Když se před čtyřmi lety objevil debut ujetého projektu Major Lazer, svět se úplně nezbořil, ale představil nám šílený svět dvou ne úplně neznámých producentů. Co je hlavní, nahrávka "Guns Don't Kill People... Lazers Do" si našla svůj okruh příznivců a kdo s ní přišel do styku, těžko se nemohl nebavit. Producenti Diplo a Switch, kteří tehdy za projektem stáli, dokázali do své hudby nacpat tolik nadhledu a zábavy jako málokdo a z alba se stala téměř kultovní záležitost pro roztančené a divoké párty.

Z obou producentů se následně staly opravdové a vyhledávané hvězdy. Do té doby sice úspěšně spolupracovali se Santigold a M.I.Ou, ale teprve až po "Guns..." je začali volat hvězdy jako Beyoncé (Switchem produkovaná "Run The World (Girls)" obsahovala sampl jejich skladby "Pon de Floor") nebo Usher (Diplo je podepsaný pod výborným "Climaxem" z jeho poslední desky). A jak už to tak bývá, sláva, peníze a všechno kolem není vždy zrovna zdravé prostředí pro pevná přátelství, tudíž spolupráce obou producentů skončila na konci roku 2011, kdy Switch Dipla z nejasných důvodů opustil (údajně kvůli tvůrčím rozdílům) a ten se rozhodl káru jménem Major Lazer táhnout dál. Loni pak bylo oznámeno druhé album, které je nyní (i když s mírným zpožděním) konečně na světě.

Už prvotina byla nabita spolupracemi s různými umělci a novinka "Free The Universe" je jimi přímo přeplněna. Kromě základního producentského týmu, který tentokrát kromě Dipla tvoří ještě pánové Jillionaire a Walshy Fire, najdeme na ploše čtrnácti písní hned dvacet sedm (!!!) hvězdných hostů, společně vytvářejících různorodou směsici stylů. Pokud náhodou hledáte něco jako čirý dancehall (což by dávalo smysl vzhledem ke dvěma novým producentským posilám), dívejte se radši někam jinam. Spojení dancehallu a popu možná celkově převažuje, ale nechybí ani vlivy punku, rocku, dubstepu nebo rapu a tohle je nakombinováno tak skvěle, že vás vyloženě nic netahá za uši a celé to plyne dost přirozeně, což je zároveň plus i mínus celé nahrávky.

Pokud jde o celkový dojem z desky jako celku, ten je veskrze pozitivní. Výraznější momenty typu "Pon de Floor" byste zde sice hledali marně, ale vše je vyváženo obrovskou vyklidněností, na kterou musel mít vliv místo natáčení (nahrávalo se v jamajských studiích Tuff Gong). Nejlépe projekt funguje v momentech, kdy Diplo a spol. bourají žánrové hranice jako ve skladbách "Get Free" s Amber Coffman z americké experimentální formace Dirty Projectors nebo "Jessica" s Ezrou Koenigem z Vampire Weekend. Obě trochu působí dojmem, jako by vypadly z úplně jiné desky, ale jsou okouzlující, plné slunce, wonky reggae a tak trochu zní, jako když bublají pod vodou.

Pokud se budeme nořit do zbytku desky a zkoumat jednotlivé písně pozorněji, narazíme bohužel na spoustou vaty, v čele s tuctovou popinou "Keep Cool" (v níž se zrovna nijak neblýskl Shaggy) a s neslanou nemastnou "Reach For The Stars" s Wyclefem Jeanem, který nám už poněkolikáté ukazuje, že dny, kdy byl na vrcholu, už jsou dávno pryč. Mnohem lépe dopadla spolupráce s Mysticem, Tygou a Brunem Marsem "Bubble Butt" s minimalistickým hiphopovým beatem a úplnou džunglí různých trylkujících a vřeštivých zvuků, u nichž se ukazuje, že Diplo umí být jedním z nejtalentovanějších producentů své generace.

"Free The Universe" jej ale také ukazuje jako umělce, který dělá vše proti tomu, aby si vytvořil určitou autenticitu, a to je trochu škoda, protože jinak jej můžeme lehce zařadit mezi jednoho z největších současných bavičů. Druhé album jeho projektu Major Lazer totiž výborně poslouží jako podklad pro nadcházející letní večírky. Oblíbenosti debutu ale dosáhne jen stěží.