Novojičínská skupina Greedy Invalid produkuje již úctyhodných dvacet let gotický rock s prvky jemnějšího metalu. Žádné kytarové exhibice ani growling ve stylu Theatre Of Tragedy však nečekejte. Skupina zůstává v mantinelech spíše melodické odnože tohoto rock-metalového subžánru a na albu "The End" se prezentuje v melancholičtějších vlnách. Zkrátka hodně melodiky, málo syrovosti.

To však neznamená nic špatného. I na tuzemské scéně se vyskytuje mnoho formací, které se vyžívají v drsnějších polohách gotického metalu a právě kvalitních melodických uskupení u nás mnoho nenajdeme. "The End" však díru do světa ani do naší české kotliny neudělá. Skladby sice nedopadly úplně špatně, ale nepřinášejí žádné emoce, žádnou energii ani inovaci. Deska prošumí kolem hlavy a jen horko těžko v posluchači něco zanechá. Pravdou je, že všechny písně jsou si velmi podobné a úkol vypíchnout tu nejlepší je povážlivě složitý. Ony jsou si totiž kvalitativně až nebezpečně rovny.

Občas se kapela pokusí vzít si od svých slavnějších světových vzorů trochu té atmosférické romantiky (jako například v songu "Ozvěny"), jenže výsledek zní strašně tuctově a nemá daleko ke kýči. I tak patří zmíněný kousek na nahrávce ještě k tomu výraznějšímu, co má alespoň malou šanci zanechat v posluchači nějaký hlubší dojem, byť nebude zřejmě nejpozitivnější.

Kdo Greedy Invalid zná a má naposlouchanou i jejich dřívější tvorbu, jistě uzná, že Greedy Invalid se nikam moc neposouvají a spíš stagnují. Chybí jim čerstvá krev, energie, která by jejich tvorbu nakopla a posunula. Přitom nejde o žádné muzikantské amatéry, ale schopné hudebníky, což je na nahrávce dobře slyšet. Pesimista by však mohl konstatovat, že po dvaceti letech se toho asi už moc nezmění. Pokud by si někdo přece jen chtěl z Greedy Invalid něco začít, lze mu doporučit minulý počin "Anna", který je alespoň o trochu barevnější a skýtá větší množství dobrých nápadů.