Ačkoliv desky americké poprockerky Pink někdy nabízejí slabší místa, dosud nenatočila album, které by bylo od začátku do konce špatná a ze kterého by se nedaly vybírat písničky pro celosvětové turné. A ono je to vlastně i jedno, jaké skladby Alecia Moore doveze - fanoušci po celém světě se jejího stylu vystupování ještě nepřejedli. Jak ale ukázala zastávka z 10. května v Praze, možná je na čase celý koncept předefinovat.

Než byla ale blonďatá interpretka vystřelena na pódium, patřilo publikum na chvíli americkým vousáčům Churchill. Folkem provoněná směsice rocku a písničkářství měla spád, ale sympatická kapela vyvolala dojem naprosté zapomenutelnosti podpořený tušením, že o ní v životě už neuslyšíte.

To o Pink a jejím vystoupení říci nelze - jenže poprvé to možná budou skazky o mírných rozpacích, co se bude šířit internetovou šuškandou. Zpěvačka totiž už po několikáté přivezla téměř na vlas stejnou akrobatickou show. Když se v úvodní "Raise Your Glass" houpala nad kýčovitě vyzdobenou scénou, napadnout vás mohla jedině otázka: "Kolikrát už tohle udělala?" Navíc několik prvních písniček utopilo vokály v přívalu hluku, takže ani hudební zážitek nikterak nedojímal. Naštěstí se tento nedostatek podařilo v průběhu koncertu vyladit. Pocit mnohokrát viděného podpořilo i diblíkovské děkování obecenstvu "thank you, thank you, thank you..." i soutěž o nejhorší tanec během rozverné "Leave Me Alone (I'm Lonely)".

Když po energických a do rocku laděných vypalovačkách přehodila vyhýbku na balady, návštěvníkům muselo okamžitě dojít, že žádná překvapení je na tomto koncertu nečekají. Atmosférická "Try" totiž zazněla napůl ve vzduchu, kde se Pink svíjela v provazech (opět), a napůl na zemi, kde se odehrála jedna ze scén z povedeného klipu. Sérii balad uzavřel momentální světový hit "Just Give Me A Reason", kterému se podařilo poprvé rozezpívat publikum. I přes fyzickou absenci Natea Ruesse duet dojímal - Pink emotivní skladbu odzpívala s projekcí frontmana fun. a ukázala, že naživo funguje mnohem lépe než z rádia.

Sympatická interpretka během show rozdávala úsměvy, podpisy, doteky a za pomoci svého humoru celou dobu komentovala vše, co mohla. Přívaly plyšových žab, fanoušky v předních řadách i změny, které v jejím životě vyvolalo mateřství. Paradoxem je, že sice posluchače požádala, aby převzali štafetu v nadávání (konkrétně používání slova začínajícího na "f"), protože už po porodu zkrátka nemůže a nechce být tak vulgární, ale toto vyzrání se neodrazilo na celkovém ladění show. Ta byla totiž tou nejméně dospělou dvouhodinovkou, kterou dosud přivezla. Skoro jako kdyby předpokládala, že s odlehčenou řadovkou "The Truth About Love" se změnila i její cílová skupina. Co ale zůstává, je její vřelý vztah k fanouškům - společně s mobilním operátorem T-Mobile, který je hlavním mediálním partnerem všech evropských zastávek, pořádá téměř na všech koncertních zastávkách setkání se svými fanoušky, bez jakýchkoliv problémů se s nimi fotí, podepisuje a dává jim tak na vědomí, že právě oni stojí za jejím úspěchem.

Po další náloži více či méně řízných skladeb ("Trouble" byla po předcházejících baladách hodně ospalá) muselo samozřejmě dojít na barové židličky a akustické verze několika písní. Přestože písničky za doprovodu jediné kytary předvádí na všech svých turné, nemáte šanci se jich (na rozdíl od akrobatických čísel) přejíst. Pink v nich totiž pokaždé odhalí svůj charismatický hlas a dá zapomenout na všechny ty taškařice okolo.

Závěr patřil tradičně rychlejším položkám ze zpěvaččina katalogu a ani se v nich nesnažila vsadit na osvědčené hity. Místo toho si vybrala písničky z aktuální desky a vyběhala v nich poslední zbytky energie, které jí po náročném vystupování ještě zbyly. Během úplně poslední položky setlistu "So What" se nechala (opět) připoutat do speciálního zařízení, ve kterém obletěla celou vyprodanou O2 arenu. Podobný kousek předvedla i na posledním pražském koncertu, tudíž efekt byl o poznání slabší.

Pink nepředvedla v Praze vůbec špatný koncert. Její výkon stále patří k naprosté špičce vrcholného popu, ale zároveň vyšlo najevo, že se interpretka nedokáže pohnout z místa. Návštěvníci, pro které byl večer prvním setkáním, museli odcházet nadšení. Ti ostatní ovšem nedostali nic, co by už alespoň jednou nepředvedla. Doufejme, že toto není vrchol jejího živého vystupování a že se příště nebude znovu vařit ze stejných ingrediencí.