André Rieu v Praze dokázal, že i u vážné hudby může být legrace

Možná ho neznáte, možná neposloucháte klasickou hudbu, možná neumíte tančit valčík. Právě proto přijela historicky poprvé do Prahy hvězda světového formátu, nizozemský houslista, dirigent a skvělý bavič André Rieu. Pro květnový večer si těžko někdo mohl přát lepší zážitek.

Live: André Rieu & Johann Strauss Orchestra

místo: O2 arena, Praha
datum: 7. května 2014

André Rieu, to je v současné klasické hudbě člověk obrovského významu. Vyprodává největší haly, hostuje v nejprestižnějších sálech, po celém světě vyvolává nadšení, dojetí a zamyšlení se nad tím, jak silná hudba může být. Upravuje klasiku do podoby, která je stravitelná i pro ty, kteří jinak vážným tónům neholdují a nerozpoznají Strausse od Stravinského. Přes dvacet let jezdí se svým vlastním orchestrem, který pojmenoval po svém oblíbeném skladateli valčíků Johannu Straussovi, a všude dává velmi skromně na odiv svoji fantastickou muzikálnost, šarm a smysl pro humor.

© Marta Šindlauerová

Koncert Krále valčíků měl v Česku v podstatě minimální propagaci, tudíž až teprve velká návštěvnost události dala vědět o tom, jak je tu kučeravý Holanďan populární. Navzdory poměrně drahým vstupenkám tvořili publikum především starší návštěvníci. Ale pokud si myslíte, že to skupina 55+ neumí během koncertu roztočit, tak jste na omylu. Ostatně na koncertech Rieu se v klidu sedí jen málokdy. Sám houslista k tanci vybízí, a to způsobem: "Všude, kde hraji 'Na krásném modrém Dunaji', se tančí." (pozvedne významně obočí k publiku) "Všude. Každý koncert. Každý večer." Inu, Praha přece nemůže být výjimkou, to by už taky nemusel zase přijet. Vězte však, že tyto věty vůbec nemusel říkat, tančilo se zcela svévolně.

Velmi sympatickou náhodou byla skutečnost, že jedna z houslistek orchestru je napůl Češka, a tak pohotově (a místy i velmi vtipně - Saint Petersburg = Svatý Petrohrad) překládala veškeré průpovídky mistra. Neskutečně ohleduplný krok s ohledem k faktu, že ne všichni v publiku rozuměli anglicky. Díky tomu nikdy nenastalo trapné ticho, kdy by se umělec musel smát svým vtipům sám, jak tomu někdy na koncertech bývá.

© Marta Šindlauerová

André po každé skladbě k obecenstvu promlouval, vyprávěl všelijaké vtipné historky, každá jeho věta vyvolávala bujarý smích (babička o holi vedle mě se vyloženě plácala smíchy do kolen) a chvílemi vypadal tento koncert klasické hudby jako vystoupení stand-up komika, který si celý sál dokonale podmanil. Mistr nemá rád, když mu během skladeb někdo po hale chodí, a tak se před druhou části programu muselo chvilku čekat, až se všichni usadí. To způsobilo jeden z nejmilejších momentů večera, neboť kamery se počaly zaměřovat právě na tyto opozdilce. Záběr na elegantní hudrující babičku, která běžela zavěšená do své (nejspíše) dcery ke svému místu, velmi rozesmál i hlavního aktéra večera.

Hudebník sypal jeden skvělý kousek za druhým, zazněly klasiky jako "The Second Waltz" Dmitrije Šostakoviče, "O Fortuna" Carla Orffa, oblíbená "Besame Mucho" zazpívaná famózní Laurou Engel, řecká dováděčka "Zorba", "Schneewalzer" či výběr tradičních ruských písní jako "Dorogoj Dlinnoju" (jinak nazývané také "Those Were The Days", zazpívala ji ukrajinská pěvkyně Anna Reker) či úchvatná "Poljuško Polje" s triem Saint Petersburg - představit si, jak tato skladba zní v podání Andrého Rieu, si můžete díky videu níže. Dlužno dodat, že André si k tomu nedávno přidal efektní projekci, kde se doslova střídaly blesky s modrou oblohou, korespondující s dynamikou skladby.

Největší rozruch ale pochopitelně vyvolalo nečekané zařazení českých kompozic do i tak nabitého setlistu. Nejprve Rieu všechny rozbrečel s "Ta naše písnička česká" a jako přídavek přidal dokonce "Škoda lásky", kterou si stejně nikdo ani pořádně nepamatuje, protože se tančilo osto šest. Trochu možná zamrzel fakt, že nezaznělo něco tradičnějšího typu "Vltavy". Ovšem je potřeba dodat, že české publikum má přeci jenom svá specifika a atmosféra se nedá příliš srovnat s tou během ostatních koncertů Rieu. I tak ale návštěvníci zaslouží velkou pochvalu. Tu největší si ale samozřejmě odnáší sám muzikant, díky němuž stojí za to poslouchat klasiku. A ještě se u toho zasmějete.

• AR koncert - Praha (Michal, 08.05.2014 13:14) Reagovat

  Jelikož se považuju minimálně za člověka seznámeného s tvorbou André Rieu, můžu si dovolit ke koncertu něco napsat. Mám za sebou téměř všechna jeho vydaná DVD, navštívil jsem koncerty v Drážďanech, Vídni a v Praze. S odstupem několika let. Včerejší koncert na mě zanechal takový dvojí dojem. Podle mě v O2 aréně nezvládnuli zvuk, minimálně ten začátek (druhá půlka mi přišla lepší).
  Repertoár: Překrásně zahrané ruské a ukrajinské písně, s mysteriózní interpretací mě osobně přišly jako zvláštní výběr. To samé výběr písně z Argentiny. Ale nemůžu proti tomu říct nic, zahráno to bylo mistrovsky a Bandoneon je fakt úžasný nástroj. Přesto to byla od Andrého obrovská odvaha. Nutno ovšem podotknout, že mu to celkem vyšlo. Co mě překvapilo spíš nemile, bylo poměrně odfláknuté (ať se na mě nezlobí) zahrání 2nd waltz od Shostakoviche. (možná za to mohla technicka, nevím). A že ho zahrát umí mistrovsky. Platinoví tenoři fantastičtí, jako vždy. Velmi příjemné překvapení byla Laura Engel, ta píseň byla zazpívána neskutečně citlivě a byl to zážitek (taky získala jeden z největších dílčích potlesků). Druhá půlka pak nabrala klasické Rieu tempo a závěr, jako vždy, totální show (v tom pozitivním slova smyslu). Na závěr si nechám to tlumočení - souhlasím s autorkou, že to bylo citlivé, neskutečně příjemné a slečna/paní Martina se úkolu zhostila výborně. Celkově si tedy z koncertu odnáším velice příjemný zážitek a doufám, že Andrého uvidíme v Praze např. příští rok znova.
  A jedna otázka, netuší někdo, co se stalo s Manoe Koenings? Je to doslova ikonická postava JSO, s ohromnou dávkou humoru a energie a včera poprvé chyběla. (a opravdu chyběl její vysloveně rtuťovitý výkon na klarinet, dudy, nebo saxofon)
  
  

  • Re: AR koncert - Praha (Veronika, 08.05.2014 18:20) Reagovat

    Orchestr JSO byl údajně rozdělen kvůli objednané soukromé akci v Mexiku.
    Proto jsme tadiční obsazení hudebníků i zpěvaček neviděli.
    I tak byl koncert překrásným zážitkem,doufejme,že se bude brzy opakovat.
    I Andre vypadal,že mu s pražským obecenstvem bylo výborně.
    
    

    • Re: AR koncert - Praha (Michal, 08.05.2014 19:13) Reagovat

      Aha, díky. Tak to je pak logické. Moc díky.
      
      

  • Re: AR koncert - Praha (Honza, 09.05.2014 11:25) Reagovat

    Souhlasím s Vámi ohledně poznámek k zvuku. Mně osobně trošku zklamal zvuk ke skladbě Radetzky March. To je tak skvělá a úderná skladba, která si opravdu zaslouží razantnější zvuk a nenechat se tak ,,přebít" tleskáním.
    
    Jak už jste zmínil, osobně mi tam také chyběla Manoe Koenings. Její humor za asistence ejejí kolegyně je úžasný a nikdy nezklame :-)
    
    Každopádně, koncert jsem si velice užil a hodnotím kladně jak publikum, tak především výběr skladeb :-)
    
    

  • Re: AR koncert - Praha (Terezie, 09.05.2014 16:17) Reagovat

    Reaguji na názor Michala. Byla jsem na jeho koncertech ve Vídni. V r. 2007 byl koncert u Hofburgu a ten byl vynikající. Druhý byl v r. 20010 ve Stadhalle Vídeň, ale jelikož to bylo v uzavřeném prostoru-hale už to nebylo tak kouzelné jako venku. Lepší jeho hudba a myslím si, že i jiná je nejlepší ve volném prostranství. Proto jsem na jeho koncert do Prahy nejela a až bude mít i u nás někde u zámku, tak to bude jak to má být. Jeho hudba vyzní tak jaká skutečně je.
    
    

9/10

Hudba v tisku: Když písňové texty mluví i bez hudby: "Nahlas 2" jako ryzí poezie Osamělých písničkářů Druhý díl antologie Osamělých písničkářů přináší další čtyři tematicky laděné celky s poezií, kterou můžete znát z tuzemských klubů nebo hudebních nosičů. Vzniká tak vzácný soubor současných osobitých písňových... čtěte zde

Vydáno: 02.01.2026 08:00 v sekci Recenze | Hudba v tisku

8/10

Recenze: První albové nadechnutí Petera Lipy "Neúprosné ráno" patří i po letech k zásadním počinům. Reedice mu sluší Peter Lipa dnes platí za výraznou tvář slovenské hudební scény. Zpěvák, přirozeně rozkročený mezi světy blues a jazzu, se svého profilového debutu paradoxně dočkal až po čtyřicítce. Deska vydaná v roce 1984 nesla název... čtěte zde

Vydáno: 01.01.2026 10:19 v sekci Recenze

9/10

Recenze: Noc a mlha v Jeseníkách a nově na vinylu. Na desce "Nebel" obalují Priessnitz posluchače příjemnou temnotou Vinylové ohlížení do minulosti kultovních Priessnitz pokračuje. Po loňském vydání dlouho nedostupného třetího alba "Hexe" a reedici naopak pozdějšího "Zero" přišel čas na "Nebel". Druhá studiovka formace nabízí jesenickou gotiku... čtěte zde

Vydáno: 31.12.2025 08:00 v sekci Recenze

Rozhovory: Martin Čupka - V MØNØDREAM nedělám umělecké kompromisy Martin Čupka, frontman jedné z nejvýraznějších česko-slovenských rockových kapel John Wolfhooker, přichází s novým autorským projektem MØNØDREAM. Otevírá tak zcela novou kapitolu své hudební cesty. S myšlenkou zkusit si vlastní... čtěte zde

Vydáno: 30.12.2025 08:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

8/10

Recenze: Trny & Žiletky na desce "Je nutné zabít beránka" přidávají na zlověstnosti Nová studiovka Trnů & Žiletek "Je nutné zabít beránka" přináší hutnou, emotivní a temnou jízdu. Na posluchače nečeká žádný med, ale ten asi nikdo z fanoušků Desedovy práce ani neočekává. Lídr Dark Gamballe znovu posouvá... čtěte zde

Vydáno: 29.12.2025 13:00 v sekci Recenze