Kromě výběrové desky "Hity a city" se Tata Bojs k pětadvacátému výročí rozhodli připravit i koncertní turné s vtipným názvem "25 let cyklace aneb tour domácí". Nepříznivé počasí z minulých dnů budilo lehkou nejistotu, zda se vůbec koncert pod širým nebem ve Žlutých lázních uskuteční. Naštěstí to nebylo tak zlé, teplota sice nedosahovala letních standardů, hlavní však bylo, že nepršelo.

Vystoupení začalo stylovým odpočítávadlem od aktuálního roku až do vzniku kapely, tedy do roku 1988. Následně přišli na pódium Bublajs s Mardošou a navzdory podzimnímu počasí zahájili koncert "Jarem". Hned od začátku zahráli songy, které znají i ti nejčerstvější fanoušci - tedy singlovky z poslední desky "Ležatá osmička". Na Tata Bojs je fajn, že mezi jednotlivými písničkami komunikují s publikem, díky čemuž oživují svá živá vystoupení, navíc při tom nepůsobí nikterak křečovitě.

Koncert skrýval plno překvapení. Francouzskou pasáž ve skladbě "Ztraceni v překladu" si přišla zazpívat Klára Nemravová, druhdy stálý host Tata Bojs. Když už byla na pódiu, zazpívala si i hitovku "Ramínka", která sklidila velký úspěch. Dalším překvapením byl vokálně-instrumentální soubor Doubravánek, který své sborové hlasy zapojil v "C.V.A.N". Opravdu podařená byla následující recyklovaná verze "Pěšáků", hraná na kapelou vlastnoručně vyrobené nástroje, jako byly například plastové koše, odpadní trubky či slepené flašky. Originální verze písně je neskutečně povedenou záležitostí, avšak vidět naživo recyklovanou verzi je skvělý zážitek, který se těžko popisuje.

Tatáči během koncertu zavzpomínali na nedávno zesnulého Filipa Topola ze Psích vojáků a zahráli mu "Šťastnější". Při prvních tónech "Světové" nešlo neslyšet výkřik z davu: "Jestli přijde Vladimir, tak se asi poseru!" A on Vladimir 518 skutečně přišel a střihl si svou rapovou pasáž. Pro někoho je to možná až příliš přeceňovaná skladba, avšak na pódiu fungovala velmi dobře. Dále přišla na řadu vynikající elektropecka "Papírovka", jejíž rytmus je neuvěřitelně nakopávající. Mohlo se zdát, že svižná hudba pospolu s blikajícími světly epicky navrší celé vystoupení, ale na to bylo ještě příliš brzo. Rozhodně to byl nejlépe gradující okamžik celého koncertu.

Nechyběl ani nejúspěšnější rádiový singl "Tanečnice" s unylým refrénem. Naopak post-punková "2031" spolehlivě rozproudila krev v žilách. Jak je u Tata Bojs zvykem, končí svůj set "Růžovou armádou" a ani tentokrát nepřišla výjimka. U přídavku jsem marně čekal na "Toreadorskou otázku", avšak "Duševní" také nebyla špatná volba. Škoda, že bylo vystoupení omezené časem kvůli hluku (to byl prý důvod, proč zvolili "Duševní" jako přídavek, avšak ta basová linka udělala také dost). Věřím, že kdyby prostory Žlutých lázní nebyly časově omezené, Tatáči by vydrželi hrát klidně i déle, protože na pódiu byly celou dobu plni energie. A publikum díky nim taky.