Vezměme to chronologicky, vy dva jste spolu hráli v Navigators, jak jste našli zpěvačku Annu Mariu?

Honza: To bylo hrozně jednoduché. Vypsali jsme konkurz a z dvanácti zpěvaček jsme vybrali Báru Kafkovou a Aničku Almeidu. Desku jsme pak natočili s oběma a naživo s námi vystupuje Anny.

Co ostatní složení kapely?

Honza: Obklopili jsme se sestavou našich snů a je neskutečné, že to vyšlo. Android Asteroid ale není koncipovaný jako kapela. Máme jeden dream team, ale dostat všechny tyhle střelce na pódium v jednom termínu je skoro zázrak. Marta Minárik hraje s Davidem Kollerem, Viliam Béreš točí nebo produkuje tři desky za měsíc, Honza Steinsdörfer jezdí s Ewou Farnou, Lukáš Martínek je denně ve studiu, nebo na pódiu... Prostě abychom mohli vůbec hrát, máme tři basisty, kteří s námi hrají podle toho, kdo má zrovna čas. Stejně je to s klávesami, perkusemi i kytarou.

Jak vzpomínáte na natáčení studiového alba "Android Asteroid"?

Honza: Deska vlastně vznikla během příprav třetího alba Navigators, které jsme nakonec nedokončili. Bylo hrozně těžké vystoupit ze škatulky, do níž jsme se za deset let dostali, a taky se v sedmi lidech shodnout na tom, jak by vlastně měla nová deska znít. Nějak nám to nešlo, a tak jsme odpočívali tvorbou tracků, které bychom si v Navi nemohli ani žánrově dovolit.

Tomáš: Skládali jsme si věci sami pro sebe. Skvělá na tom byla ta volnost ve skládání, nemuseli jsme řešit, jestli se tahle tónina nebo tenhle text bude někomu líbit, nebo ne. A aniž bychom to vůbec plánovali, měli jsme najednou hotovou celou desku. Tak jsme jí dali jméno "Android Asteroid" a za měsíc to bylo vydané.

Neříkají vám lidé, že jsou na albu slyšet různé hudební inspirace?

Tomáš: Z nás to album vypadlo úplně přirozeně. A najednou nám lidi kolem nás začali říkat, jak to na ně působí a co jim to připomíná. Za Honzou někdo přišel, a řekl mu, že mu to přijde jako Tricky, kterého Honza vůbec nezná. Lidem to evokuje Massive Attack, Faithless, Björk. To je skvělý! Horší by bylo, kdyby někdo řekl, že mu to připomíná třeba Walda Gang (smích).

Nedávno jste se vrátili z nahrávání v Abbey Road, předtím jste ale točili živě i ve studiu Smečky. Proč jste nezaznamenali rovnou všechno v Anglii?

Honza: Chtěli jsme přijet připravení. Šlo o hodně lidí, hodně peněz a velkou odpovědnost. Nejpodobnější prostor studia v Abbey Road je právě ve Smečkách. Tam jsme si vyzkoušeli, co všechno potřebujeme a hlavně jak co trvá, abychom věděli, na jak dlouho si Abbey musíme pronajmout. Každou minutu tam lítaj strašné peníze a nemůžeš si dovolit přijít a nevědět.

Tomáš: Přípravy byly vůbec hodně důležité. Já jsem třeba předtím sjížděl dokumenty, které tam natočili Pink Floyd a The Beatles, a hledal, kde měli rozmístěné kamery. Ve studiu 2 jsou na straně schody, které vedou do režie a tvoří nejsignifikantnější část místnosti. Kamery jsme nasměrovali na ně, abychom se přiblížili té atmosféře z dokumentů "Let It Be" nebo "Dark Side Of The Moon". A byla to skvělá volba, protože oni to nenatáčeli kvůli tomu, aby ty schody měli na kameře, ale protože to byla akustická výhra. Rough mixy, které jsme takhle natočili, měli tak skvělý zvuk, že bychom je mohli rovnou pustit do světa.

Většina lidí si dnes hudbu pustí z telefonu a zvuk moc neřeší.

Tomáš: To je sice pravda, ale to neznamená, že se ke svým nahrávkám můžeš s tím vědomím chovat. Vlastně právě proto, že lidi pouštěj muziku na prakticky bizarním vybavení, je nutné dělat zvuk co nejlepší, aby i na tom telefonu bylo všechno dobře slyšet. Proto je dobré studio pořád důležité, pokud mluvíme o živé hudbě. Na čemkoliv to pustíš, slyšíš, jak je ten zvuk měkký, čistý a nádherný. To právě pozná i laik. Doma v obýváku něčeho takového prostě nejde docílit.

Záznam z Abbey Road tedy vyjde následně?

Tomáš: Natočili jsme o celém výletu dokument "MISSION TO ABBEY ROAD", premiéra je 3. prosince v kině Oko, tak vás srdečně zveme! Příští rok pak vyjdou tři nahrávky v elektronické podobě. Smečky, Abbey Road a Red Bull Studios a jako komplet to potom vyjde na i vinylu.

Máte obligátní fotku z přechodu na Abbey Road?

Tomáš: Máme, ale debilní. Chtít tak dobrou fotku, jako je originál, museli bychom zastavit dopravu na celé ulici. Problém je, že u toho přechodu je vždycky tak čtyřicet japonských turistů. Taxikář, který nás vezl, říkal, že tahle trasa je u taxikářů strašně neoblíbená a že jsou typy, které tam ani nezastavují.

Honza: Další problém je, že nejsme Beatles, takže na slavném přechodu jsou dvě české figury v hroznu Japonců.

V Londýně s vámi nahrávali DJ Vadim a Yarah Bravo z labelu Ninja Tune. Proč jste oslovili zrovna je?

Tomáš: Když jsme začínali dělat muziku, DJ Vadim a Yarah Bravo měli projekt One Self. Jejich deska nás strašně ovlivnila a dodnes zní nadčasově. Dokonce jsme jim s Navigators v Teplicích v roce 2006 dělali předkapelu. To bylo v době, kdy jsme jeli první koncerty a chystali první studiovku. Kdyby nám tehdy někdo řekl, že s nimi budeme nahrávat v Londýně, těžko bychom tomu mohli věřit. Ale když přišel po sedmi letech Red Bull s tím, že by bylo skvělý mít v Londýně nějakou místní hostovačku, osudově se to spojilo právě s nimi. Náš manažer Affro je náhodou spoustu let zná. Napsal jim, poslali jsme nahrávky a oba na spolupráci kývli. Track "Surrounded" s nimi vznikal přímo ve studiu a byl to skvělý zážitek.

Jak jste se tedy dostali do Red Bull Studios?

Honza: Pozvali nás tam na základě zhlédnutí nahrávek ze Smeček. Red Bull Studios si vybírají nové umělce, kteří je zaujmou a ti tam pak můžou nahrávat zadarmo. Pomáhají tak novým talentům nastartovat kariéru. V určitém smyslu to pro nás znamená víc než Abbey Road, protože tam může nahrávat kdokoliv, kdo na to má. Red Bull Studios si tě musí vybrat.

Už v Navigators a teď i v Android Asteroid jste uměli hodně elegantně sehnat peníze na vaše projekty, v čem je ten trik?

Honza: V tom není žádný trik. Musíš jenom někoho pro ten svůj projekt nadchnout. Spousta sponzorů nás odmítla, protože tomu buď nevěřili, naše hudba se jim nelíbila, nebo nezdála dost komerčně vytěžitelná. Rozpočet na Londýn jsme nakonec dali dohromady s pomocí dvou mecenášů, další část nám přispěli fanoušci přes HitHit a samotný Red Bull. Je to jenom spousta práce a nadšení, kterým musíš někoho nakazit.