Anette Olzon na své první sólové desce zazářila

Švédská zpěvačka Anette Olzon opustila za ne zcela jasných okolností finskou metalovou superstar Nightwish, ale láska k hudbě ji neopustila. O tom svědčí její nové album "Shine", který se stává jejím odrazovým můstkem k sólové kariéře. Jak se jí tento (re)start vyvedl?

8/10

Anette Olzon - Shine

Vydáno: 31.3.2014
Celkový čas: 38:22

Skladby: Like A Show, Shine, Floating, Lies, Invincible, Hear Me, Falling, Moving Away, One Million Faces, Watching Me From Afar Read

Vydavatel: Mystic Production

Ohodnoť toto album

Kauza Nightwish byla i je stále médii tak omílána, že není třeba ten ne zrovna šťastný běh událostí znovu podrobněji rozpitvávat. Pravdou je, že Nightwish po odchodu nejdříve Tarji Turunen a následně i Anette Olzon část důvěry fanoušků ztratili a mnohým z nich se jejich jednání mohlo zprotivit natolik, že na úspěšnou skupinu zanevřeli úplně. Zklamaní příznivci formace se tak mohli alespoň v loňském roce radovat z nové, velmi zdařilé Tarjiny desky "Colours In The Dark", která získala mnoho pozitivních ohlasů od kritiky i fanoušků. Anette nezůstala dlouho pozadu a po dlouholetém plánování vydala aktuálně své debutové sólové album "Shine". Na něm prý pracovala už od roku 2009 a ve volných chvílích mezi nahráváním a koncertováním s Nightwish pro něj vymýšlela vhodný repertoár.

Nakonec na albu skončilo deset písní, které se však od metalu poměrně distancují. Žádná kytarová megasóla, žádná burácivá rytmika a heavy zvuk, ale citlivý pop-rock s jemnými orchestrálními pasážemi a hutnou atmosférou. To, že si Anette s albem dala zatraceně záležet, je patrné při prvním poslechu, kdy posluchač nemá šanci vydechnout a musí vnímat všechny nápady a muzikální nuance, které "Shine" nabízí. Deset skladeb, deset krásných a originálních pop-rockových písniček a každá s vlastní atmosférou, vlastním životem. A přece tvoří dohromady jeden fungující organismus, ve kterém samozřejmě nejvíc zaujme nádherný vokál zpěvačky, který si fanoušci zatím vychutnali pouze na dvou albech Nightwish "Dark Passion Play" a "Imaginaerum".

Samozřejmě se nabízí srovnání se sólovým debutem Tarji. Nebereme-li v potaz její finsky zpívanou desku "Henkäys Ikuisuudesta", tak světově uznávaným debutem lze označit "My Winter Storm" z roku 2007. Nahrávka však tehdy zněla ukvapeně, bez silnějších melodií a působila, že byla šitá horkou jehlou. V tomhle ohledu kritizovat Anette tedy rozhodně nelze. Skladby jsou skvěle kompozičně zpracované a při každém dalším poslechu v nich může posluchač objevovat stále nové ingredience, nové barvy, nové emoce.

Hned úvodní píseň "Like A Show Inside My Head" je krásnou popovou perlou s nekonečnou hloubkou a nekýčovitými orchestrálními aranžemi. Anette netlačí zbytečně na pilu a i svůj vokál koriguje v rozumných mezích. Oproti Tarje, která na zmíněném debutu to s operními vstupy někdy spíš přeháněla. Hravá "Floating" pak aspiruje na nejpovedenější kus novinky. Těsně v patách ji jsou "One Million Faces" s působivou gradací či rocková titulní skladba "Shine". Přece jen ji však nejvíce sedí popovější písně a je více než rozumné, že si interpretka nehrála na novou severskou metalovou královnu a nechtěla za každou cenu udržet získané fanoušky ze stáje Nightwish. Tímto albem si totiž získá bez problému nové, i když masovou hysterii, kterou prožívala se svou první kapelou, už asi nezažije. Teď neusnout na vavřínech a živit své nové fans nejen koncertně, ale i dalšími zdařilými počiny. Nezbývá než doufat, že ji složit nástupce nebude trvat dalších pět let.

• Povrchní (Fana, 07.04.2014 12:50) Reagovat

  Ano, je to povrchní, plytké, umělé, vypočítavé. Stejně jako "domovská" kapela Nightwish. Nezaobírám se tím, do jakých žánrových vod vplula, popových, či hard and heavy. Ono i Nightwish má k metalu daleko asi jako asi jako Michal David k taneční hudbě, takže touto otázkou je zcela zbytečné se zaobírat. Zůstaneme někde u vatového pop-rock/metalu. Je zde více než jasně slyšitelné, jak moc chtěla být Anette epicky světová možná chtěla být jako její předchůdkyně Tarja, která ovšem je vokálně mnohem lépe vybavenější. Ale k čemu, když ho pak propůjčuje takovým nahrávkám jako toto? Kdy už konečně skončí doba "rádoby metalových zaprodanců", tlačících se do toho nejhnusnějšího středního proudu. Vždyť to není nic jiného, než středněproudý pop zahalený to černé látky. Na podbízivých melodiích navrstvené rádoby rockové aranže. Avril Lavigne zatěžkaná kily a faldíky navíc oblečená do černé
  
  

  • Re: Povrchní (Hellhammer, 07.04.2014 15:24) Reagovat

    Ani jedno z toho co píšeš, neznamená automaticky špatnou desku..
    
    Spousta metalu se dneska dělá hlavně pro prachy, ale to neznamená že to jsou špatné desky.
    
    To co dělá Anette je velice dobrý pop a že u toho zvolila "metalovou" image? Proč by to nedělala? Vždyť učinkování v metalové kapele (jakkoli komerční) jí proslavilo, nebýt angažmá v NW, znají jí jen znalci švédské pop-rockové scény..
    
    Na dobrém , přímočarém ,chytře napsaném popu s rockových nádechem není nic špatného. Novinka Within Temptation je další příklad.
    
    Používat v roce 2014, výrazy jako "metalový zaprodanec", svědčí buď o autorově nízkém věku, nebo o obrovské naivitě, téměř každému známějšímu a "většímu" metalovému umělci jde slávu,známost a z toho plynoucí prachy.
    
    Za mě je novinka Anette velmi dobrá deska
    
    

    • Re: Povrchní (Fana, 07.04.2014 19:25) Reagovat

      Asi jsem opravdu naivní. Tak naivní, že bezmezně důvěřuji Chrisi Cornellovi, Eddiemu Vedderovi, Tomu Morellovi, Jerrymu Cantellovi a dalším, kteří se nezaprodali... a plivu na zkostnatělé dinosauri, kteří žijí slávou hard and heavy z 80. let. Ale dostávají mě názory těch, kteří odmítají povrchnost a stupiditu popových princezniček, ale přidejte k tomu čerň a "zatěžkanost" a je to kvalitní.
      
      

      • Re: Povrchní (R.Č., 08.04.2014 12:00) Reagovat

        Chris Cornell se nezaprodal? :-D To snad ne!
        Co jeho úděsná skladba Part Of Me (ft. Timbaland) a ješět úděsnějším videem?
        
        httpswww.youtube.com/watch?v=-OgwDVaCiSw
        
        Tohle je tedy opravdu trapné od takového zpěváka.... ale prachy mluví, že?
        Timbaland - král podbízivého popu a ničem, mistr aranží typu "jak udělat z lejna bič".
        Tak si užij svou bezmeznou důvěru a piš dál o věcech, kterým rozumíš.
        Ale bacha, poslední věta byl sarkasmus! :-)
        
        
        

      • Re: Povrchní (Petr, 08.04.2014 12:52) Reagovat

        Tak s tím Cornellem si opravdu pobavil....
        
        

8/10

Recenze: Koncertní nahrávka "Bratislavská lýra" dokazuje, že Marika Gombitová na tomto festivalu vždy excelovala Jako my máme svou Lucii Bílou, Slováci vzhlížejí jako ke své pěvecké ikoně k Marice Gombitové. Ke zpěvačce, která svůj ohromný hudební dar musela částečně obětovat na oltář svému zdravotnímu stavu, ale nevzdala se. Album... čtěte zde

Vydáno: 10.01.2026 08:00 v sekci Recenze

8/10

Hudba v TV: "Na první dobrou" s Edem Sheeranem pobaví i jeho zapřisáhlé odpůrce Pokud už jste to kvůli stále horším a horším deskám s Edem Sheeranem vzdali, dejte mu alespoň hodinu času, abyste si ho zase zamilovali díky jednozáběrovému speciálu "Na první dobrou". A pokud patříte mezi jeho či filmové... čtěte zde

Vydáno: 09.01.2026 09:00 v sekci Recenze | Hudba v TV

Naživo: "Srdce jako kníže Rohan": Byli jsme na premiéře nového recitálu Michala Horáčka s Michaelem Kocábem a Naďou Válovou Michal Horáček má nový recitál "Srdce jako kníže Rohan". V něm rekapituluje svou spolupráci s Michaelem Kocábem a také nechává nahlédnout do připravovaného projektu "Pozemský prach a Boží dech", na němž pracuje zejména s Ivem... čtěte zde

Vydáno: 08.01.2026 19:00 v sekci Naživo

První místo v rádiích i ve streamování. Taylor Swift se pyšní aktuálně největším hitem v Česku O zatím poslední studiovce Taylor Swift "The Life of a Showgirl" se navzdory prodejním a streamovacím rekordům většinou nepsalo moc lichotivě. Singl "The Fate of Ophelia" se nicméně stal velkým hitem, což dokládají i aktuální české... čtěte zde

Vydáno: 08.01.2026 08:00 v sekci Novinky | České hitparády

7/10

Hudba v tisku: Kniha "Všechno je špatně, zpátky na stromy!" nás vrací do těžké doby normalizace, kdy i u nás začal vznikat punk Kdo by neznal skupiny jako Visací zámek, Plexis, SPS nebo Wanastowi Vjecy? Všechny začínaly v osmdesátých letech minulého století. Jak se český punk a hardcore ještě za minulého režimu rodily, se snaží přiblížit kniha "Všechno je... čtěte zde

Vydáno: 07.01.2026 08:00 v sekci Recenze | Hudba v tisku