Pink je teprve dvaadvacet let, ale i přes své mládí stihla nahrát dvě naprosto rozdílná alba. Její debut s názvem "Can't Take Me Home" obsahoval současné americké r'n'b a od zbytku této v USA mimořádně úspěšné scény ji odlišovaly snad jen její růžové vlasy, jinak zněla velmi podobně jako všechny Destiny's Child a další. Singly "There You Go" a "Most Girls" se za oceánem staly velkými hity, takže podle zákonů showbusinessu na novém albu Pink nebylo třeba vůbec nic měnit. Ale i když jí je jen něco přes dvacet, postavila si hlavu a novinka "M!ssundaztood" nabízí všechno jiné, než co byste od ní po poslechu debutu čekali. Pink má totiž velmi ráda rock a mezi její oblíbenkyně patřila i Linda Perry, jinak také frontmanka rozpadlých 4 Non Blondes. Pink jednou sehnala její číslo a čtvrt hodiny mluvila do telefonu o tom, jak ji obdivuje a chce s ní pracovat, až Linda souhlasila a nakonec s ní spolunapsala a nahrála půl nové desky. A že je její rukopis poznat.

Stručně řečeno je "M!ssundaztood" mnohem více přístupnější evropskému publiku, protože r'n'b je na ní jen pomálu, spíše je akcentován rockový a popový přístup s jemnými ingrediencemi z taneční hudby, jenže která deska v sobě dnes nemá pořádnou porci elektroniky, že. Základem celého alba jsou ovšem skvělé písničky. Pilotní singl "Get The Party Started" jste už asi slyšeli, i když u nás jde vše později, a singl mezitím stihl dobýt první místo v Austrálii, druhé v Británii a i ve zbytku světa si vede skvěle. A nejlepší na něm je skutečnost, že ve své nápaditosti a hitovosti na novém albu rozhodně není osamocen.

Kromě Pink a Lindy Perry se na albu podílel třeba i producent Dallas Austin (TLC, Madonna), takže deska je hudebně různobarevná a přitom drží při sobě. Skutečně rockových písniček byste na ní přirozeně našli pomálu, spíše k rocku odkazují jen občas použité kytary a struktura písniček. Opravdovým nářezem je jen "Numb", zbytek skladeb je hudební všehochutí. Téměř všechny skladby však dokáží něčím překvapit, což je v kombinaci s nápaditými melodiemi a chytlavými refrény obrovské plus. Ač na desce včetně bonusu najdete patnáct skladeb, až na výjimky jsou opravdu výborné a jen těžko najdete nějakou, kterou byste s radostí přeskočili. Na každém albu však člověk najde ty své nejoblíbenější, na této jsou to pro mě kromě pilotního singlu hlavně rozmáchlá a valivá "Just Like A Pill", podobnou atmosférou vybavená "18 Wheeler", titulní "M!ssundaztood", více rockem říznutá "Don't Let Me Get Me" či pomalá a procítěná "My Vietnam". V konečném výsledku je možná škoda, že je na desce patnáct písniček, protože některé výsledný dojem přece jen kazí - balada "Eventually" se zbytečně táhne, nejnudnější je ovšem r'n'b "Family Portrait", škoda také duetu se Stevenem Tylerem z Aerosmith v "Misery", slavné jméno písničce až tolik nepomohlo. Jakkoli některé skladby nejsou úplně skvělé a mám k nim výhrady, přesto jsou v kontextu současného popu stále hodně dobré, jen mě mrzí, že nejsou tak výborné jako zbytek desky. Kdyby zmíněná trojice na desce nebyla (a stále by měla dvanáct skaldeb), hodnocení by bylo o bod vyšší.

Po debutovém albu bych nikdy nevěřil, že se mi Pink bude někdy nějak zvlášť líbit, ale "M!ssundaztood" je tak nadupadná deska, že až na výjimky jen těžko budete hledat v současné tvorbě mladých zpěvaček schopné konkurentky. Neboli Dido a Nelly Furtado mohou přivítat další do klubu. Díky za ně.