Vyrazit na Vladimira 518, nebo na křest druhé desky Lipa? Toto dilema asi v první říjnový pátek řešil málokterý hiphopový fanoušek v Liberci. Bavíme se totiž o dvou naprosto odlišných světech - nejen co se týče hudebních preferencí, ale především těch lidských. Zatímco klasický rapový fanoušek a milovník syrových textů dal téměř jistě přednost Vladimirovi, ti, co mají rádi civilní a poetická slova místního básníka před mikrofonem, a navíc se nebrání popové produkci i dalším žánrovým odbočkám, zase nechyběli v Gof baru na Lipovi.

Už když si na úvod odbyl premiéru nový klip "Všechno má svůj čas" (o něm nám něco pověděl i v čerstvém rozhovoru), znovu se potvrdilo, že osmadvacetiletému umělci už je škatulka hip hop dávno těsná. Ještě před nedávnem by se přitom zdálo jako sci-fi, kdyby se v žánru objevilo video, které by bylo natočeno na filmovou pásku a místo velkohubých gest sázelo na meditativní náladu, podtrhovanou účastí Kühnova dětského sboru, a absolutně netrendový příběh o tom, jak dvanáctiletý chlapec poznává tajemství života. O tom ale více až v samostatném článku o klipu, který by mě měl být snad brzy dostupný ke zhlédnutí na YouTube.

Právě ona poklidná písnička odstartovala i setlist koncertu, přičemž některé členky sboru byly přítomny osobně a publikum rozezpívaly hned na úvod. O to větší překvapení nastalo, když prakticky bez pauzy na houpavou skladbu navázal titulní song Lipovy první desky "Víc než hudba" s klasickým hiphopovým zvukem. Že by byl set předvídatelný, tedy nikdo nemohl tvrdit. Lipo se, podobně jako na své květnové desce, ani naživo nebál vrstvit, kombinovat a prolínat.

Na pódiu se střídal jeden host za druhým. Yanna obstarala popové refrény nejen v písních "Šílená" a "Kruhy", ve kterých hostuje i ve studiových verzích, ale zaskočila také za Terezu Černochovou ve funky kousku "Plameny" nebo za Kateřinu Marii Tichou v loňském hitu "Do města přišla zima". A i když má účastnice letošního Hlasu Česko Slovenska úplně jiný hlas než něžná písničkářka, zrychlený beat v refrénu jí seděl na jedničku a písnička kupodivu stále fungovala. Beef z ATMO Music nechyběl, stejně jako les hořících zapalovačů, při vystoupení s baladou "Naposled" a pochopitelně si pánové střihli i novější spolupráci "Démoni" (sluší se dodat, že ODD, druhý člen zmíněné formace, zaštítil celý večer v roli DJe). Koncert měl spád a diváci v sice ne zaplněném, ale o to lépe naladěném Golf baru reagovali skvěle.

Nejzajímavější moment však přišel ve chvíli, kdy se na jevišti objevila Terezie Kovalová se svým violoncellem a spolu s Lipem (vsedě) předvedli klidnou a atmosférickou písničku "Hlubiny", podle mnohých nejpovedenější skladbu nejen skvělé desky "O duši", ale dost možná i celé rapperovy (prozatimní) kariéry. A že by si vlastně křehká symbióza obou hlasů zasloužila úplně jiné prostředí než prostory zakouřeného klubu? Pravda. To ale pozitivní dojem z vystoupení nezkazilo. A byť se může zdát představa, že by si ji jednou společně zapěli třeba v nějakém komorním prostředí menšího divadla, zatím nepřiliš reálná, nemění to nic na tom, že je hezká.

Terezie Kovalová zůstala i na následující "Město, co spí", kde ale bohužel oproti původnímu plánu chyběla Ester Pavlů, jejíž výkon činí dubnový singl jedním z nejoriginálnějších tuzemských songů roku. Za operní mezzosopranistku tak zaskočily reproduktory, přesto mělo živé provedení grády a jednalo se, z uměleckého hlediska, možná o vrchol večera. I když co se týče povyku, který se ozýval z řad obecenstva, těžko mohla konkurovat fanoušky zbožňované "Pořád jen to svoje" s chytře a trefně mířenými hesly typu "Primitivním lidem imponuje síla, já se učil jenom věci dobře vnímat" nebo "Říkává se o mně, že prej čtu až zbytečně moc knih, ne, to není pravda, čtu jich mnohem víc."

Vlastní akt křtu obstaral zástupce vydavatelství (i rodiny) Martin Červinka, zatímco Martin Ledvina, hlavní producent květnové nahrávky, bohužel chyběl, protože se mu narodila dcera.

Jestli lze koncertu něco vytknout, pak snad jen to, že spěchal do cíle v možná až zbytečně zběsilém tempu. Šestnáct položek setlistu i samotné pokřtění desky se vešlo do rovné hodinky, přičemž sotva dozněly tóny závěrečného megahitu "Ležím v tvé blízkosti", při němž nechyběla Debbi a refrén s ní odzpíval snad celý sál, aktéři slezli z pódia a z reproduktorů následovaly diskohity. Zamrzí i fakt, že ze křtěné desky vlastně zazněla jen polovina písniček: třeba country-rapová "Poslední údolí" nebo sice zvukově nepřevratná, ale mimořádně chytlavá "Vím, že jsi tam někde" si o živou prezentaci vyloženě říkaly.

I přesto byl křest příjemnou tečkou za skvěle odvedenou prací v podobě desky "O duši", jejíž intimní texty a překvapivý zvuk ani po téměř půl roce nic neztrácí ze svého lesku. V Golf baru se sešla společnost lidí, která byla naladěna na podobnou vlnu nejen hudebním cítěním, ale také ideály. A vůbec je netrápilo, jestli jdou na koncert označený nálepkou hip hop, nebo ne. Nejde totiž o žánr, ale o výpovědi. A ty Lipovy jsou oduševnělé a uvěřitelné.