Je to tak. Na první poslech by se fakt mohlo jevit, že klidné, melancholické kytarové instrumentálky dua Tomáš Palucha a ničící, extatické výhřezy Unkilled Worker Machine spolu nenajdou styčnou plochu. A jejich umístění na jeden 12" split postrádá smysl. Jenže chyba lávky. Ty čtyři lidi se doplňují a jedni zaplňují ty skuliny, do nichž druzí nelezou. Vzniká celek, který je dobře konzumovatelný naráz - najednou chutná mnohem lépe. Nebudete přehrávat jen jednu stranu dle aktuální nálady. Dáte tam plnou dávku. Síla je tu právě ve spojení zdánlivě nespojitelného.

Tomáš Palucha jsou jak poklidný čas před rozbřeskem. Doba těsně před tím, než dojde k probuzení přírody i města. Taková čtvrtá hodina ranní. V ten čas si můžete dovolit luxus slyšet víc. Víc než obvykle. Víc, než ve dne, protože se ještě nestačily probudit a aktivovat zdroje všudypřítomného ruchu. Zvukového smogu.

Tomáš s Paluchou vedou na své kytary vlastně společný monolog. Není to dialog, oni jdou jedním směrem, doříkávají za sebe slova, navazují na sebe. Srostlí jak siamská dvojčata. Většinou jde o pozvolné směřování k cíli, které ale může, tu a tam, vygradovat ("Konvoj"). V tom času před rozbřeskem by šlo o prvního probuzeného kohouta. Nebo projíždějící sanitku.

/" Unkilled Worker Machine navazují skvěle. Není to šok. Necitlivý zásah. Ale pěkně poklidná předehra té skladby, v níž se ptají "Pamatujete, co jsme si mysleli o CIA?" Ta ale po pár taktech otvírá dveře síle orgií UWM. A tam, kde dveře chybí, udělají si je UWM sami. Proč by se s tím párali.

Unkilled Worker Machine jsou kus surové žuly. Je to masa hmoty. Neopracovaný nebo spíš jen nenápadně opracovaný šutr, jenž svůj tvar nabíral roky. Má i svou jemnou strukturu. Krásné harmonické plochy postavené vedle sebe v "36 Hours". Ale musíte je umět objevit. Spatřit a užít si je. Pak můžete dosáhnout nirvany se závěrečnou "Christ: The Early Years".

Možná, že dohromady, v kontextu celé desky, by Tomáš Palucha mohli působit jak nenápadný lišejník, který se uchytil na žulovém monolitu Unkilled Worker Machine. Pravidelné, jemné a křehké stélky tu koexistují spolu s balvanem a jejich spojení posouvá vnímání každého z nich dál.