První titulní singl "Stardust", který zpěvačka představila před několika měsíci, sklidil zasloužený úspěch. Žádná plytká jednohubková hudba, ale kvalitní a inteligentní pop. Lena je i na svůj věk (ročník 1991) hudebně velmi vyspělá, což dokazuje i podíl jejích autorských skladeb na novinkové desce, na kterou přispěla hned devíti kusy. A pokud udrží kvalitu minulé nahrávky "Good News" a vlastně i předminulé, dva roky staré desky "My Cassette Player", máme se nač těšit.

Nejlepší skladba překvapivě nepřichází s prvním singlem, který album uvádí, ale s následující "Mr. Arrow Key". Je sice pravda, že trochu působí, jako by vypadla z repertoáru Lily Allen, ale to nic neubírá na skutečnosti, že svým vzletným a hravým feelingem dokáže rozpohybovat i nemohoucího. Opravdu pěkný rozjezd desky.

Pakliže je Německo spíše synonymem k ne příliš kvalitní hudbě (v rámci pop music), Lena drží čestnou výjimku. Pojetí celé nahrávky bere totiž dech. Tak rozličné a barevné album bych u tak mladé interpretky jen těžko hledal. A beru-li v potaz takové prázdné kýče, jako jsou nové desky superhvězd první kategorie Rihanny, Ke$hy či Christiny Aguilery, je Lena půvabným rozptýlením a oproti velkolepým deskám, které trochu duní prázdnotou, vytváří "Stardust" dojem, že to ona je ta hvězdná. Celá nahrávka je nesmírně vyrovnaná a kvalitní po celé stopáži. Neomrzí ani při svých téměř čtyřiceti minutách.

Kromě dalších výborných hitů jako "Pink Elephant", "Better News" či "Day To Stay" se tu najdou na první pohled ne tak patrné skvosty, jako je třeba "Goosebumps", u které by člověk vůbec nepředpokládal, že ještě před třemi lety byla autorka teenagerkou, a objevíte v ní i netušený potenciál zpěvaččina hlasu. I když bylo minulé album velmi povedené, na "Stardust" Lena ještě více dospěla a srovnala krok se světem. Dokonce to v některých momentech vypadá, že ho i o kus předběhla.

Stylově trochu odlišný, ale přeci podobný osud potkal i další vítězku Eurovize, Švédku Loreen. Ta stejně jako její německá kolegyně využila příležitost marketingové funkce soutěže a odpíchla se ke slávě, ne masové, ale nějaké přece. Lena to dotáhla ještě o kus blíže k dokonalosti. Odhodila zbytky líbivého hávu, in aranžmá a s chutí natočila desku podle sebe. Nezadrhla se ve svém hitu "Satellite", nečerpala z něj snadno získanou recyklovanou sílu, ale šla dál. A za to jí skládám velký obdiv. A jestliže u nás její debutová deska získala 9/10, pak musím ohodnotit tento aktuální počin minimálně stejným přídělem.