Terezie Kovalová (Vladivojna La Chia, ex-Republic Of Two) a Adam Piaf (The Prostitutes, ex-Fake Tapes) tvoří melancholické a poměrně nezvyklé spojení kytary, cella a dvou hlasů. Ve svých písních společně prožívají stinná životní období, popisují různé druhy trápení či beznaděje, prostě podávají svědectví o pohárech melancholie, jež se naplnily až po okraj. Příkladem může být třeba text "Silent Night" ("I wish I could have helped them but I couldn't / it's not easy to save the world / Silent night / The passion, the faith, it all has gone away / And I am the last man standing and singing about it").

I když jsou obsahem písniček na debutovém albu "Mosaic Views" často mezilidské vztahy, deska se svou náladou hodí spíš pro chvíle, kdy chce být člověk sám se sebou. Neveselé nápady se hodí do podzimních či aktuálních předjarních bezbarvých dnů. Právě v nich vynikají tklivé tahy Tereziina smyčce nebo mollové akordy vybrnkávané na Adamovu kytaru.

Na Calm Season je nejcennější právě přítomnost Terezie a jejího cella. Bez ní by šlo jen o uplakané písničky jednoho z mnoha podobně přecitlivělých či nevyrovnaných písničkářů. Ale právě ženský element a určující spojení s cellem udává kapele tvář. Pokud se ponoříte do zpěvaččina hlasu a vzpomenete na písničky Republic Of Two, v nichž dříve působila, možná vás stejně jako mne napadne, jaká škoda je, že ji pánové Burian a Růžička nedali ve svém projektu více prostoru.

Ale právě díky tomu vlastně mohl vzniknout tento projekt. S písničkami, jež sice příliš optimismu do žil nedodají, ale můžou vás podržet ve vaší hluboké depresi či táhlé osamělosti. Podržet, pomoci ji překonat a nasytit se jí tak silně, až už přestane bolet. Stejně jako písničky z "Mosaic Views", jež sice bolest umí vyvolat, ale je to bolest krásná, mrazivá a možná se v ní občas objeví i záblesky naděje. Stačí jen hledat.