Česká republika se na druhý pokus dočkala vystoupení znovuzrozených Black Sabbath, kteří se po loňské vynucené absenci vyplněné Ozzyho sólovým koncertem konečně představili v tuzemské metropoli, navíc rovnou s úspěšným návratovým albem "13", ze kterého zazněly tři kousky. Na něm se studiově po neuvěřitelných pětatřiceti letech znovu sešla trojice Ozzy Osbourne - Tony Iommi - Geezer Butler a ve stejném obsazení (tedy bohužel bez původního bubeníka Billa Warda) vyrazila na comebackové turné.

Jeho vyprodanou pražskou zastávku otevřeli v osm hodin neznámí stoner rockeři Uncle Acid And The Deadbeats, kteří žánrově do koncepce večera dobře zapadli a předvedli se sympatickým retro setem s inspirací mimo jiné i u hádejte koho. Po doznění posledních tónů předkapely trvalo jen neuvěřitelnou čtvrthodinu (vzpomeňme pro srovnání třeba několikahodinové prostoje frontmana Guns N' Roses), za Ozzyho pokřiků ze zákulisí byla spuštěna plachta a dokonalá koncertní scéna se nám ukázala v celé své kráse.

Tři velkoplošné obrazovky stylizované do podoby obskurního skalního masivu, nesouměrně umístěné světelné reflektory a k tomu propracovaná projekční show kombinující real time záběry na muzikanty s připravenými videoklipy, to byla rozhodně vysoce nadstandardní přidaná hodnota.

Projekce k "Dirty Woman" nám navíc nabídla takřka retro soft porno s vnadnými krasavicemi, daleko zajímavější ale i z hlediska symbolů či myšlenkové náplně byly projekce například k úvodní vytleskávané klasice "War Pigs" nebo náladotvorné "Behind The Wall Of Sleep". S doprovodnými videy si dal někdo skutečně hodně práce a kapela by se je nemusela stydět vydat ani jako oficiální videoklipy.

Překvapil i velmi dobrý zvuk, a to nejen na poměry O2 areny, ale nechoďme už dál kolem horské kaše - především výkon samotné kapely v čele s Ozzym. Tohle nebyla žádná nostalgická selanka čerstvých důchodců, ale regulérní poctivý metalový koncert, kde věk zúčastněných nemusel být žádnou polehčující okolností, precizní, tvrdým zvukem obdařená nestárnoucí klasika naprosto základních pilířů metalového slabikáře odzpívaná Osbournem až překvapivě dobře.

Legendární postava nejen hudební scény se nijak nešetřila ani u táhlejších pasáží (například v "N.I.B."), Ozzy skákal, neustále hecoval dav a působil opravdu vitálně. Ten tu bude možná déle než my všichni dohromady... A stejně zachovale působila i dvojka Iommi/Butler, přece jen o něco mladší bubeník Tony Clufetos odehrál pečlivý set a potěšila i jeho vizuální stylizace do Billa Warda za mlada, stejně jako energické sólo na bicí.

Black Sabbath odehráli výživný dvouhodinový setlist, který nepostrádal takřka žádnou ze zásadních pecek, které položily základy celému metalovému žánru, tudíž mu nelze nic vytknout. Trošku ale zklamalo překvapivě mrtvé publikum na tribunách (na velkých rockových show na stejném místě se obvykle tančí, skáče a tleská i v prostorech původně určených k sezení).

Tradičně pak v negativním smyslu nezklamala organizačně-pořadatelská složka večera - vystát si frontu, aby vás u vchodu poslali znovu před halu odložit si batoh či jinou příruční tašku do depozita za sto korun a celou frontu si vystát znovu, i když v areně samozřejmě fungují šatny jako kdekoliv jinde, a po koncertě si vystát ještě dvakrát tak dlouhého hada na zpětný výdej tašek, je vážně na pováženou. A také to zaslouženě vyvolalo bouřlivé reakce davů.

Stejně tak pokoncertní vyvedení všech návštěvníku z plochy jediným otevřeným východem naráz a následně přes jakési služební schodiště jako stádo krav na porážku plus nadávání arogantních sekuriťáků návštěvníkům do mániček a feťáků není taky úplně košer. V tomto ohledu se ale asi nějaké změny k lepšímu bohužel nedočkáme. I přesto tyto nepříjemné logistické peripetie za sebou máme jeden z nejlepších koncertů letošního roku a možná o to překvapivěji zrovna od pánů, kteří věkem spadají do kategorie našich dědečků.