Zpráva o trampování, nocích pod širákem, táborácích a mládí - to je nové album "Pozdní návraty" brněnské folkové kapely Kamelot. Roman Horký oprášil staré písně ze svého šuplíku a jejich prostřednictvím vzpomíná na dobu mezi roky 1980 - 1986.

Na toto album musí mít člověk romantické toulavé srdce, jen s ním asi porozumí všemu, o čem Kameloti zpívají. Skladby mají smysl, když si při nich představíte zář táboráku, vůni špekáčků, hvězdy nad hlavou, orosenou trávu či první paprsky ranního slunce. Právě do toho všeho totiž zapadají jednoduché písničky pro kytary, kontrabas, conga a perkuse, písničky nenucené, plné vzpomínek a příběhů, které už dnes možná odkvetly, ale stále voní něčím zvláštním, co jim nikdo nikdy nesebere. Konec léta, torna na zádech, ujíždějící vlak, dlouhé dívčí vlasy, staří kamarádi, fotky z vandrů, sny i zklamání, to vše na "Pozdních návratech" hraje důležitou roli. Roman Horký tak přichází s albem plným sentimentálních motivů, které však nemají tendenci nějak pesimisticky naladit, jsou totiž jakoby smířené s tím, že vítr a voda už část zpěvákova života odnesly.

Sáhnout do nejhlubších přihrádek vlastního archívu je oblíbený trik mnoha interpretů. Roman Horký to ale asi myslí upřímně-– album totiž není jen projektem pro sebe sama, ale vychází ze snahy spojit se znovu s hudebníky, přáteli, s nimiž zpěvák a kytarista před skoro dvaceti lety Kamelot zakládal. Dvacítka nabídnutých písní, oprášených po letech, se drží folkového schématu. Vlastně jsou to ty nejfolkovější skladby, které si dovedete představit! Rytmus udává pravá ruka kytaristy, sloky se pravidelně střídají s refrény, hodně písní je v pěkně rázném pochodovém tempu, jiné jsou tklivější, vhodné jako smutné ukolébavky před usnutím ve spacáku vedle dohasínajícího ohně. Hudba i texty jsou dílem Romana Horkého, na zpěvu se ale podílí celá kapela - Věra Horká, Jana Chovancová, Viktor Pokristl, Petr Rotschein, Jaroslav Zoufalý i Vladimír Chromeček, ti všichni si minimálně jedno sólo vystřihnou. A v případě Věry Horké se dá říct, že na ní je zpěvně postavena minimálně polovina celého alba.

Jestliže se Roman Horký na svém posledním album "Paměť slonů" pouštěl do různých hudebních experimentů, které se ne zcela zdařily, na "Pozdních návratech" nepřekvapí žádným vybočením z folkové linie. Snad jen rychlejší bluesový rytmus v songu "Strasti trampa Vladimíra" je z jiné škatulky. Hodně povedené jsou vroucné duety ("Poznání", "Nečekám"), v nichž se ve vybrnkaném kytarovém doprovodu ve zpěvu střídají Věra Horká (respektive Jana Chovancová) s Viktorem Pokristlem. "Kdepak jsi zůstal" je zase věc z úplně jiného soudku - mrazivý příběh o "kámošovi z dětství", při kterém naskakuje husí kůže, v titulní skladbě "Pozdní návraty" zase Roman Horký zpívá svým charismaticky temným hlasem o smutném loučení zamilovaných na železničním perónu.

Album má potenciál navodit při poslechu trampskou atmosféru. I doma v pokoji... A možná, že vás dokonce motivuje ke vzpomínání, třeba na loňské léto, nebo na léta dávno vzdálená.