Před deseti lety vydané výběrové album Roberta Planta se jmenuje "Sixty Six To Timbuktu". Tato geniální zkratka shrnující zpěvákovu celoživotní cestu při hledání hudby jeho srdce by se dala použít i jako podtitul nové desky "lullaby and... THE CEASELESS ROAR". Putování pokračuje a doprovází nás při něm ukolébavky i neutuchající řev.

Plantovo neklidné muzikantské srdce poletuje od britského venkova přes deltu Mississippi až k pískům Sahary. Kytarové riffy smíchané se zvukem Afriky a tu a tam i se zvukem syntetickým zase spojují hlubokou minulost se žhavou současností. Je to nahrávka pestrá, snoubící zdánlivě neslučitelné do vybroušeného celku. V tomto ohledu je příznačná hned úvodní skladba "Little Maggie" - z původem tradicionálu vznikl kosmický trip za doprovodu kytar, dusavých bicích, špetky elektroniky i jednostrunného nástroje zvaného ritty Juldeha Camary. Je to nahrávka, která se musí líbit rockerovi, ale klidně by z ní mohl vzniknout hypnotický taneční remix.

Několik nových písní jsme mohli živě slyšet už v červenci na festivalu Colours of Ostrava - pro přítomné v Dolní oblasti Vítkovice se třeba "Rainbow", první singl, mohl stát hitem léta. Podobně povznáší také "House of Love", jež ostatně i chvilku cituje rytmus bicích ze zmíněného pilotu. Do paměti se vryje důrazný refrén "Turn It Up" i nádherná klavírní balada "A Stolen Kiss".

Plant si na albu sám obstaral produkci, ale pod písněmi je spravedlivě podepsaná celá (skvělá) kapela The Sensational Space Shifters. Označovat Roberta Planta jen jako bývalého zpěváka Led Zeppelin je velmi krátkozraké - "lullaby and... THE CEASELESS ROAR" je vynikající deska a důkaz toho, že muzikanta jeho cesta plná dobrodružného hledání stále baví.