Pet Shop Boys v Karlových Varech? To bylo jedno z prvních překvapení pro nejednoho fanouška, když toto britské duo vyhlašovalo tour k chystané desce "Electric". Po loňském skoro fiasku se Sealem v KV Areně přišel další organizátorský oříšek, jak získat co nejvíce návštěvníků, aby tento hokejový stánek nevypadal příliš prázdně. V podvečer stejného dne na Čechomor vyrazilo skoro pět tisíc diváků, pro ty, co pak šli i na večerní show, čekaly přistavené autobusy, které je převezly na místo činu. Na ostrovní popovou legendu přišla zhruba polovina - plocha na stání se sice celkem zaplnila, sezení však bylo obsazeno minimálně. Nabízí se tak otázka, zda má vůbec smysl takové koncerty organizovat mimo Prahu, Brno nebo Ostravu, kde je potenciál návštěvnosti přece jen větší. A nebýt nemalého počtu lidí ze sousedního Německa, mohlo to dopadnout ještě žalostněji.

Atmosféra v takto napěchovaném prostoru tomu odpovídala, korunu tomu dodal celkem přebuzený zvuk, který hudební experimenty a efektové libůstky místy slil do jedné celistvé a přebasované masy. KV Arena, dle informací z doslechu, není na hudební produkci přímo koncipována a nepomohlo tomu ani položení speciálních desek na ledovou plochu.

Neil Tennant a Chris Lowe se na scéně objevili chvíli po desáté a od prvních minut bylo patrné, že se dočkáme pestré audiovizuální podívané, v níž prim hrají videoprojekce na dvojí projekční plochy. Ta přední byla použita na začátku a v druhé polovině setlistu, kdy se rozvinula další, po jejich pádu tuto úlohu vždy převzala jen zadní stěna. Ta byla tvořena jakýmisi roletami, které buď tvořily celistvou plochu nebo propouštěly svit světel a stroboskopů umístěných za ní. Svou roli sehrálo i nemalé množství laserových paprsků v rozličných variacích. Dohromady s projekcemi to byl fantaskní svět kontrastů mezi technologickými elementy a naturálními záběry; v "Miracles" to bylo třeba prezentováno promítaným tištěným spojem a rozkvětem pestrých květů v překrývajícím se obrazu. Ono vrstvení záběrů přes sebe ve videosekvencích spolu se světelnými efekty (jejich spektrum bylo hodně variabilní) vytvářelo tvář show.

Doplňkem byly extravagantní kostýmy, které připomínaly jednotlivé tvůrčí éry této dvojice (včetně špičatých čepic z dob alba "Very", blyštivého cylindru a helmy nebo zvířecích masek). Případně byly sešity speciálně pro tuto tour, včetně brčkového outfitu přebalu singlu "Vocal", který celý večer uzavíral.

Aby pódium nebylo až tak prázdné, vystupovali zde i dva tanečníci (ona a on), kteří v tanci spojovali baletní prvky s modernou. Choreografie byly minimalistické, aby byly proveditelné i v komplikovaných převlecích; třeba během "West End Girls" to byl pohyb na chůdách. V "Love Etc." byli Neil a Chris schování ve speciální čtvercové konstrukci, hlavy měli prostrčeny přes kruhové otvory a na bílou plochu se promítaly nasnímané pohyblivé obrázky pozorující partnerskou dvojici během spánku.

Již samotný začátek show byl strhující, obsahoval novinkovou "Axis", kterou následoval hodně vydařený mush-up z dvojice skladeb "One More Chance" a "A Face Like That". Tento trend si Pet Shop Boys vyzkoušeli již na předchozím turné a i tentokráte některé kompozice spojovali do menších bloků. Několik stařičkých hitů se dočkalo nových úprav: "Suburbia" měla nové orchestrace a výraznější beat, kompletním přepracováním prošlo béčko "I Get Excited (You Get Excited Too)", následované uptempo verzí nezaměnitelné "Rent". "Domino Dancing" bylo pro změnu načechráno perkusemi a electro ruchy atd.

Jiné skladby naopak zazněly téměř bez sebemenších záměn ("Go West" Village People, "West End Girls"), na ty však nejvíce reagovalo publikum. Samotný setlist naskytl několik libůstek, včetně b-stran singlů a bonusů ("Fugitive"), "I'm Not Scared" napsané pro Eighth Wonder nebo hned několik coverů: Elvisovka "Always On My Mind" je jejich koncertní stálicí, Bernsteinova "Somewhere" nebo písnička Bruce Springsteena "Last To Die" z novinky "Electric". Z ní nechyběla i "Thursday" s hostujícím Examplem (ten vyskočil alespoň z projekce).

Pet Shop Boys jsou stále ve formě a umí zužitkovat svůj vlastní tvůrčí potenciál, včetně překvapujících chvilek, ať už na poli vizuální stránky prezentace nebo v podobě nových úprav letitých písní. Se stejným setem zaznamenali úspěch i na letošním barcelonském Sónaru a klidně mohli ještě více vkročit do tanečních, odvážnějších sfér, co již dříve několikrát předvedli, třeba před mnoha lety na festivalu Creamfields. Přesto to byla nablýskaná párty, oslava jejich pionýrství disko-elektro-vagance, v níž spojili hned několik podobenství jejich alternativ vnímání pop-artu, nadhledu a ironie.