Jak vznikal váš nový singl "How Can You Say?"?

Andy: Celkem tradičním způsobem. Byl to jeden ze songů, co jsem složil u piana (myslím, že ve stoje). Během pár dnů dolad'ování nápadu jsme s kapelou ve zkušebně vytvořili aranžmá skladby a začali ji hrát živě. Jedna věc na té ní byla od začátku výjimečná - po jakémkoli vystoupení, kde zazněla, všichni mluvili vždy právě jen o ní! Pak následovalo nahrávaní u našeho kamaráda Jense Anderssona ve Švédsku a o nějaký čas později nahrání zpěvů, mix a master u poducenta Iana v Praze.

Základy písně tedy vznikaly ve Švédsku, jak jste se dostali zrovna tam?

Vít: My máme přímo v Malmö už dlouhou dobu spoustu přátel. Nahrávali jsme tam také naše první album a mnohokrát jsme tam vystupovali. Kdo naši kapelu trochu zná, ví, že jsme koncertovali společně se známou švédskou skupinou The Ark na několika koncertech ve švédských městech a absolvovali jsme s touto kapelou také celé turné po Evropě.

Nový song přichází po delší době, bude následovat i deska?

Andy: Plánujeme vydání EP, na němž budou minimálně další tři písně a možná nějaký bonus.

Má podle vás vůbec cenu v této době ještě vydávat desky?

Vít: Určitě to cenu má, ale ne na těch malých legračních plastových věcech. Kombinace digitálního vydání a vinylu je v dnešní době asi nejelegantnější řešení. A vždycky to cenu mít bude, stejně jako bude mít cenu malovat obrazy a pořádat vernisáže nebo psát divadelní hry a uvádět je v divadlech.

Jak probíhalo natáčení videoklipu?

Vít: Probíhalo v neuvěřitelné pohodě a zároveň s intenzivním pracovním nasazením všech zúčastněných. Natáčeli jsme jej v pražském ateliéru Flymen. Je potřeba dodat, že zvláštní shodou náhod a hlavně úsilím našeho producenta Iana Keloskyho se podařilo dát dohromady vzhledem k rozpočtu až neuvěřitelně profesionální team, v čele s Paulem a Karlem z Red Room Group. Tihle dva odvedli skvělou práci nejen při samotném natáčení, ale také při následné postprodukci, která byla poměrně náročná.

Ještě tento měsíc vás čekají tři koncerty, půjde o křty nového klipu. Na jaký z nich se těšíte nejvíce?

Vít: Všechny tyto koncerty budou skvělé. Chtěli jsme to udělat právě tak, že zařídíme pouze pár větších koncertů k novému materiálu na jaře, v klubech, které máme rádi, abychom se mohli věnovat právě dokončovanému EP a klipu k singlu "How Can You Say?". Díky tomu budeme moct každý koncert udělat něčím speciální a důležitý. Kdo nás dlouho naživo neviděl, bude pro něj určitě největším zážitkem několik nových songů.

V létě vystoupíte na Colours Of Ostrava a Grape festivalu, plánujete zůstat i na další program?

Vít: Speciálně na těchto dvou festivalech se vyplatí zůstat, co nejdéle je to možné, a to bez ohledu na program. Takže pokud nám tam přímo kolem těchto festivalů nepřibudou další koncerty, velice rádi zůstaneme, protože atmosféra v kombinaci s účinkujícími umělci je tam vždy úžasná.

A co potom, bude následovat podzimní turné?

Andy: Důležité pro nás ted' je dokončit a vydat EP, protože to není jen dalším ordinérním krokem, ale je pro nás výjimečně podstatné právě pro prezentaci v zahraničí. Chceme se postarat o každý jednotlivý song individuálně. Nejlépe ke každému natočit klip a celé to ucelit. Potom se s tím dá různě pracovat a stavět na tom naši další budoucnost. Věřím tomu, že na podzim se zase podíváme trochu po republice a rozhodně i do zahraničí.

Baví váš více klubové, nebo festivalové koncertování?

Andy: To záleží koncert od koncertu. Jde o to, jaké je publikum, zvuk, celková konstelace atd. Pak není tak podstatné, jestli je to pod širým nebem, nebo v tmavém zakouřeném klubu. Docela příjemné jsou ty změny, které se mění jako roční období. Když ale hrajeme na velkém pódiu a v dobrý čas, je to speciální výzva.

Jak je na tom podle vás v současné době naše hudební scéna?

Vít: Řekl bych, že my máme velké štěstí na kapely, se kterými jsme se od našeho vstupu na scénu potkali a seznámili, protože jsme v nich našli spoustu kamarádů muzikantů, kteří jsou ochotní si pomáhat a podporovat jeden druhého. Česká scéna, asi jako každá jiná, se nyní nachází v určitém přerodu, nebo snad chaosu. A je poměrně zajímavé se toho přerodu účastnit, i když to místy bývá poměrně adrenalinová záležitost. Která kapela tohle období ustojí, už zvládne asi všechno. My stoprocentně.

A kdo patří mezi vaše nejoblíbenější domácí interprety?

Vít: Oblíbených interpretů máme opravdu hodně, takže pro zjednodušení bych uvedl netradičně naše oblíbené české interprety, což jsou v první řadě kluci z naší spřátelené kapely Tata Bojs, kteří nám dlouhodobě dělají svojí hudbou a tvorbou velkou radost. Českobudějovičtí Vees a také určitě celá ta sebranka kolem nyní nehrajících Southpaw, se kterými jsme zažili úžasné společné koncerty. A samozřejmě Ema Brabcová s kterýmkoliv ze svých projektů.

Michell: Sice to nejsou tak úplně Češi, ale usídlili se tady, a sice Gerda Blank. Ti mě baví a mám i jejich desku na vinylu. Taky mám rád Umakart, a to hodně. Ten koncert v Akropoli někdy na přelomu listopadu a prosince byl super.

Kvůli čemu se v kapele nejčastěji hádáte?

Vít: Je to zvláštní, ale my se v kapele prakticky vůbec nehádáme, takže jestli jsme se kvůli něčemu kdy pohádali, muselo to být kvůli někomu mimo kapelu, asi kvůli ženský nebo tak.

Michell: Možná že externí pozorovatel by za hádku označil leckterou diskusi ve zkušebně, kde samozřejmě velice konstruktivně rozebíráme, jak se postavit k té a té části nějaké skladby, na níž zrovna pracujeme. Ale jinak jsme fakt harmonická kapela. Možná i proto, že kluci jsou bráchové a asi patnáct let spolu žili. Jsme spíš taková rodina.

Jaké jsou tedy vaše plány do budoucna?

Andy: Plánů je spousta, v této době ale není nic stoprocentní. Každopádně vystupovat a prosazovat se za hranicemi je pro nás zásadní. Není přece důvod zůstávat jen na pár kilometrech v České republice. S hudbou se vždycky cestovalo a my v tom chceme pokračovat.

Oficiální představení nového materiálu spojené se křtem videoklipu zažijí fanoušci 11. dubna v pražském klubu Roxy, o týden později (18. dubna) v plzeňském Anděl Music Baru a 24. dubna v Metro Music Baru v Brně.