Česká legendární EBM kapela Vanessa - slovní spojení, které už může působit značně otřepaně, ale nedá se mu upřít jedna věc. Vanessa skutečně patří mezi legendy a potvrdí mi to určitě každý návštěvník čtvrtečního koncertu v pražském klubu Rock Café, kam formace zavítala, aby po třech letech pauzy od "Ave Agony" pokřtila desku novou. Navíc bylo kompletně vyprodáno. Zbývajících dvě stě lístků u vstupu zmizelo téměř okamžitě a řada lidí nakonec zůstala stát před klubem. Je docela škoda, že pro křest "Antidotum" bylo zvoleno zrovna Rock Café. Kromě nepříliš velké kapacity totiž disponuje nízkým pódiem, takže ani pořádně nevynikly dekorace v podobě zohavených lidských těl v igelitovém pytli či zakrvavených dlaždiček, které jsou dílem autora Pabla de Saxe.

Celkem ironicky působil věkový průměr. Všude kolem samej čtyřicátník! Inu, stará láska nerezaví a na koncert přišli věrní fanoušci, kteří na Vanessu chodili už v devadesátých letech. Ta atmosféra, kde se všichni znají se všemi, byla cítit téměř na každém kroku. Pro mě to ovšem byla zkušenost úplně nová a pln očekávání jsem čekal, zda všechny ty příběhy, které o Vanesse kolují (a které se mohou zdát až lehce absurdní), jsou pravdivé.

Nezačalo se včas, od avizovaného startu se zpoždění protáhlo na dlouhou hodinu a půl. I přes hlášky typu: "Samir nás chce prostě nasrat!" či "Můžeme bejt rádi, že aspoň někdy začnou..." to však nebyla vina kapely, organizátoři prostě nechtěli, aby vystoupení začalo v době, kdy ještě cca sto lidí čekalo venku ve frontě. Kdyby alespoň na pozadí hrála nějaká pořádná muzika. Nakonec jsme se přece jen dočkali a na pódium přišla Vanessa v lehce pozměněném složení. Do kapely už nepatří zakládající člen Daniel Rodný, novou desku si vzal produkčně na starosti Miroslav Papež. Dále nechyběl Samir Hauser, Jakub Horák a Jaroslav Stuchlý. Prvně s nimi vystoupil také Pavel Litvaj přezdívaný jako Tvzex (kytarista ze Sunshine). Samozřejmě nesmím zapomenout zmínit speciálního zahraničního hosta Johna Fryera, který se na albu podílel coby producent.

Po krátkém úvodu Vanessa začala velmi stylově - novinkou "Véna s kudlou". Hororový song inspirovaný sériovým vrahem Václavem Mrázkem spolehlivě navodil temnou atmosféru a otrávené myšlenky z dlouhého čekání se vytratily pryč. Protijed začal působit téměř okamžitě. Setlist byl opravdu nabitý skvělými songy (ostatně Vanessa ani jiné nemá, že). Možná je to jen můj dojem, ale měl jsem pocit, že skladby z "Ave Agony" měly zvuk výrazně horší než z "Antidotum" a pořádně nevynikly. Nejlepší odezvy se dočkaly věkem ověřené hity jako "Flashback" či "Jimmy Jones", slušně vyzněl také sborový zpěv refrénu u "Ahoj, chcípni".

Samotná show stojí také za zmínku. Ačkoliv sálem nelítali červi a krev nestříkala na všechny strany, zpěvák Samir Hauser už od začátku nevypadal zrovna ve své kůži a po několika pauzách mezi písněmi, kdy do sebe lil vodu (měl v ní snad rozpuštěn Ritalin?), si nakonec strčil prsty do krku a vyzvracel se na pódium. Několikrát. Další zpestření přišlo se skladbou "Spolkni ďábla", během které se na pódiu producírovala "taková malá diskočíča", ehm, vlastně zakrvácená nahá holka s diskokoulí na hlavě.

Co vlastně křest samotné desky? Neproběhl. A ono je to vlastně jedno, vystoupení mělo spád, obešlo se bez hluchých míst a rozhodně ani chvíli nenudilo. Přídavkový "Fízl na speedu" fanouškům bohatě stačil. Asi to nebylo tak tvrdý jako v devadesátých letech, mně však na koncertu nic nechybělo.

Na celou fotogalerii se podívejte na j5.cz.