Kdo je to Ille. Ty, nebo celá kapela?

Celá kapela.

Ale nejdřív jsi to bývala ty.

Je to tak. Používám tohle jméno i když hraju sama. Ale dneska už je to hlavně název kapely.

Co to vlastně znamená?

Na začátku byl význam vlastně vedlejší. Někdy v roce 2003 jsem začala psát na literární server Písmák.cz. Než se internet překulil v blogovou sféru, tak to docela frčelo. A když jsem zakládala účet, musela jsem si vymyslet nějakou přezdívku. V knihovně jsem narazila na knížku “Zpěvy sladké Francie”. Nalistovala jsem obsah a tam bylo Ile de Re. To se mi líbilo, řekla jsem si, že bych mohla přidat ještě jedno L. A ILLE bylo na světě. Pak jsem měla blog, kde jsem používala stejnou přezdívku. A nakonec mi teda přišlo logický si tu přezdívku nechat. Nedávno na mne ale vyrukoval jeden novinář, že ille znamená norsky špatný. Ale z francouzštiny je to snad ostrov nebo poloostrov.

Na konci srpna jste jeli s dalšíma kapelama do Rumunska na festival Banát. Jak to tam dopadlo?

Hodinu před naším koncertem vypadl v celé oblasti proud. Nebyly tam žádné záložní zdroje a pak začalo lejt a napršelo i do aparátu a mixu. Takže to vybavení vůbec nešlo nijak zrevitalizovat a my nakonec nehráli. Ale i tak jsme si tam ty čtyři dny dobře užili, takže se to vyvážilo společným zážitkem s kapelou. Samozřejmě by bylo lepší, kdybychom si zahráli, když už jsme tam jeli těch sedmnáct hodin autobusem. I tak to ale byl super kapelní teambuilding.

Jaká byla cesta do Rumunska?

Asi deset autobusů navezlo fanoušky z Česka pod kopec. Do Banátu. K Dunaji. Některé autobusy to vyjely, některé ne. Většina lidí to pak vyšla pěšky. Ten, kdo se mohl svézt s nástrojema, jel nahoru dodávkou. To jsem byla zrovna já. Festival se konal v Eibenthalu, dlouhatánské vesnici. Mezi různými stanovišti pendlovala auta.

O čem vůbec je festival Banát?

Myšlenkou festivalu je podpořit Čechy, kteří v té oblasti žijou dost chudým způsobem života. Přivézt fanoušky, kteří tam utratí peníze. Takže místní měli na festivalu stánky, v kterých sis mohl koupit pivo, pálenku, sýry. A tím přispět. No a taky se místní potkali s fanouškama, co přijeli z Čech. Na festival měli Banáťané vstup zdarma. Jde tedy vlastně i o to zpopularizovat Rumunsko, ty české vesnice, krajinu. Která je fakt nádherná. Hezká dovolená, pokud ti nevadí spát ve stanu.

Tam sis zlomila malíček?

Jo, to bylo poslední den. Nosila jsem věci do autobusu, spojily se mi boty na vnitřních kotníkách a už jsem letěla. To nevymyslíš. To musíš zažít.

19. září máte křest v Akropoli. Jak bude probíhat?

Zahrajeme svoje písničky z desky i z našeho EP, Márdi si s námi zazpívá "Ledňáčky", Jaromír 99 "V rekvizitách". Budeme hrát kolem hodiny. S náma tam bude ještě švédsko-německé duo It's A Musicsal.

Jak je na tom teď Obří broskev?

Broskev spí a minimálně do jara ještě bude spát. Jakub má v plánu udělat pak pár koncertů. Uvidíme, jak to budeme stíhat. Je toho všeho docela dost.

Ille vydali svou desku, protože Broskev spí, nebo to s tím nespouviselo?

To s tím nesouviselo. Než jsem nastoupila do Broskve, měla jsem už svý věci a vždycky mě lákalo mít vlastní kapelu. Ale zároveň jsem měla Broskev moc ráda. Třeba "Hlídám těkavou" byla kapelou tak pěkně přijatá, až mě to překvapilo. Když mě Jakub přizval, měla jsem obrovskou radost. Ale přece jenom jsou moje písničky trochu jiné. A já měla chuť je zazpívat po svém. Obří broskev chápu hlavně jako Jakubovu kapelu. I když jsem tam byla jako stálý člen, stejně jsem byla někdo, kdo přišel do rozjetý party.

Ille před třemi roky vydali EP "V rekvizitách" a pak jste jeli šňůru s Umakartem. Díky tomu jsi postavila stávající kapelu?

Ne, to už bylo před tím. Úplně na začátku jsem oslovila Marka Svobodu. Ale on pracuje pro Člověka v tísni a musel zrovna v době křtu někam urgentně odjet. Tak za sebe našel A. m. Almelu a ten přivedl i bubeníka Hopa. Oba dva jsou z Photolabu. Společně jsme tedy dali dohromady křest v NoDu. Ještě tam s námi tenkrát hráli oba Lubošové z Druhé trávy. A když se vrátil Marek, proběhly koncerty ve třech i ve čtyřech... a ukázalo se, že to nejvíc funguje, když hrajeme čtyři. Až pak jsme se domluvili na šňůře s Umakartem. Tu jsem jela většinou sama s klavírem. Což pro mě byla zajímavá zkušenost. Ale jinak hrajeme jako kapela ve čtyřech už od roku 2011.

Kde všude zpíváš?

S Kašpárkem v rohlíku, teď pojedeme na Kefír.

Občas s Umakartem.

Třeba teď, jak jsme se potkali na Colours, tak mi Jaromír povídá : "Hele pojď si s náma zazpívat". Teď bude mít The Umakart Family koncert v Arše. Umakart je moje srdcovka. Kamarádi.

Když jsem poslouchal desku "Ve tvý skříni", tak jsem z ní cítil tři věci. První byla zimní atmosféra. Chlad. Ale na druhou stranu to působilo příjemně teple. Pak tam byly nenaplněný vztahy a sny. Zklamání. A třetí věc byly odkazy k optickejm zařízením. Dalekohled, optika a tak.

Dalekohled i optika, to je všechno v jednom textu. V písničce "Ten, co se dívá" a to s tím koresponduje. To je voyerský téma. A v "Podhoubí" je kamera. Ale není v tom žádná propojovací linka. Nebo o ní nevím.

Co ta zima?

To je asi Island. Ale třeba písnička "Zmrzlou" s Islandem nesouvisí. Jedna písnička je o výpravě na Island. Byl to pro mě tenkrát velký zážitek.

Jak dlouho jste byli na Islandu?

Krátce, jen týden.

A tak strašně obrovský to bylo?

To bylo dechberoucí pro nás pro oba. Úplně jiné věci, jiná krajina. Pro mě obtížně zařaditelná. Černý písky na plážích. Světlo! Sopečný prach dělá jiné světlo, jak se to od něj odráží (alespoň já si to tak vysvětluju, fyzik by možná řekl, že plácám nesmysly, ale třeba ne). Jsou tam výrazně jiné západy. Takové sytější. A jak fouká vítr, tak se světlost a barevnost rychle otáčí. Zvláštní jev. Až magický. Každému doporučuju navštívit tuhle zemi.

Chystáš se tam zas?

Teď jsem odešla od diskuze na Facebooku. Plánuju, že bysme možná vyrazili i s kapelou. Ale zatím je to v plenkách.

Co ty nenaplněné vztahy a sny? Na mě to působí tak, že o těch věcech, které nemusejí být hezké, zpíváš hrozně mile. Až jako pohádkově.

Je to hra s představama co by kdyby. Odráží se v tom momenty z dlouhotrvajícího vztahu. V těch písničkách nejsou konkrétní příběhy. Spíš kanály představ a vypořádání se s niternými životními situacemi. Je to možná můj ventil.

Autoterapie?

Spíš si tu věc v textu rozehraju. Zkusím si jí. Vidím situaci mezi lidma a takhle si jí přeložím. Texty se mi nepíšou úplně jednoduše. Vždycky mi to hrozně dlouho trvá. Dlouho řeším, jestli to či ono není banální fráze. A často se mi to ani nechce víc konkretizovat. Líbí se mi, když si to každý vyloží po svým. Na základě vlastních asociací. Často jde o pocity přetavené do vět. Za kterými není žádná konkrétní pohádka ani vztah. Jsou to poskládané momenty.

Nemůže optika odkazovat k tvý zubařský profesi?

Smích...

To je vtipný. Přímo v textu to asi nesouvisí. Ale třeba to někde v podvědomí je. Konkrétně "Podhoubí" mám spojené s promítačkou, kterou jsme dostali s bráchou od Mikuláše. Bylo nám asi pět let. Možná čtyři. A mě úplně fascinovalo, jak se ve tmě promítaly na zeď příběhy. Mám s tím spojený dětský úžas nad obrazem ve tmě. Ale v práci pracuju s mikroskopem. To je fakt. A to je taky zajímavé. Protože koukat do dentálního mikroskopu, to se člověku otevřou úplně jiné dimenze.

Písnička "Kočka" se ve Velký sedmě po týdnu dostala na první místo. "Holka ve tvý skříni" byla úspěšná na Evropě 2. Sleduješ to?

Sleduju. "Kočka" mě včera hodně překvapila. Mám z toho velkou radost. I z “Holky” jsme měli radost. Tenkrát se ve Velké sedmě dostala hned na třetí místo. A dobře si vedla i na Evropě 2. Navíc zafungoval i klip a jestli se díky tomu deska dostane k více lidem, je to skvělé.

Vlastně je to teď tvůj největší mainstreamový úspěch. Obří broskev se tak daleko nikdy nedostala.

Asi ne. Teď se to všechno tak hezky poskládalo.

Vrchol kariéry.

Mám pocit, že se to všechno událo strašně rychle. Novou desku vnímám jako velký skok. Od singlu, klipu, který hraje Óčko, až k albu. Jsem spokojená.