Švédské sesterské duo First Aid Kit se v rámci turné k nové desce "Stay Gold" přijelo podívat i k nám s vybralo si pro to prostor pražského Paláce Akropolis. Volba to byla více než dobrá, sál byl téměř zaplněn a ještě než přišlo na řadu samotné vystoupení, bylo jasné, že přivítání ze strany našich fanoušků bude skutečně důstojné.

První překvapení večera přišlo okamžitě po příchodu hosta, o kterém dopředu nebyly žádné informace. Na pódiu se objevil nesměle-sebejistý (ano, je to trochu oxymoron, ale on tak skutečně působil) mladík s kytarou, který se představil jako Jo Rose z Manchesteru. Na začátku se hned omluvil, že umí pouze anglicky, čímž hned přítomné pobavil. Jeho set trval přibližně půl hodinky a nabídl v něm převážně písně ze své horké novinky a zároveň debutu "Spurs". Hudebně i vizáží připomínal zkušenějšího kolegu Jakea Bugga a stejně jako u něj i jeho vokální a skladatelský um je vzhledem k věku obdivuhodný. Škoda, že všechny písně se nesly ve velmi pomalém tempu a ke konci setu už trochu splývaly. Pár svižnějších zářezů pro zpestření setu by neuškodilo. Mezi jednotlivými vstupy zatím bavil publikum svými poznámkami ke své tvorbě i směrem k publiku, které s mladým písničkářem sympaticky interagovalo.

Pauza trvala jen něco přes půl hodiny a na pódium vkročily do zlaté barvy oděné sestry Söderbergovy společně s dvěma doprovodnými muzikanty Niclasem Lindströmem (bicí) a Mikem Mogisem (banjo, kytara, pedal steel guitar, mimo jiné také jejich producent). Zatímco blondýnka Johanna působila velmi uvolněným dojmem, tancovala, poskakovala a házela sladké úsměvy na všechny strany, její sestra a hlavní vokalistka Klara působila po celý koncert vážnějším dojmem. Ke konci setu se však i ona sem tam samovolně usmála, jistě spokojená s reakcí publika. Obě mají však jedno společné. Jsou vlastníky neuvěřitelně krásných hlasů, jejichž síla působila naživo ještě intenzivněji než na desce. Za celý koncert prakticky nezazněl falešný tón (snad jen ze začátku setu Johanna malinko ujela) a na to, kolik sestrám je, podaly profesionální výkon, který si jakoukoli kritiku nezaslouží.

Celé vystoupení zahájila titulní skladba z novinky "Stay Gold" a dle reakcí publika si novou výbornou nahrávku již stačilo zamilovat mnoho tuzemských fanoušků. Není překvapením, že právě aktuální počin tvořil velkou část setu. Kromě již zmíněné písničky zazněla například nádherná balada "Waitress Song", textově nádherná a zároveň velmi smutná singlovka "Cedar Lane" či otevírák desky "My Silver Lining". V nabitém playlistu se objevil i cover "One More Cup Of Coffee" od Boba Dylana, který First Aid Kit na svých koncertech hrají poměrně často. Právě u něj byl nejlépe slyšet rozsah a čistota hlasu Klary Söderberg. Opravdu, všechna čest, holky si s písní poradily bravurně a pro mě osobně šlo o nejlepší verzi této písně, kterou jsem zatím slyšel.

Přibližně v půli vystoupení zazněla i akusticky zahraná (a bez mikrofonů zazpívaná) píseň z jejich debutu "The Big Black & The Blue" "Ghost Town". Ovace, které následovaly po skončení tohoto raného hitu, neměly konce. V tuto chvíli se z nadstandardního koncertu stal koncert nezapomenutelný.

Asi po hodince následovala krátká pauza, po které přišly na řadu tři přídavky v podobě "A Long Time Ago", "Master Pretender" a zcela logicky došlo i na hit "Emmylou", který kapelu nasměroval do širšího povědomí veřejnosti. K absolutní dokonalosti chyběly snad jen ještě dvě až tři písně navíc, ale i tak nemohl návštěvník odcházet nespokojený. Dostalo se mu energického, profesionálního a zároveň milého vystoupení skupiny, které lze přisoudit status budoucích hvězd. Krásné indie-folkové písně s prvky americany a country ten večer zaplnily duši a mysl asi každého, kdo koncert navštívil, a myslím si, že jen tak pocit radosti a hudebního naplnění z nich nezmizí.

Na závěr je také potřeba ocenit skvělé sestavení celého setlistu, který byl velmi vyrovnaný a jednotlivé skladby na sebe typově výborně navazovaly. Koncertu úplně chyběla prázdná a nudnější místa, které často vznikají i u mnoho zkušenějších kapel z důvodu nedostatečně kvalitativně sestaveného vystoupení. Zážitek umocňoval i perfektní zvuk, který byl bez jedině vady. Opravdu dobrá práce zvukaře, což není nejen u nás úplně pravidlem.

Na konci vystoupení obě sestry přislíbily, že to určitě není jejich poslední návštěva České republiky, a my můžeme jen doufat, že tomu tak skutečně bude. Dovolím si tvrdit, že takových vystoupení ani koncertně nabitá Praha v letošním roce mnoho nezažila. Kdo o tento zážitek přišel, by už znovu tuto chybu udělat neměl.