Se třetím albem písniček točících se kolem BomBarďáka dochází k výrazné změně. BomBarďák přestává být pouhým průvodcem desky a deska přestává být kompilací skladeb muzikantů, kteří připravili svou tématickou písničku, věnovanou dětem (v minulosti to byli nejrůznější kapely a zpěváci od Tata Bojs přes Obří broskev po Květy). Kluk BomBarďák se stal inspirací pro dětské divadelní představení, které připravila trojice Jiří Jelínek, Michal Dalecký (oba divadlo DNO a geniální představení "Fagi") a Filip Nebřenský (Hm..., Kašpárek v rohlíku) a představila v premiéře loni na Colours Of Ostrava.

Spojení tohoto tria už dopředu znamenalo jistou míru úspěchu. Všichni se už dětskými tématy zabývali a šlo jim to skvěle. "Fagi" byla určená sice dospělým, ale velmi pěkně a bez zábran v ní dokázali glosovat život malé komiksové holčičky jejíma očima. Kašpárek v rohlíku v podstatě přinesl do dětské hudby to, co jí Dáda a Maxim Turbulenc vzali (přirozenost, narovnali vztah posluchač - interpret). A Hm... nahráli velmi povedenou dětskou desku "Klukoviny". A opravdu to zafungovalo výtečně.

"Písničky kluka BomBarďáka" přinášejí sedmnáct jednoduchých písniček, vlastně odrhovaček. Ty jsou postavené jednak na snadno zapamatovatelné chytlavé melodii, zároveň ale (a to hlavně) na vtipném příběhu. Textu, který právě navazuje na poetiku, kterou znáte z "Fagi". Ve výsledku to pak baví rodiče (protože Jelínkovy postřehy a hrátky s jazykem mají jiskru a vtip), ale i děti, pro něž jsou určené. A ten kdo zažil divadelní představení, ví, jak rychle se děti nechají strhnout a tancujou "Chodidla" nebo doporučujou další zvířata pro "Uklízení".

Ke strhnutí ale dochází rychle i s poslechem desky. Písničky jako "Uklízení", "Ukolébavka", "Chodidla", "Ble ble ble" nebo "Zmrzlinář" fungují na první dobrou, a když jsem se o albu bavil se svými kluky (7 a 4,5 let), reakce po jediném poslechu byla: "Líbí se nám to napůl. Ty rychlý písničky jsou moc hezký, ale ty pomalý nás moc nebaví.". Nicméně, s opakující se rotací desky začaly fungovat i ty a došlo k velmi slušné závislosti.

BomBarďák často řeší v písničkách ptákoviny, dívá se na věci ze světa dospělých dětským pohledem (třeba jízda tankem na monočlánky bez dálniční známky po dálnici), do toho ale chytře zamíchává i - řekl bych - výchovné momenty (ekologická vložka v "Elektřině", fotbalová bajka konstatuje, že "Fotbalisti jsou zvířata" a další). Vedle toho pak pánové napíšou i emocemi protkanou, citem naplněnou písničku "Mamince".

A tak, i když ve zkratce pořád platí, že "Písničky kluka BomBarďáka" jsou vesměs odrhovačky, jde o písničky mnoha poloh. A i když se s nimi primárně bavíte, i slza může ukápnout. Aktuálně jde o to nejlepší, co se v musicshopech posluchači chodícímu do první třídy (+ / - dva ročníky) nabízí. A na koncertě to funguje ještě o level lépe.