Ze všech východních perkusí jsou nejvíce fascinující bubínky z Iránu, což lze doložit příkladem: když roku 2000 vystupovala na pražském festivalu WOMAD rodinná skupina bratří Chemirani, publikum sledovalo hodinový koncert s napjatým dechem navzdory tomu, že vedle bicích nehrál žádný další nástroj. Za třináct let, které od té doby uplynuly, se objevili další, velmi talentovaní hráči.

Unikátním případem je Mohammad Reza Mortazavi, který posunul hru na bicí nástroj na samou hranici lidských možností. Od šesti let cvičil na tonbak, bubínek připomínající velký kalich, v devíti letech už znal vše, co se od svého učitele mohl dozvědět. O rok později získal na hudební soutěží v Teheránu první cenu. Vyrůstal jako zázračné bubenické dítě, hrál, co bylo ještě donedávna považováno za nemožné.

Antropolog Enric Ille z univerzity v německém městě Halle vysvětluje: "Mortazavi vyčerpal všechny tradiční metody, do blány ťuká nehty, používá prsty jednotlivě i všechny najednou, dlaň, bříška palců, stejně jako klouby. Bubnu se dotýká uprostřed blány, kde vznikají hluboké tóny, na okraji, kde jsou tóny vysoké, bubnuje na dřevěné tělo nástroje. A další zvukový rejstřík ovládá tím, jak mění rychlost." Ve svých dvaadvaceti letech odcestoval Mohammad Reza Mortazavi do Německa, na festivalu v Rudolstadtu získal cenu Ruth udílenou novým talentům, byl vybrán jako jeden z účinkujících mezinárodního hudebního veletrhu Womex.

V Česku se objeví v pátek 22. listopadu, kdy zahraje v pražském A studiu Rubín na Malostranském náměstí. Vstupenky za 200 Kč jsou k mání v síti Ticketpro, na místě budou o padesát korun dražší.