Znáte takový ten pocit, kdy posloucháte hudbu a najednou z ničeho nic přestanete vnímat okolní svět, protože jste myšlenkami mimo vlastní realitu? Natolik intenzivní zážitek, že vám jednotlivé myšlenky plynou z jedné strany na druhou a utvářejí spleť zajímavých obrazů? Přesně takhle by se dal charakterizovat nedělní večer v pražském klubu MeetFactory, kam zajeli elektroničtí mistři Fuck Buttons zahrát kromě nových skladeb z aktuální nahrávky "Slow Focus" i kousky starší. Nepřijeli však sami, s rozehřátím publika jim jako předskokan pomohl Zan Lyons. A to byla opravdu dobrá volba!

Zan Lyons je pozoruhodný hudebník. Jeho jméno mi před koncertem nic neříkalo, nic jsem si o něm nezjišťoval a čekal jsem, čím mě překvapí. Moment překvapení v tomto případě stál za to. Londýňan s velkým afrem na hlavě si stoupl ke svému laptopu s houslemi v ruce a klidným ambientem odstartoval show. Reflektory ho zezadu osvítily a zařídily, aby z jeho postavy vynikla jen tmavá silueta střídavě stojící u pultu a mačkající knoflíky před sebou a naopak při hře na housle. Hudba, jež se tvářila nevinně, vygradovala do hotového elektronického šílenství a stav beztíže přišel dřív, než kdo mohl čekat. Zanovo vystoupení nemělo pauzu, i když několikrát zvolnil tempo a ztišil hudbu, celý jeho set nebyl jedinkrát přerušen. Nejlepší na tom bylo, že se jednalo jen o předskokana a ten pravý hudební bordel měl teprve nastat.

Krátce po desáté přišli Andrew a Benjamin na pódium a ujali se svých strojů. Žádné jemné rozehřátí v úvodu (od toho tu byl přece Lyons), Fuck Buttons začali tvrdě a bez okolků. Ukázalo se, že "Brainfreeze" funguje dobře nejenom jako otvírák aktuální desky, ale i jako koncertní otvírák. Vystřídal ji zasněný song "Surf Solar" z předchozí desky "Tarot Sport", ze které zahráli i další povedené věci. Samozřejmě nezapomněli na "Olympians", která společně s předchozí zmiňovanou "Surf Solar" zazněla na zahajovacím ceremoniálu olympiády v Londýně. Zde si mimochodem zaslouží pochvalu světelná projekce, jež osvítila klub žlutou září.

Trojice skladeb "Sentients", "The Red Wing" a "Hidden XS" z nového alba střídaly velmi intenzivně nálady. "Sentients" ve studiové verzi má neuvěřitelnou sílu, ovšem naživo dostala spolehlivě do transu nejednoho posluchače. Ten, kdo se ještě stále bránil hypnotickým stavům, byl do rauše polapen při klipové písni "The Red Wing", během které prostory MeetFactory pohltila rudá světla.

Vzhledem k tomu, že jednotlivé songy Fuck Buttons mají stopáž delší, než je zvykem, zaznělo jich jenom osm. Což ovšem vůbec nevadí, protože kapela nehrála přesně to, co si může každý poslechnout na desce. Andrew a Benjamin si s každou hudební linkou vyhráli a vytvořili jedinečný zážitek, který umocňovala vydařená světelná show a psychedelické projekce. Ještě teď mi z té skvělé hudby píská v uších.