Hodnotit koncert Kafka Bandu jako kterýkoliv jiný není dost dobře možné. Spíše než o klasický koncert (jakým byli na stejném místě třeba Bratři Orffové o den dříve) se totiž jedná o specifické, konceptuální představení, které hudba pouze doplňuje, než že by tvořila jeho hlavní část. Než se ale k samotnému vystoupení dostaneme, měli bychom čtenáře nejprve trošku uvést do tématu, o Kafka Bandu totiž Musicserver dosud výrazněji nepsal.

Kořeny skupiny sahají až do roku 1922, kdy se nikdy nedokončené dílo spisovatele Franze Kafky jménem "Zámek" dostalo na veřejnost. Kniha, která popisuje příběh zeměměřiče K., jenž na žádost Zámku přijíždí do blíže nespecifikované, zasněžené vesnice, v níž bojuje s úředníky, byrokracií, maloměšťáctvím i ženami, a která končí uprostřed věty, inspirovala Jaromíra Švejdíka (mezi komiksovými fanoušky známého jako Jaromír 99) k vytvoření komiksové knihy, kterou podle scénáře Davida Zanea Mairowitze Jaromír 99 nakreslil a vydal ji Labyrint. Pokud jste ji četli, pak už nejspíš víte, že co do atmosféry a stylovosti má sice v porovnání s konkurencí hodně co nabídnout, bohužel je to ale právě nepříliš funkční kresba, díky které se čtenář brzy přestane orientovat a než aby se ponořil do děje, tráví čas přemýšlením nad tím, která postava je vlastně právě na obrázku.

Na základě této knihy (a také výstavy Kafkových komiksových děl ve Stuttgartu, která autory oslovila, zda by pro ně něco nenachystali) pak vznikl Kafka Band. Ten kromě Švejdíka tvoří spisovatel Jaroslav Rudiš, producent Dušan Neuwerth a dále také Jiří Hradil, Zdeněk Jurčík, Tomáš Neuwerth a a.m.almela. Tato superkapela pak na letošního Valentýna vydala desetipísňové album "Das Schloss", tedy "Zámek", kolem něhož se večer v po okraj zaplněném a k sezení přizpůsobeném opavském klubu Art točil.

Netradiční představení nejprve úvodním proslovem otevřel Jaroslav Rudiš, který diváky seznámil s tím, co je čeká a uvedl je do děje Kafkova románu. Mezitím už se na drobné pódium vměstnala i kapela a postupně odehrála celé album tak, jak jsou jeho jednotlivé stopy na disku seřazeny. První singl, "Ankunft / Příchod", který už na YouTube nasbíral přes deset tisíc spuštění, naznačil, jak bude večer vypadat. Za sedmičlennou skupinou pouštěl VJ na plátně černobílé obrázky a krátké animace, které čtenáři důvěrně znali z komiksu, a v popředí zůstával stát Rudiš, který z papíru citoval Kafkův německý (a výjimečně i český) text, který se s hudbou proplétal.

Právě spojení české a německé hudební kultury, o nějž se autoři na albu snaží, ale ukázalo, že rozdíly jsou příliš velké a při jejich propletení vzniká dort pejska a kočičky, který si od začátku do konce vychutná málokdo. Abychom si ale rozuměli, je třeba uvést na pravou míru, že "Zámek" patří mezi díla, jejichž kvality budou posluchači hodnotit individuálně více než kdy jindy. O nahrávce i o samotném vystoupení není možné jednoznačně říct, zda bylo dobré nebo špatné. Bylo totiž velmi svojské a nejspíš by vám každý z návštěvníků podal jinou zprávu o tom, co vlastně viděl a co se mu na tom líbilo, případně nelíbilo. Po skončení a diskuzi s některými z nich se ale přece jen ukázaly některé společné, převažující dojmy.

Předně můžeme na "Zámku" vidět, jak rozdílně může působit na Čechy a jak na Němce a také jak divokou dramaturgii autoři zvolili. Fanoušci souvisejících kapel jako Priessnitz nebo Umakart jako velmi povedené nejčastěji vyzdvihovali pomalé, temné a mrazivé skladby, například "Ankunft / Příchod", "Schnee / Sníh", "Grab / Hrob" nebo závěrečnou, velmi atmosférickou píseň "Winter / Zima". Právě výše zmíněným skupinám jsou tyto písně svou melancholickou náladou velmi blízko a nebýt německy promlouvajícího Rudiše, možná byste ani nepoznali, že je nehraje Umakart, ale Kafka Band.

Oproti tomu stály znatelně rychlejší a jako z jiného světa vycházející "Frieda / Frída" nebo "Wie Hunde / Jako psi", které sami autoři označují jako hospodskou polku, respektive techno. Tyto písně, ostatně jako velká část desky, vyloženě cílí na německé posluchače a zatímco nám mohou připadat vrcholně nevkusné, vůbec bych se nedivil, kdyby právě u našich západních sousedů sklízely největší úspěch.

Mezi nimi pak Rudiš promlouval a posouval děj dál. Vykládal o tom, jak se K. snaží dovolat na Zámek, jak mu Frída sděluje, že spolu budou ležet v hrobě nebo jak K. vyráží na cestu ven, ale "Böses Wetter / Nečas" mu v tom brání a on se stává stále vyčerpanějším, zlomeným člověkem.

Rudišovo mluvené slovo bylo zajímavé a příjemně vypointované i pro lidi, kteří "Zámek" četli, podivně ale působily jeho expresivní pohybové kreace během hudebních částí představení, které vyloženě rušily už tak roztříštěnou konzistentnost zážitku. Nadbytečný byl i přídavek, který jen zopakoval už odehrané skladby. Úplně by stačilo, kdyby koncert skončil po závěrečné trojici působivých skladeb, přičemž to byla právě "Winter / Zima", jež se svým gradujícím opakováním "Zima je dlouhá a v létě padá sníh" postarala o nečekaně silný závěr a jednoznačný vrchol krátkého, ale zamyšlení hodného večera.

Jak už bylo naznačeno výše, jednalo se o poněkud neuchopitelný večer, který v lidech vyvolával potřebu diskutovat a hledat různé úhly pohledu na celý koncept "Zámku". Podobně je na tom ale i celé Kafkovo dílo - a pakliže právě pokračující diskuze nad ním byla záměrem autorů, můžeme jejich snahu považovat za úspěšnou. Zároveň je ale třeba budoucího návštěvníka koncertu upozornit, že se jedná o téma, které bude schopné docenit jen velmi úzké publikum a které sice za vyzkoušení stojí, ale zda se k němu posluchač vrátí více než jednou už zůstává otázkou, na níž si musí odpovědět každý sám.