O alternativních projektech tuzemské hudební scény je v druhém desetiletí nového milénia čím dál víc slyšet. Nepochybně k tomu přispělo zavedení nových hudebních cen kritiků (Apollo, Vinyla), upozaďujících ve svých rozhodováních popularitu či komerční zájmy ku prospěchu skutečných hodnot hudební tvorby. Interpreti nezávislých či menších vydavatelství tudíž mají šanci na své zviditelnění se, což paradoxně přispívá k popularizaci menšinových žánrů. Dobrá zpráva, zdá se, pokud tvůrčí svéráznost a vyzrálost převezme žezlo nad komercí. To potom syrově svébytné skupiny jako Prodavač nezůstanou v nechtěném utajení.

Při hodnocení "Malých rájů", vyšperkovaných producentem Tomášem Karáskem, je důležitá jedna věc - osobní přístup k životu. Zastánci toho zodpovědného ocení debut kolektivu ve složení Pavel Kabelík aka Šampon (zpěv, klávesy), Petr Klouček alias Pe.Klo (kytara), Honza Stejskal jako Stejky (klávesy) a "Kluk" Jakub Sláma (bicí) pro jeho filozofickou rovinu, která je bohémům na hony vzdálená. Osm skladeb jako osm bodů manifestu člověka, co se pere s vlastním osudem, avšak nikdy ne pěstmi ani činy, ale výčitkami ("vzpomínám na věci, který se nestaly, dokola opakuju, že jste mě v tom nechali"). Při poslechu nahrávky posluchač přebírá životní otěže společensky izolovaného jedince a vězně existencialismu s jeho jedinou záchrannou brzdou - eskapizmem. Interpretováno prodavačským slangem - "vítej v klubu zkrachovalých existencí".

Ale aby nedošlo k mystifikaci - depresivní masáž nemá s nejnovějším materiálem Šampona a jeho souputníků mnoho společného, i když zpěvák uznává smrt jako jedno z východisek ("na západ od ráje nikdo tě nedostane ani smrt nebere tam, kde nic není"). Vypravěč na nespravedlivost svého životního příběhu v okovech už dávno rezignoval a jde mu především o přesný výklad pocitů. V textové rovině to zvládá bravurně. Čerpá z témat každodennosti (mezilidské vztahy, smrt, odlidštění) a podává je ve srozumitelné formě s nekomplikovanými metaforami. Jen škoda občasných klišé ("Šetřim slova"). Naproti tomu stojí mimořádně autentický vokální projev. Ne že by Pavel Kabelík byl bůhvíjaký zpěvák (frázování v poslední zmíněné skladbě úplně košer není), skoro to místy vypadá, jako by se při nahrávání svými výpověďmi dojímal - rozechvělý hlas v písni "Autopilot" ale jenom posiluje silně autentický ráz debutu. S užitím hovorového jazyka mazaný přístupový kód.

A minimalistická zvuková klec ho pochopitelně spoluutváří. Deska pokračuje v trendu stanoveném na předcházejícím EP "Duchové" - v zasněném synthpopu s hitovým potenciálem. Osmdesátkové syntezátory dodávají meditativním niterním textům hloubku, elektrická kytara zase potírá jejich případnou bezednost, načež společně vykrystalizují v trojrozměrný zvukový úkaz. Zároveň se střídají v udávání tanečního tempa. Nikdy však nepokoří hranici podbízivosti. Chytlavě rytmickou kontinuitu narušují pouze skladby "Zdrojový kód" s vesmírnou atmosférou raných Kryštof (slyším "Cosmoshop") a závěrečná "Autopilot" s analogovým synťákem natuty vypůjčeným od Vampire Weekend. A jestli ne, čert to vem - hlavně že se posluchač baví.

"Malý ráje" se za nic nekrčí, nic netají a nic neočekávají, tudíž nepřipouští kompromisy. Bezostyšným odhalením Šamponova niterního mikrosvěta navíc ve věku odcizené společnosti poskytují možnost srovnání individuálních životních pocitů. Prodavač nikdy nebude stadiónovou kapelou (čti jako lichotku) - absolutní regenerace pokřiveného žebříčku hodnot většinového českého posluchače je stále v nedohlednu - čestné místo mezi alternativními tuzemskými kapelami ale právem zasluhuje. Takové klenoty si žádají zvýšenou péči - hudební ráje jsou v České republice totiž stále tuze malé...

PS: "Malý ráje" se oficiálně otevřou 28. února při slavnostním křtu v pražském klubu Pilot.