Vaše novinkové album "Sliby & Lži" přišlo na pulty prodejen v předvolebním čase. To byl záměr?

Tomáš: To určitě ne, desku plánujeme vždycky dlouho dopředu.

Jak se vůbec vy, známí kritici politického dění v Česku, díváte na současnou situaci v zemi? Existuje podle vás nějaká skutečná naděje, která to kormidlo plavidla otočí konečně k lepšímu?

Petr: Bohužel se na to díváme spíše skepticky, než s vidinou lepších zítřků. Spíš přicházejí další dobráci, kteří by si taky rádi ukrojili za společného krajíce.

Nové album Škwor přichází dva roky po poslední řadovce "Drsnej kraj" a vlastně pouze rok po vydání živáku z Benátské noci. Není podle vás poněkud přeškworováno a nezasloužil by si nový materiál delší čas na zpracování?

Tomáš: Poslední řadovku jsme vydali před dvěma a půl roky, takže si nemyslím, že dva a půl roku je málo. Ale můžeš se zeptat našich fanoušků, jestli je to hodně nebo málo.
Petr: Navíc nás baví hrát nový písničky.

V tiskové zprávě avizujete zvýšené množství akustických nástrojů. Co si pod tím mají fanoušci představit? Bude celkový zvuk kapely měkčí než předtím?

Tomáš: Nemyslím si. Snažili jsme se o melodické písničky s tvrdým zvukem a občasné použití akustických nástrojů je pouze jako koření.

Netajíte se svojí oblibou v písních z osmdesátých let. Můžeme se po coverech od Falca, Tears For Fears či Jana Cézara těšit na další předělanou písničku? V čem dle vás tkví kouzlo hudby osmdesátých let?

Petr: Ne, na této desce není žádný cover. Jednoduše proto, že jsme nenašli písničku, na které bychom se shodli, že ji chceme dělat všichni.
Tomáš: Pro nás tkví kouzlo osmdesátek v tom, že jsme v nich vyrůstali a každý z nás na to má nějaké vzpomínky.

Letos slavíte výročí patnácti let. Co vás za tu dobu vaší kariéry nejvíce pobavilo a na co byste naopak nejraději rychle zapomněli?

Petr: Co nás nejvíc pobavilo, je z 99 % nepublikovatelné. Na to špatné jsme už zapomněli nebo chceme zapomenout.
Tomáš: Ale určitě to není žádná tragédie.

Původní název kapely byl Skwar, co to vlastně znamenalo a proč jste ho upravili?

Petr: Název Skwar tenkrát úplně na začátku přinesl náš bejvalej bubeník a neznamenalo to vůbec nic, jenom se mu líbilo, že je na konci war jako válka. Nám to tenkrát bylo šumák, tak to tak zůstalo.
Tomáš: Jenže potom jsme začali jezdit nějaký koncerty a pořadatelé nám to začali nějak komolit, tak jsme to změnili na Škwor, protože nám tak stejně všichni říkali.

Na začátku vaší kariéry byla vaše tvorba hodně rychlá, tvrdá. Postupem času, i když zvuk stále zůstává hutným, přece jen zpomalujete. Má na to vliv věk a zklidnění, které s ním přichází?

Petr: Určitě, asi by bylo i divný, kdyby se nic po patnácti letech nestalo.
Tomáš: Hlavně to je, jak to je, děláme písničky, který nás bavěj'.

Vaše písničky mívají vesměs krátkou, tříminutovou stopáž. Nikdy vás nelákalo psát rozsáhlejší rockové kompozice s větším množstvím kytarových sól?

Petr: Ani moc ne, popravdě se mi to ani nelíbí u ostatních kapel. Jde nám o jasný refrén, který si lidi můžou jednoduše zazpívat.

Na jakých kapelách jste vyrůstali a kdo vás nejvíce ovlivnil?

Tomáš: Každej asi na jiných, ale asi se shodneme na takový tý klasice: Metallica, Iron Maiden, Slayer, Anthrax atd.

Kteří muzikanti dle vás stojí v dnešní době nejvíce za pozornost, a jak vůbec vnímáte dnešní hudbu a vše, co se kolem ní děje?

Petr: My tohle moc neřešíme. Hledíme si svýho a soustředíme se hlavně na naši partu. Myslím, že hudba je pořád jenom hudba, buďto dobrá, nebo stojí za h... Nic víc, nic míň. Buďto lidem máš co říct, nebo ne.

Bude se v budoucnu stále muzika prodávat na fyzických nosičích, nebo nenávratně zmizne v malých datových krabičkách?

Tomáš: Asi je pořád spousta sběratelů, ale dlouhé trvání to asi mít nebude. A nakonec zbudou jen datový krabičky.

Jak je to v současnosti se vztahy mezi kapelami? Vy jezdíte častokrát na koncerty společně s Harlejem, panuje mezi vámi kamarádství, nebo je to častěji spíš konkurenční boj?

Tomáš: Asi záleží, mezi kterými kapelami, ale každopádně je určitě nějaká rivalita. Někdy to může být jen dobře pro diváka, jelikož každá kapela se chce předvést v co nejlepším světle.

Symbolicky 15. listopadu se bude konat největší koncert historie kapely k vašim patnáctinám v pražské Incheba Areně. Co od něj vy sami očekáváte a na co se mohou fanoušci těšit?

Petr: Doufáme v co nejvíc lidí, kteří budou chtít vidět kapelu, kterou mají rádi, a pro které to všechno děláme. Můžou se těšit na novou scénu, velkou stage, světla, snad dorazí i nějakej ten host. Proběhne křest nového CD a předání zlaté desky za DVD "Natvrdo". Tak snad je na co se těšit.

Kam se chce Škwor posouvat dál? Chce se vůbec posouvat, nebo raději zdokonalovat to, v čem je nyní tak úspěšný?

Tomáš: Těžko říct, co bude za dalších dva a půl roku, ale každou desku se chceme v něčem posouvat dál. Tak snad nám to půjde.

Když dnes vidíme, jak kapely typu Rolling Stones či Olympicu slaví padesát let, kde se vidí Škwoři za pětatřicet let? Stále na pódiích, nebo už budou někde v houpacím křesle kouřit dýmku míru?

Petr: Jasně, že na pódiích, jak jinak.