Album "The Escapist" se dočkalo mnoha pozitivních recenzí a Boris Carloff si za něj vysloužil i cenu Apollo 2012. Popovídali jsme si s ním o samotném vzniku desky, o jeho producentské práci, došlo i na kNot Photogenic a spoustu dalších věcí.
© David Turecký Začal bych drobet obšírněji. Jsi v tvorbě radši členem týmu, nebo sólo?
Po několikaletém hraní v kapelách čím dál víc sám. Nemám rád, když mě někdo omezuje v rozhodování.
V tomto kontextu mě tedy napadá, jak fungovali kNot Photogenic? A dojde někdy k jejich vzkříšení?
kNot byla velká radost, práce s talentovanými lidmi, na druhou stranu Charlota byla také v
Ohm Square a Bob se musel přepravovat z Londýna. Bylo to logisticky těžké. A samozřejmě se i náklady na koncerty úměrně zvyšovaly. Po tom, co se
Charlie One rozhodla pokračovat jen s Ohms anebo sólo věcmi, jsme marně hledali zpěvačku v Londýně, zkoušeli jsme nějakou revitalizaci. A před časem jsem začal považovat kNot za uzavřený projekt. Příliš moc energie za málo výsledků.
Team jsem zmiňoval i v tom kontextu, že jsi produkoval nemálo projektů, včetně desek Kryštof nebo A Banquet. Co ti tyto zkušenosti daly, případně vzaly?
V prvotní fázi mě živily a živí. Na druhou stranu berou nápady, člověk nemůže být nevyčerpatelná studnice nápadů. Každopádně to byly zajímavé zkušenosti, které přispěly k rozvinutí jakési sociální inteligence a víceméně k uvědomění si, co práce producenta obnáší.
Co bylo ono největší uvědomění si a co tě třeba naopak nejvíc překvapilo?
Asi, že je zbytečné dělat něco jen kvůli penězům. A nejvíc překvapilo? (zamýšlí se, pozn. autora) Asi nic. (smích)
U "Breath" to byla částečně i mezinárodní spolupráce se Stevem Albinim. V čem jsi cítil rozdíl oproti projektu, který jsi producentsky zastřešoval jenom ty?
Já mám samozřejmě ke Stevovi velký respekt, ale jeho práce je jiná než moje. On se snaží hledat zvuky pro kapelu, já nad tím přemýšlím víc v celku. Takže jsme se spíš doplňovali.
Přispěl tedy i on nějak k tomu prozření? Někde jsem snad četl, že jsi o něm prohlásil, že nosí montérky.
Ale on je nosí. (smích) Nosí montérky s nápisem Electrical celou dobu, pokud je v práci. Každopádně se mi jeho cesta zdá pro mě zajímavější, radši budu za méně peněz dělat to, co mě zajímá, než za více to, co mě nudí.
Ty montérky jsou zajímavý. Máš i ty nějaký podobný rituál?
Já mám malého studiového maskota. (smích) Míšu, krysaříka.
© David Turecký Mezi tou záplavou práce jsi postupně dělal i na svý sólovce, prý jsi snad zahodil skoro tři hotová alba. Co vždy o tom zahození rozhodlo a co se s tím materiálem stalo, zůstal v šuplíku?
Mně se líbí spousta hudby a musel jsem si nějak vytříbit, kam to má směřovat. Poslední cenzura vždy přišla před prázdninami, tam jsem třeba vyhodil pět písniček, které se mi zdály mimo koncepci desky. Myslím si, že desky totiž stále mají smysl, nestačí dělat jen samostatné singly.
Zůstal během těch přibližně čtyř let koncept desky stejný, nebo se ti měnil pod rukama?
Měnil a vymykal z rukou. (smích) Hlavně já do poslední chvíle nevěřil, že to dodělám. Ještě den před odevzdáním masteru jsem udělal úplně novou písničku, která tam je.
Nedůvěra byla v tom, že sis nevěřil, nebo ses bál, že to třeba lidi nepřijmou?
Vzhledem ke svému přepracovávání jsem spíš nedoufal, že to stihnu, než mi začne další projekt. O nějaké reakci posluchačů jsem moc nepřemýšlel. Pouštěl jsem to průběžně dvěma lidem, jejichž názoru si cením, a to pro mě bylo důležité. Nedělám si iluze, že bych se mohl líbit velké většině. Moje hudba taková není, není ani jednoduchá.
Jak moc se na desku promítly osobní události ve tvém životě? Říkal jsi mi, žes dokonce nechtěl, aby to bylo přímo zmíněno v promo materiálech.
Některé skladby jsou o tom, některé o vyrovnávání se s tím, ale ne všechny. Otisk tam každopádně je, zas na druhou stranu nechci, aby bylo to album
prodáváno na tomhle. Daleko důležitější je, že je to punc mé umělecké práce, protože produkce je něco jako počítačová grafika, malba vlastního obrazu.
Co tě nejvíce ve té umělecké práci inspiruje? Jednoznačně je cítit vliv moderní klasiky, zmiňoval jsi mi Steva Reicha.
Myslím, že nejvíc je opravdu album ovlivněno klasikou, newyorským minimalismem, impresionismem a ruskými skladateli první poloviny dvacátého století. Klasika je asi jedna z mála hudeb, co si doma chtěně pouštím. Kdo nezná tenhle background, asi si vztáhne album k jiným věcem, ale ty já neznám, neposlouchám.
Tak ona se deska "The Escapist" ani nedá vtěsnat do jedné hudební škatulky, což byl, předpokládám, i tvůj záměr.
Jestli záměr, nevím, dělal jsem, co mě bavilo, a nenechal se ničím hudebně omezovat. Když jsem cítil, že se mi tam něco hodí zvukově či emocionálně, dal jsem to tam bez ohledu na nějaké styly a škatulkování.
Boris Carloff
Hudebník, skladatel, producent a fanoušek sci-fi, který o sobě říká, že prošel mnoha profesemi. Narodil se jako
husákovo dítko (ročník 1974), za manželku má jednu z nejznámějších českých designérek Dariu Podboj. Debutoval dvěma épéčky "I Wanna Be A Pair" (pod nickem Palm Beat) a "Good Stuff", které si vysloužilo pozornost i v UK nebo Japonsku. Producentsky vypomohl kapelám Sunshine, Charlie Straight, A Banquet, Kryštof a rozjel projekt kNot Photogenic. Deska "The Escapist" se rodila v několika etapách, po jejím vydání se jí však dostalo pozitivních recenzi a získal za ni cenu Apollo 2012.
Na desce máš i zajímavé hosty, jak došlo ke spolupráci s Dougem Yowellem?
Steve Walsh ho domluvil na nahrávání jedné desky do mého studia a hodně se mi líbilo, jak hraje na bicí a perkuse. Tak jsem mu v přestávce pustil "Shadows", on se pro to nadchnul a rozhodl se, že musí se mnou spolupracovat.
Nakonec svůj styl otiskl do tří skladeb. Doug se objevil na mnoha nahrávkách, nesla vaše spolupráce nějaké specifikum?
My jsme si hodně sedli, takže co vymyslel, bylo vždycky zajímavé a použilo se.
Zmínils písničku "Shadows", která podle mě dost určuje atmosféru celého alba. Osobně z ní cítím i určitou náklonnost k víře, jsi sám věřící?
Nejsem. Respektive nemám rád organizování a manipulování v církvích, že je něco mimo nás, nejsem schopen v současném stavu svého bytí ověřit. Takže se k této otázce stavím neutrálně, každému co jeho jest.
Další výrazovou paletou je "In My Lonely Room", ve které nechybí Ghetto Priest, proč zrovna on?
Známe se dlouho a mám hrozně rád ten reggae, dub způsob jeho zpěvu, byla to jednoznačná volba.
Když bych se ještě na chvíli vrátil k onomu tématickému zacílení, právě on je dle mého nejvíc otisknut na začátku desky a určitou spirálou k němu je závěrečná "Hidden In The Sky", přední je však hymnická "To Each Of You". Jak jsi vlastně skládal skladby za sebe, měl jsi nějaký klíč?
Přesně takhle: "Shadows" je začátek, expozice. "Hidden In The Sky" je repríza, uzavření, když to vezmeme v sonátové formě. "To Each Of You" je zvláštní písnička. Je o lidech, kteří jsou průměrní, a kohokoliv, kdo je jiný, se snaží nějak uzpůsobit, aby byl obyčejný jako oni - midcult - takové moje vyrovnání účtů. (smích)
A k tomu jsi došel jak?
Od mala ti tohleto vštěpují do hlavy, nevyčnívat. V podstatě, pokud je něco moc jiné, tak mi xkrát někdo řekl, je to takové... Nevím, mělo by to být jako něco, a to je prostě už z principu špatně. Proto jsem ty věci posílal jen dvěma lidem, Honzovi Muchowovi a Matoušovi Godíkovi, a i z jejich názoru jsem si jen vybíral. Umění je subjektivní. Pokud je objektivní, je to řemeslo, ne umění.
S Honzou jsi mi trošku nahrál na další otázku. Oba děláte hudbu pro filmy, seriály a tak. On mi v jednom rozhovoru zmiňoval, že rád pracuje pod tlakem, že nemá nic dopředu nalajnováno, jak to máš ty?
Asi totéž, musím mít tlak. Ono to je vlastně i pohodlnější.
Apollo
Ještě než stačil rozhovor vyjít, vyhrál Boris Carloff druhý ročník ceny Apollo. Jaká byla jeho bezprostřední reakce?
"No... Mám radost. A jsem trochu překvapen - letos se urodilo hodně kvalitních desek a tím víc je pro mne trofej cennější. Všichni nominovaní by si ji zasloužili."
© David Turecký Vrátil bych se trochu zpátky. Když jsme se bavili o tom, že bys raději produkoval pro tebe něco zajímavého, i když za méně peněz, bavila by tě role objevitele talentů? Případně účast v nějaké talentové soutěži?
Baví mě objevovat talenty, ne rychlokvašky. Takže radši ne. Životnost
objevů v talentových soutěžích je obvykle deset měsíců, čím víc soutěží, tím víc odpadu.
Oslovilo tě něco v poslední době u nás, venku, nějaká pro tebe zajímavá muzika?
Nejvíc mně asi baví
Grizzly Bear a
SBTRKT. A od nás? V podstatě asi věci, se kterými v poslední době pracuji, tedy A Banquet,
Calm Season,
We On The Moon,
Peter Pan Complex.
Máš už představu, jak budeš přistupovat k druhé desce?
Druhá deska snad vznikne rychleji. (smích) A chtěl bych, aby byla nějak jiná, ale přemýšlím ještě čím.
Máš třeba vysněné místo, kam by ses chtěl přestěhovat, třeba i kvůli muzice? Někteří vymění například Británii za Ibizu a kvůli tvorbě se usadí jinde.
Kvůli muzice je jediné místo, kam má smysl se přestěhovat, a to USA, ale nejradši mám jižní Francii. Tam bych mohl žít okamžitě a myslím, že by se mi moc nestýskalo.
Nestýskalo by se ti po čem?
Po Česku, mám rád, jak se ve Francii žije, v podstatě celý středomořský způsob života.
Venku je video k "Falling", co tě přivedlo k ObraskiBros?
Viděl jsem jeden krátký film od Martina Živockého, tak jsem mu napsal na Facebooku a pak už jsme jenom plánovali.
V klipu se objevuje tématika Frankensteina a stylizace Zemanových filmů. Kde se vzala tato fascinace?
S ObraskiBros jsme se shodli na fascinaci Julesem Vernem, Zemanem, starými horrory ze zlatého období amerického horroru a trošku to možná je i klukovské, půvabné. Já sám psával sci-fi.
Jaké další věci sis vyzkoušel a je nějaký obor, který tě zajímá a ještě jsi jej neprobádal?
Dělal jsem grafika v reklamce. Dělám i video. A zajímá mě moderní malířství. V podstatě bych asi nejradši někdy zkusil něco hodně multimediálního, narativní umění - hudba a výtvarné umění dohromady.
Když máš rád sci-fi, myslíš si, že se člověk dostane dál, než se mu zatím povedlo? A co pro tebe znamená problematika UFO?
Dál se asi určitě dostane, ale otázka je kam. (smích) UFO je něco, čemu budu věřit až po nějaké empirické zkušenosti. Každopádně jsem k němu ve vztahu jednoduchém - nevím.
Na "The Escapist" se svým způsobem dost osobně vyzpovídáš, neláká tě v budoucnosti třeba zkusit nějakou politicky orientovanou věc?
Láká mě to. Bohužel nevím, jestli to má cenu. Většina obyvatel z Česka nevytáhla paty a netuší, jaké mají problémy nebo výhody různé demokratické systémy na západ od našich hranic. Obávám se, že tato zkušenost je poněkud nesdělitelná. Věci viděny z dálky mají větší kouzlo.
Když jste si s ObraskiBros kápli do noty, plánujete něco dalšího? Ta symbióza obrazu a zvuku je nepřehlédnutelná.
Je to v plánu. Chystáme další klip na "In My Lonely Room" a plánujeme i film.
A dá se prozradit, o čem ten film bude? Na čem ještě pracuješ?
Měl by to být hudební film a momentálně je ve stavu shánění financí. Každopádně od stylu klipu se moc neodchýlíme. Dodělávám desku Patricii, pracujeme na sólové desce Ghetto Priesta a připravujeme živou prezentaci mého alba.