Časopis Rolling Stone označil "Ten" za nejlepší debut v historii. Album bylo jen v USA třináctkrát platinové, nemluvě o dalších zemích. Skladby "Alive" či "Jeremy" se staly nepostradatelnou součástí tehdy nového směru grunge, za jehož vznikem Pearl Jam vlastně také stáli. Neznamená to však, že by tím úspěch seattleského bandu skončil. Vůbec ne, každé další album se vždy alespoň v nějaké zemi pravidelně stalo platinovým a kritici se povětšinou předháněli v superlativech. Ač bylo "Ten" inovativní, jiné a půvabné, jeho méně známí nástupci za ním kvalitativně rozhodně daleko nestojí. "VS" či "Yield" jsou opravdovými hudebními skvosty, na kterých jamové dosáhli grunge-rockové nirvány. Poslední řadovkou je od roku 2009 "Backspacer", ta sice už měla s grungem pramálo společného, ale skupina se tu stále prezentovala výbornými nápady, dobrými písněmi i obstojnou dávkou originality. Pearl Jam vlastně nikdy nenatočili vyloženě špatné album (slabší bylo snad jen eponymní mangové "Pearl Jam"), povede se to i na podesáté s "Lightning Bolt"?

Povede. "Lightning Bolt" je deska nabitá výbornými rockovými písněmi od začátku až do úplného konce. Pestrost a barevnost nálad a vjemů je tu všudypřítomná. Nečekejte suchý monolit strojově vylisovaných rockových skladeb, ale bohatou nadílku žánrových okupací. Klidná "Pendulum" se brodí ve folkovém oparu Neila Younga s dávkou psychedelie, zatímco "Mind Your Manners" je pořádná punková nakopávačka, u které vstává z hrobu i zbytek The Ramones. Popová melodika "Swallowed Whole" zase připomene raná osmdesátá léta. Ani na blues Eddie Vedder nezapomněl a jihem ovoněnou poezii si posluchač užije v "Let The Records Play". Na odkaz k sólové dráze dojde v případě "Sleeping By Myself". Velikost této legendární skupiny však hlavně poodkryje překrásná balada "Sirens", v jejíž hloubce se musí utopit snad každý. A ty špatné kusy? Na ty prostě nějak nezbylo místo.

Neuvěřitelný je už samotný fakt, že Eddie Vedder vlastně zpívá pořád tak skvěle jako před těmi dvaceti lety. Pořád je z projevu cítit síla, charisma, nadhled, ale i procítěnost a souznění s obsahem. Vedder je prostě srdcař a v jeho hudbě to je znát. Výborným příkladem je hned úvodní pecka "Getaway", kde se projevuje vše vyřčené. Skladba je i krásnou ukázkou toho, že je možné bez problému skloubit raný grunge s moderním rockem.

Novince opět nechybí výrazné nápady, které provázejí diskografii Pearl Jam od počátku a které jim zaručily nesmrtelnost. Skupina ze Seattlu sice pomalu stárne a blíží se k podzimu svého věku, ale daří se jí to s grácií a nadhledem, který by mohli jiní souputníci jen tiše závidět. Pořád mají na to dělat dobrá alba, pořád mají na to psát koncertní pecky a pořád mají na to napsat takovou rockovou báseň, ze které se budou podlamovat kolena. Každý si na této kolekci najde to své a kdo Pearl Jam zná, na kapelu nezanevře ani po tomto počinu.