"Happy" se za posledních pár měsíců stalo hitem, jaký tady dlouho nebyl. Světoznámý všeuměl jím překonal jak populární "Get Lucky" nebo "She Wants To Move" z vlastní dílny, tak krátkodeché virály typu "Harlem Shake". Písničce, které vévodí chytlavý rytmus, funky nádech a zpěvný, nakažlivě optimistický refrén, nešlo uniknout. A stejně by se česká premiéra Pharrella Williamse klidně obešla i bez ní.

Ještě před jejím odezněním si ale své půlhodinky odehráli dva předskokani. Cris Cab je Williamsův chráněnec (produkoval mu třeba jeho jediný hit "Liar Liar" a objevil se i ve videoklipu) a musí si se svým mentorem asi opravdu dobře rozumět, protože jinak si lze jen těžko vysvětlit, proč by se sedminásobný držitel Grammy zahazoval s tak neuvěřitelně průměrným interpretem. Na první pohled přitom bylo všechno v pořádku - jedenadvacetiletý debutant s vizáží kluka od vedle ve své vlající modré košili zpíval, hrál na kytaru, míchal pop-rock s reggae a místy přidal i soul. Činil tak ale zcela nevýrazně, mdle a měl u toho natolik utrápený výraz, že jste mu skoro fandili, aby už to měl chudák za sebou. A když k tomu všemu přidal ještě zmršený reggae-rockový (!) cover Foster The People, který absurdně doplnilo sólo na saxofon, nejraději byste mu z toho pódia pomohli.

O poznání lepší vystoupení předvedla se svou tříčlennou skupinou pětadvacetiletá Britka Foxes. Dunivý electro-pop s backvokály puštěnými z počítače sice působil po předchozím koncertě očisťujícím dojmem, ale stejně jako v případě Crise Caba se ani tentokrát návštěvníci neprobrali k něčemu víc než jen zdvořilému potlesku. Foxes jim přitom měla co nabídnout.

Okatá zpěvačka s větráky ovívajícími její dlouhé vlasy dokázala svůj hlas prodat v klidnějších pasážích hitové "Clarity", solidně zvládala svižné singlové ukázky z docela příjemného debutu "Glorious" a neméně protřelá drum 'n' bassová hymna "Right Here" z alba Rudimental vyloženě vybízela k tanci. Ale i když si zpěvačka mohla boky ukroutit, diváky to ze židlí nezvedlo.

K nemalé radosti všech mimopražských, spěchajících na půlnoční rychlíky, nastoupil Pharrell Williams na pódium ve 22:10. Jeho scéna, jíž dominovaly čtyři schodiště, nenápadná kapela schovaná v pozadí a šest velkých promítacích ploch, působila dojmem narychlo spíchnuté show, během níž nebyl prostor na vyhrávky typu visutých částí pódia, salv ohňů, jisker a dalších propriet, které bývají obvyklé pro velkolepé popové večírky od Bruna Marse po Rihannu. Kupodivu to ale ani moc nevadilo, a když se arénou rozduněly první tóny nedávného singlu "Come Get It Bae", měl Mr. Big Hat publikum na své straně.

Na bubeníkovi ze soundtracku k "Muži z oceli" bylo přesto vidět, že živá vystoupení nejsou jeho hlavní devízou. Falzetový zpěv měl své limity, promluvy s publikem místy přecházely až do zbytečných chvil ticha a tanec raději zůstal v režii vynikající twerkující šestice Dear Baes. Člen dua The Neptunes je zkrátka v první řadě producent a hitmaker a pak až všechno ostatní.

Jenže hlavní je, že právě díky neuvěřitelnému množství velmi dobře napsaných a vyprodukovaných hitů měla jeho show vzletný nádech optimismu a dobré nálady, jež byly pro daný večer a vlastně i celou jeho tvorbu mixující hip hop, funk, neo soul i r'n'b vždycky stěžejní.

Téměř kompletně odehraná novinka "G I R L" si své nejsilnější okamžiky vybrala při prezentaci singlů, jimž nejlépe sekundovala také tepající Timberlakeovina "Brand New", ale Pharrell vzal své fanoušky na výlet i do nedávné žánrové historie a množstvím medley a coverů stále rozjetějšímu publiku prezentoval třeba Nellyho energickou "Hot In Herre", "I Just Wanna Love U (Give It To Me)" od Jay-Zho z doby, kdy ještě neměl svaly ani Beyoncé, nebo "Hollaback Girl" od Gwen Stefani, s níž bude už od příštího pondělí k vidění v sedmé sérii amerického The Voice a natočí spolu i nějaký ten nový materiál. Výrazně si přitom pomáhal předtočenými backvokály sborů i hostujících interpretů, ale protože Praha pochopitelně nedosahuje věhlasu a umístění Coachelly, kde mu své party Snoop Dogg a spol. odprezentovali naživo, nelze mu to mít za zlé.

Na tomto místě je třeba také upozornit na to, že předělávky sice tvořily podstatnou část jeho vystoupení, ale ani to nelze považovat za zápor, protože na rozdíl třeba od rozporuplného koncertu Cee Lo Greena na Hip Hop kempu zde každá z nich měla své místo. Ať tedy halou zněla některá z výše zmíněných nebo třeba jen ze záznamu puštěné medley pro tanečnice, které bylo namíchané z "Milkshaku" Kelis, Usherovy "U Don't Have To Call" nebo "I'm A Slave 4 U" od Britney Spears, vždy se jednalo o skladby, pod nimiž byl jednačtyřicetiletý rodák z Virginie podepsaný jako jeden ze spoluautorů.

Velmi silné momenty nabídlo oprášení materiálu od N.E.R.D, během něhož na scéně Pharrella doprovodil jeho parťák Shay Haley a deset šťastlivců z publika, mezi nimiž nechyběl ani moderátor a příležitostný interpret Raego. Hřmění kytar, divoké mávání rukou do rytmu a hity jako "Rockstar" nebo "She Wants To Move" byly ozdobou pražského koncertu. Tříčlenná skupina má ale tak neuvěřitelně nápaditou a kvalitativně vyváženou diskografii, že pouhé trio ukázek bylo k nasycení hladového publika, v němž jste mohli potkat i Tomáše Kluse, málo. Mimochodem, věděli jste, že skladbu s názvem "Happy" Pharrell a spol. nahráli už před šesti lety na desku "Seeing Sounds"?

Lehce se pohupující Skateboard P s diváky komunikoval často a rád, a i když většina jeho slov spadala do ranku klasických koncertních klišé, zmínku si zaslouží moment, kdy před fantastickou "Drop It Like It's Hot" pronesl, že by se zbývající sedící mohli postavit. Ale že jako nemusí, jen kdyby se na to vážně cítili, tak třeba můžou. Nepřímo si tak rýpl do svého kolegy Kanye Westa, který bez stojícího publika není schopen pokračovat.

Fanoušci si vůbec zaslouží pochvalu, protože navzdory všem zlým jazykům se české obecenstvo nenechalo zahanbit, a přestože byly leckteré hity známější spíše ve světě než u nás, zpívalo a tancovalo se vlastně na všechno. Žádná nuda s nárazovou explozí štěstí při omílaném triu "Blurred Lines", "Get Lucky" a konfetami doprovázenému "Happy" tak nenastala, protože všechna euforie se přirozeně rozprostřela do průběhu celé show.

Pharrell Williams v Praze odehrál dobrý koncert, a to i přesto, že jeho nedávná konkurence byla v některých bodech uhrančivější. Bruno Mars lépe zpívá, lépe tančí a má výpravnější show. Justin Timberlake zase boduje gentlemanským vkusem a perfekcionismem, který je vidět v každém detailu jeho vystoupení. To Pharrell má hity. A má jich tolik, že jedno vystoupení je málo. Takže zase za rok?