Wes Borland - Limp Bizkit ještě rozhodně mají co říct

29.01.2013 15:45 - Marek Odehnal | foto: facebook interpreta

Zajímá vás aktuální dění v Limp Bizkit? Nebo spíš upřednostňujete Wesovu druhou kapelu Black Light Burns? Nebo vás ideálně zajímá samotná Borlandova osobnost a jeho inspirace pro výtvarnou a hudební tvorbu? Pak jste na správném místě. Přinášíme vám rozhovor právě s tímto talentovaným umělcem.
Wes Borland
© 100xr.com
Na úvod se zeptám na aktuální desku Black Light Burns "The Moment You Realize You're Going To Fall". Je zcela zřejmé, že novinka je daleko svobodnější, nezávislejší, dá se říct i punkově avantgardní s nespoutanou energií. Evidentně jsi měl maximální tvůrčí svobodu. Když ji srovnáš s "Cruel Melody", přijde ti víc osobní, reprezentující tvé skutečné já? Je totiž mnohem méně přístupná a nenajdeme na ní na první poslech tak výrazné hity jako u první desky.

Je jiná, je tam vývoj, je svobodnější. Jak jsi správně řekl, je směrována víc do free punku. Miluju pohodovou melodii a myslím si, že je to dobrý náhled do aktuální tvorby kapely. Fakt chci, aby se zvuk a směr kapely vyvíjel. Samozřejmě vznikají i rozdílné věci, na albu je víc druhů chaosu, víc hluku, víc kytarových efektů. Řekl bych, že většina kapel v mládí začíná s hodně divokou tvrdou muzikou a později v průběhu let zvolní a zjemní, stanou se víc komerčními. S BLB jsme pravým opakem, protože jsme čím dál tím víc šílenější a experimentálnější. Jo, to je ten směr, kterým chceme jít, kam chceme tuhle kapelu směřovat.

Limp Bizkit
© Petr Adámek
Prozraď našim čtenářům něco víc o konceptu minifilmu ke skladbám "Hot To Look Naked" a "The Moment You Realize You're Going To Fall". Do jaké míry jde o tvé fantazie a do jaké o nápady režisérky Agaty Alexander? Inspirovaly vás filmy Davida Lynche?

Inspirovaly nás jak filmy Davida Lynche, tak Agatina vlastní tvorba. Z hlediska uměleckého pojetí byla komunikace naprosto přirozená a spontánní. Nesetkali jsme se s tím, že bychom dávali nápady dohromady cíleně. Byla to kreativní exploze, něco jako určitá forma třetího mozku, kdy jsme přicházeli s řadou nápadů, které jsme pak začali rozebírat. Video je pak jedna velká smršť explodujících nápadů. Hlavně první video s oceánem pochází mnohem víc z Agatiny hlavy. Moje úloha v tomhle klipu byla zůstat co nejdéle ve vodě (smích). Bylo to hodně fyzicky náročné a svým způsobem dost děsivé, abychom se dostali do bodu, kdy bude výsledek přesně takový, jaký jsme chtěli.

Další otázka se týká tvé výtvarné činnosti, která podle mě rozhodně nezaostává za tou hudební. Chodil jsi na nějakou uměleckou školu, nebo se považuješ spíš za přirozený talent? Kde bereš inspiraci? A to jak pro kresby, tak pro své slavné masky a kostýmy?

Studoval jsem umění na střední škole a později se začal věnovat studiu vizuální kultury na vysoké, ale pak už jsem se soustředil spíš na hudbu. Už od raného dětství jsem vnímal svět kolem sebe hodně vizuálně, už odmala bylo umění součástí mého života. Takže všechno, co jsem se kdy chystal později v životě dělat, bylo spojeno s vizuálnem. Výtvarná tvorba byla mým prvním vyjadřovacím jazykem a promítlo se to do všeho, čemu jsem se později v životě věnoval. Z hlediska muziky se to pak odrazilo do přípravy pódiové show a vizuální stránky kapely (logo, obaly desek, návrhy merche apod.)

Wes Borland...

Wes Borland
... je vlivný a velmi inspirativní americký kytarista původem z Virginie. Proslavil se hlavně jako ústřední klíčová postava rapcorových Limp Bizkit, kteří patří mezi nejznámější představitele tohoto stylu, který byl později hudebními publicisty po zmelodičtění a hitparádových úspěších jeho čelních představitelů přejmenován na nu-metal. Prošel celou řadou různých hudebních projektů, ale kromě sušenek se jeho druhým stálým působištěm stala až kapela Black Light Burns. Právě s ní se už 7. února představí v pražském klubu Futurum.

Na jaře minulého roku ses na svém Twitteru docela ostře opřel do Dream Theater a obecně progresivní muziky. Opravdu si myslíš, že hodně technická hudba nemůže mít duši a feeling?

Ne, ohledně kauzy s Dream Theater a progresivní muziky to začalo u mě na Twitteru jako nevinný vtípek, spíš pro moje vlastní pobavení. Celá ta záležitost je o komunikaci mezi muzikantem a fanoušky, mezi fanoušky navzájem a následně mezi muzikanty mezi sebou. Byl to ten druh vtipu, který vypadal šíleně a hodně věrohodně, ale pro mě zůstal stále jen vtipem. Znáš to, lidi píšou na Twitteru hodně kravin a útočných výpadů. Poukazovali na to, že nejsem kytaristou Dream Theater, na moje technické dovednosti a bylo to stále častější. Tak jsem se k tomu vyjádřil s nadsázkou sobě vlastní. Ve skutečnosti neposlouchám Dream Theater ani progresivní metal jako takový, není to můj šálek čaje. Myslím ale, že ho taky ani nijak neshazuju. Nemám na tom žádný zájem. Není to o tom, že ho nemám rád, ale když k něčemu nic necítím, tak to se mnou emocionálně nijak nehne, je mi to volné. Chápu, že mnoha lidí se to může dotknout. Sakra, je to ale přece jenom názor, o co jde. Neříkám, že je to dobře nebo špatně. Špatné jsou ale ony závistivé války, které na Twitteru vznikly a vznikají.

Zeptám se samozřejmě i na aktuální dění v Limp Bizkit. Fred Durst už několikrát psal o rozpadu kapely, o tom, že už na scéně nemáte co dělat, řešily se i personální obměny. Jak to v Bizkitech aktuálně šlape z tvého pohledu?

Myslíš v současné době? Máš na mysli článek, který vyšel letos v létě? Mluvil jsem s ním o tom a řekl mi, že je z toho hodně rozčarován. Nikdy prý neposkytl tohle interview. Když ho četl, nebyl si vůbec jistý, kde interview vzniklo. Někdo ho prostě napsal jako hoax. Snažili jsme se přijít na to, odkud se vzalo, a zjistili jsme, že to byl jednoduše nějaký výmysl na internetu. Nic takového není pravda.

Zmínit musím i vás nový singl "Lightz", který se setkal s velkou kritikou fanoušků. Po výborné a našlapané desce "Gold Cobra" to na mnohé působí jako studená sprcha a špatný vtip. Osobně mi to připomíná nepovedené období z přelomu minulé dekády z doby, kdy jsi nebyl v kapele a Bizkiti hodně vyměkli. Co nám řekneš o téhle nové skladbě a případně i nové desce, pokud by se měla nést ve stejném duchu?

Udělali jsme jednak několik songů s Cash Money Record, které byly orientovány jako klubovky, hip hop, r'n'b a pop, jednak celou desku plnou hardrockových songů. Takže jsme udělali obojí, protože jsme sice chtěli udělat experiment s lidmi z Cash Money a udělat nějaké popové songy, ale zároveň i další regulérní desku v našem klasickém stylu. Ve výsledku se zrealizovalo obojí. "Lightz" byl první popový singl, ale rozhodně nevznikl jako záměrná vize dalšího hudebního směřování kapely. Limp Bizkit ještě rozhodně mají co říct.

Limp Bizkit
© facebook interpreta
S Black Light Burns jste hráli hlavně v USA, s Bizkit jste naopak procestovali celý svět. Kde se ti hrálo líp? Před domácím publikem, nebo naopak ve vzdálených zemích?

Těžko říct. Vždycky jsem měl rád cestování po Spojených státech, protože jsem tam dlouho žil. Víc než USA ale preferuji Evropu i proto, že jsem neměl rodinu ve Státech tak jako v Evropě. Evropu mám raději i kvůli životnímu stylu a způsobů myšlení lidí, cítím se tam šťastnější. Navíc vaše města, architektura, umění... moc rád bych se časem přestěhoval do Berlína a žil tam.

V zimě se s BLB chystáte do Evropy, kde mimo jiné vystoupíte i v Praze. Co víš o České republice, co tě napadne, když se na ni někdo zeptá?

V únoru 2005 jsem strávil v Praze asi měsíc. Pracovali jsme s naším producentem Rossem Robinsonem na filmu. Dělali jsme také EP "The Unquestionable Truth: Part 1" a nahráli jsme tam hodně materiálu. Žili jsme tam všichni v jednom bytě. Miloval jsem to, miluji Prahu, je úžasná!

Podle tour DVD, připojeného k vaší desce coverů "Cover Your Heart", to vypadá, že jste skutečně výborná parta přátel, co si užijí spoustu srandy. Chápeš tedy BLB jako regulérní skupinu, nebo jako tvůj sólový projekt s doprovodnou kapelou?

Obojí. Hodně skládám sám a lidi, které jsem si vybral do kapely, přinesli hodně kreativního talentu. Měli velký podíl na tom, co se dělo v kapele a s kapelou. Všichni členové tak mají velký význam. Mám tím na mysli to, že BLB je na jednu stranu sólový projekt, ale také tři kluci hrající se mnou živé koncerty a k tomu samozřejmě videa Agaty Alexander, která plní role kreativní vizuální inspirace. Ona je mimochodem také členem skupiny. Je to velice důležitý kolektiv lidí.

Na závěr se zeptám na někdejší spekulace o účinkování v projektu Fear And The Nervous System kytaristy Munkyho z Korn. Proč z něho nakonec sešlo a vytvořil jsi jen obal desky? Stejná otázka je pak i na další allstar band The Damning Well - proč jste nenahráli celou desku, existují nějaká další dema? Song "Awakening" byl výborný!

Ó, díky. Důvodem, proč se nakonec nezrealizovaly oba tyto projekty byla časová vytíženost a vzdálenosti, kdy muzikanti museli dělat různé věci odděleně a bylo málo času na to, aby se pracovalo, komponovalo a zkoušelo dohromady. Lidi se nevídali a nakonec z projektu museli odejít, protože se potřebovali věnovat jiným věcem. Rozhodně to nebylo o rozdílných názorech na hudbu nebo osobním rozepřím, prostě na to nebyl čas. The Damning Well byli vlastně jádrem dnešních BLB. Podíleli se na tom všichni. Richard Patrick pak obnovil Filter, The Damning Well se pak plynule přeměnili v BLB. Měl jsem nachystané songy a řekl jsem si, že můžeme použít stejný nahrávací proces se stejnými lidmi, se kterými jsem pracoval, pokračovat tak s touhle deskou a všichni souhlasili. Tak se to stalo.

Autor by rád poděkoval Markétě Labajové za překlad a Nele Jeřábkové za pomoc při realizaci rozhovoru.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY