Jsou umělecká díla schopná obstát ve vizuálně náročném, neustále se proměňujícím prostředí nočního klubu? To budete mít možnost zhodnotit už 13. října na vernisáži k pořadí již třetím Roxy Visuals.

Umělcům je umožněno zasáhnout na několika vybraných místech klubu Roxy. Škála vyjádření sahá od klasických médií po site-specific instalace. Na dvou světelných panelech v klidové zóně chilloutu dostává prostor i literatura. Prezentace výtvarného umění v prostorách hudebního klubu Roxy tentokrát představí díla současných umělců vybraná novou dvojicí kurátorů Petrem Krátkým a Martinem Hrubým. Důraz je kladen především na provázanost jednotlivých vystavených prací.

David Krňanský představuje dvojici reliéfů, které metaforicky zacházejí s dědictvím klasické malby. Místo klasického plátna s bukolickým motivem nacházíme pouze nafukovací karimatku s kamuflážovým potiskem. Miroslava Večeřová ve své fotografické sérii jemně pracuje s klamem a se záměnou analogového a digitálního přístupu k fotografii. Na měkké modré ploše, které připomíná klíčovací pozadí, plavou květiny, draperie nebo zbytky ovoce a zeleniny - jakési fragmenty předloh k zátiší.

Jakub Jurásek k vytvoření souboru digitálních tisků použil aplikaci v mobilním telefonu. Digitální koláže, jež by se mohly zdát referencí k mainstreamovým plakátům hudební popkultury, ve skutečnosti řeší existenciální témata jako nuda, osamělost, sebereflexe, vztah mezi běžnou a digitálně zprostředkovanou komunikací. Antonín Jirát připravil pro Roxy neonový nápis odkazující k legendárnímu znaku klubu. Jirátův slogan vítá příchozí a podprahově je připravuje na brzkou ztrátu představy o čase, na výlet do krajiny zdánlivě bezbřehého vesmíru hudby, alkoholu, zábavy a kouře z cigaret.

Autorské duo Vladimíra Večeřová a Petra Lelláková prezentuje dvojici videoperformancí, které vznikly dílem v italské Carraře, jež je synonymem pro kvalitní sněhobílý mramor, dílem doma v Česku, kde obě umělkyně žijí a tvoří. Socha a statika, performer a dynamika, antika a kýč, černá a bílá. Viktor Takáč prostřednictvím minimalistických leč velkorysých zásahů přímo do architektury klubu akcentuje a vyzdvihuje určité tektonické, architektonické a materiálové detaily prostoru.

Ústředním motivem díla Zuzany Kantové, jež je vystaveno v chilloutu Roxy je apropriace ikonického díla rakouského umělce Erwina Wurma. Kantová si vypůjčila námět jedné fotografií z Wurmovy série pro módní značku Hermés a na místo performera umístila sebe sama. Vznikl tak humorný vzdálený dyptich, v němž hlavní roli hraje muž a žena, dvojice koní a okolní lesní scenérie. Zuzana dále připravila dílo také pro prostor vitríny. Artefakt je utilitárním výstavnickým mobiliářem, figurální sochou a květníkem zároveň.

Spisovatel Marek Šindelka v chilloutu Roxy nabízí k přečtení výňatek ze své nové knihy "Mapa Anny". Text se bez mentorování kriticky zamýšlí nad současným uměním, svody mondénních hipsterských večírků a postinternetovým světem. Součástí vernisáže bude hudební performance s projekcí v podání Pavly Nešverové.

Vystavující umělci: Antonín Jirát, Miroslava Večeřová, David Krňanský, Jakub Jurásek, Zuzana Kantová, Viktor Takáč, Marek Šindelka, Pavla Nešverová, Vladimíra Večeřová a Petra Lelláková.