Přesně před rokem kapela Umakart vydala své druhé album "Vlci u dveří". Od debutu se na něj čekalo dlouhých osm let. Za tu dobu jednotliví členové působili (a stále působí) v řadě jiných hudebních projektů a právě z nich si pozvali své přátele na tento jedinečný koncert, aby ho zpestřili. Inu, skvělá myšlenka a ještě lepší provedení. Na pódiu se tedy sešli muzikanti, kteří si spolu výborně rozumí nejen po hudební stránce. Díky tomu se středeční vystoupení vydařilo na sto procent.

Sára Vondrášková jako Never Sol zahájila večer v klidném duchu a představila skladby z nově vydané desky "Under Queit". Jen škoda, že skončila tak brzy, její příjemný hlas by se dal poslouchat mnohem déle. Po chvíli čekání se na pódiu objevil Jan Těsnohlídek (básník, který má na svědomí dva texty na desce "Vlci u dveří") a začal předčítat texty ze svých knih. Úderný přednes postupně doplnil zvuk klavíru a dodal recitaci potřebnou gradaci. Rozhodně silný moment ještě před začátkem hlavního programu.

Poté z bílého plátna, které zakrývalo pódium, začaly prostupovat siluety postav s party čepicemi. Umakart nám v rytmu úvodní skladby "Praděd" zahráli stínové divadlo. Po svržení plátna dolů kapela naladila na další věc z repertoáru, Jaromír Švejdík si mezitím sundal svou čepici a hodil ji do publika. Vizuální projekce paneláků, která doprovází písně z druhé desky, v Arše působila skvělým dojmem.

Jako první host se představil Kittchen, ve své typické kuchařské masce odzpíval svůj oblíbený song "Město". Kdo zná Kittchenovu tvorbu, dá mi jistě za pravdu, že si s ním poradil velice dobře. Skoro jako by mu byl šitý přesně na míru, a to již dávno před lety, kdy vznikl. Během skladby "Brněnský drak" přiběhl na scénu Milan Cais a zabral místo u bubnů. Finále písničky si vychutnal ve velkém stylu a předvedl opravdu strhující výkon. Kdo by však mohl tušit, že to je jen předkrm. Hned nato se na pódium dostavili zbývající členové skupiny Tata Bojs a vrhli se na song "Votroky", protože, jak řekl Milan Cais, oni si v Tata Bojs tak tvrdý písničky o chlastu dovolit nemůžou.

Po mužských hostovačkách přišly na řadu zástupkyně něžného pohlaví. To, co předvedla Sára Vondrášková se skladbou "Stínohry" (původně zpívaná Marií Rottrovou), bylo něco naprosto dokonalého. Sál náhle utichl, aby si mohl vychutnat její perfektní zpěv. Ille si kromě vokálních doprovodů při refrénech střihla "Katrin" jako sólo. Opět velmi intenzivní zážitek.

Umakart vystoupení zakončili nejlépe, jak mohli, tedy titulním songem "Vlci u dveří" z poslední desky. Aby toho nebylo málo, závěr doplnil Jan Těsnohlídek svou recitační pasáží. Byl to však opravdu konec? Naštěstí ne, Umakart se nenechali dlouho přemlouvat a přidali ještě další čtyři přídavky! Divadlo Archa umakartí rodině naprosto sedlo. A na samý závěr bych snad jen citoval text z písničky "Bezprsťák", která zazněla během přídavků - "bylo to krásný!"