Britský deník The Guardian označil debut "World Music" švédských Goat za jednu z nejlepších desek roku 2012. A to je slušné vyznamenání. Pravdou je, že něco tak bizarního a podivného se na scéně zjeví jen málokdy. Goat vlastně nehrají nic mimořádného, podivné pocity objevující se při poslechu jejich hudby tkví spíš v tom, jak vlastní tvorbu podávají. Texty jsou značně schizoidní a ponořit se do nich hlouběji vyžaduje silnou vůli nepropadnout šílenství. Hudebně jde mnohdy o solidní hypnotické pokusy. Skladby jako "Goatchild", "Goatslaves" či "Bondye" jsou zajímavým výplodem maskované kozy - jejich pravé smysly poodhalí pravděpodobně lépe osoby pod vlivem omamných látek. Bereme-li ovšem v potaz celý koncept, který tito Švédové vytvořili, musíme před nimi chtě nechtě smeknout. Jsou totiž zatraceně uvěřitelní.

Žádné hraní na joplinku, jimiho nebo jeffersony, tihle chlápci a dáma skrytí pod podivnými maskami se nejspíš z jejich doby přímo teleportovali skrz časovou smyčku. A pak že cestování časem není možné! Goat jsou naprosto nevyvratitelným důkazem opaku. Kdo měl možnost jejich set vidět v letošním roce na Colours of Ostrava, jistě ví své. To, že pocházejí ve skutečnosti z oblasti známé praktikováním voodoo a dalších magických a pohanských rituálů, vás už jistě asi nepřekvapí. Jedná se o oblast zvanou Norrbotten County, konkrétně město Korpilombolo.

Například skladba "Words" posluchače krásně vtahuje do divokého pralesa plného exotické mystiky. Vokální výkon zpěvačky (jejíž jméno není známo) je natolik sugestivní, že v posluchači budí solidní pocit neklidu. A aby toho nebylo málo, následující výkřiky v "The Light Within", jinak poklidné písni, vám do hlavy navrtají myšlenky a emoce, jaké lze jen těžko pojmenovat. Hudebně je "Commune" divoké, tribální a svým způsobem pocitově velmi zlé album. Goat možná nepřiletěli ze sedmdesátých let, ale z mnohem vzdálenější historie. Pohanské motivy jednotlivých kousků tohoto nepochopitelného díla tomu nasvědčují.

V porovnání s debutem působí "Commune" ještě o chlup šíleněji a psychedeličtějši. Možná má o něco méně silnějších hudebních okamžiků, ale lze to přičíst momentu překvapení, který druhým počinem přece jen zeslábnul. Při poslechu jednoho z nejlepších kusů desky "Goatchild" však musíte uznat, že jde o počin výjimečný a minimálně hodný obdivu. Umění překvapit a zaujmout se totiž v dvacátém prvním století moc nenosí. Goat to dokázali bez mrknutí oka. Jsou vážně výborní. Opět jde o jednu z nejzajímavějších desek roku. O tom nemůže být pochyb.