Zepelín zakroužil nad Temží

Na jediný velký koncert britské hardrockové legendy Led Zeppelin od roku 1980 se snažilo v roce 2007 do londýnské O2 Areny získat vstupenky dvacet milionů lidí. Šťastlivci, kteří byli vylosováni, viděli něco mimořádného. Záznam z koncertu pod názvem "Celebration Day" vyšel až po pěti letech. A stojí za to.

9/10

Led Zeppelin - Celebration Day

Vydáno: 19.11.2012
Celkový čas: 124 minut

Skladby: Good Times Bad Times, Ramble On, Black Dog, In My Time Of Dying, For Your Life, Trampled Under Foot, Nobody's Fault But Mine, No Quarter, Since I've Been Loving You, Dazed And Confused, Stairway To Heaven, The Song Remains The Same, Misty Mountain Hop, Kashmir, Whole Lotta Love, Rock & Roll

Vydavatel: Warner Music

Ohodnoť toto album

Jedná se o třetí regulérní koncertní videozáznam Led Zeppelin. V roce 1976 vydaný "The Song Remains The Same" je nepřekonatelný. Sestřih ze tří koncertů v newyorské Madison Square Garden zachycuje kapelu ve vrcholné koncertní i tvůrčí formě. Podle Plantových slov se tehdy jednalo o jeden nekonečný večírek. Na rozdíl od řady kritiků totiž pokládám jejich desku "Houses Of The Holy" z roku 1973 za velmi nápaditou a skvěle navazující na fenomenální úspěch předešlé perly "Led Zeppelin IV".

Na začátku tisíciletí vydaný dvoudiskový set "Led Zeppelin DVD" pak přináší hned několik sestřihů z koncertů, které mapují celou kariéru skupiny. Nejlepší je hned ten první z Royal Albert Hall z roku 1970, syrový zvuk, bluesrockový feeling a celá atmosféra koncertu patří ještě do let šedesátých. Hudba, kterou hráli, ať už se jedná o úpravy skladeb bluesmana Willieho Dixona či už od dob The Yardbirds hraná psychedelická "Dazed And Confused", již otevírá dveře hard rocku a letům sedmdesátým. DVD pak doplňuje i soubor tří CD "How The West Was Won", který zachycuje energií nabití sestřih koncertů z roku 1972 ze západního pobřeží Spojených států amerických. A následovat by mohl dlouhý seznam pirátských záznamů z celého světa...

Na aktuálním a doufejme, že ne posledním koncertě, který režíroval dlouholetý spolupracovník skupiny Dick Carruthers, se sešli tři šedesátníci: kytarista, skladatel a vůdčí osobnost Zepelínů Jimmy Page, zpěvák Robert Plant a hráč na basovou kytaru a klávesové nástroje John Paul Jones. Zesnulého bubeníka kapely Johna Bonhama nahradil kulomet bicích jeho syna Jasona. Mladý bubeník byl ve výborné formě, hlavně v závěru skladby "Rock And Roll" díky jeho hutné hře nerozeznáme, že za bicí soupravou nesedí sám John. Podle Pageových slov, chtěli těm, kteří skupinu obdivují, ukázat, co bylo na jejich vystoupeních v sedmdesátých letech, jež mnohdy trvaly přes tři hodiny, tak výjimečného. A co je činí jednou z nejlepších skupin populární hudby vůbec.

Pro milovníky skupiny je vydání jakéhokoliv nového záznamu svátkem. Škoda, že ten svátek nebyl doplněn i o turné, ale to je přání z říše snů. Page se už po koncertě dal slyšet, že by rád pokračoval dál, Plant se však na opravdový comeback necítil. Jak sám říká, koncert byl pro něj takový nápor, že si musel dát několik panáků. Zpěvák byl však na scéně zase ten Bůh, kterého známe ze starých záznamů. V každé kladbě slyšíme jeho vypjatý vokál, jen je už v trochu nižší poloze. Robert už zkrátka nekřičí. V závěru krásně gradované bluesrockové "Since I've Been Loving You" ta vypjatost skutečně schází. Jinak je zpěvák ale stále technicky dokonalý.

To, co se Pageovi, Johnesovi a Bonhamovi povedlo, je zvuk, který jakoby vypadl ze zmiňovaného filmu z poloviny sedmdesátých let. Paegova kytarová sóla jsou sice skvělá, ale kratší, než na jaká jsme byli zvyklí.

Posluchače nakopne hned úvodní dvojice songů "Good Times Bad Times" a "Ramble On" z prvních dvou desek. Pro přítomné i pro diváka filmu je událost, slyšet tyto méně hrané skladby. Celkem šestnáct písní a dvě hodiny muziky - kostra setlistu se v mnohém podobá koncertům sedmé dekády. Skvělé je zařazení i dvou písní z již zmiňované desky "Houses Of The Holy": "The Song Remains The Same" a hlavně na klávesách Johna Paula Jonese vystavěné "No Quater". Ta je stejně podmanivá jako kdysi. Nechybí pak samozřejmě klasiky "Black Dog" či "Whole Lotta Love". Příjemné je zařazení písně "In My Time Of Dying", song s kytarovým riffem jak z delty Mississippi a nádechem amerického spirituálu je úchvatný.

Vypalovačka "Rock And Roll" v minulém století koncerty otevírala, asi ten poslední v novém tisíciletí uzavírá. Právě v závěrečné písni je nejvíce patrné, že Plant zestárnul. Není to výtka, ale fakt. To, jak zvládnul zazpívat jednu z nejlepších rockových skladeb vůbec, "Stairway To Heaven", je však obdivuhodné. Hlavně po tom, kdy v osmdesátých letech už nechtěl píseň zpívat vůbec a i Page ji po rozpadu skupiny hrával jen instrumentálně. Vychvalovaný song "Kashmir" s dnes již legendárním riffeem mě vždy nudil a nudí mě i zde. To je ale věc názoru.

Blu-ray, DVD nebo LP?

Koncert je k dostání v několika variantách s DVD či Blu-ray. Součástí každého balení je totožný audiozáznam koncertu na dvou CD. Mnozí jistě ocení vydání na dlouhohrající desce. Záznam na LP je ze všech uváděných variant nejlepší a nejdynamičtější, design papírového obalu navozuje atmosféru zmiňovaného prvního soundtracku z roku 1976.

Zaznělo vše zásadní a mělo to koule. Plusem jejich koncertů vždy bývala i akustická část, trochu mě mrzelo nezařazení ani jedné folkrockové skladby. Vždyť, kdo by rád neslyšel "Going To California" či úpravu lidové písně "Gallows Pole"? Ale i tak bylo skvělé ty tři zbylé ještě jednou vidět pohromadě na pódiu. A proč je v hodnocení devítka? Koncert přece jen nedosahuje kvalit jejich vystoupení sedmdesátých let. To je ale samozřejmé.

• Už 1,5 týždňa ... (bulsara, 13.12.2012 19:32) Reagovat

  ... to mám doma (blu-ray+2CD), ale rozbalím až pod stromčekom ... Vydržím, keď už som vydržal 5 rokov a keď už som dokázal čakať 32 rokov na úplne hocičo od Queen z pódii 70-tych rokov a viem, že sa dočkám, až jeden doktor menom Brian May otrčí kopytá ... Typujem, za 20 rokov (doprajem mu) sa aj u Queen dočkám, ak neotrčím kopytá pred tým - dnes už polodementným - gitaristom ja ....
  
  

• Zajímavé (Petr, 13.12.2012 21:09) Reagovat

  V celkovém hodnocení bychom se asi shodli (dal bych tomu osmičku), ale v jednotlivostech se úplně liším s recenzí.
  
  Plant nejslabší článek tohohle rozjetýho vlaku, logicky s věkem mu zeslábnul hlas, zrovna závěr Stairway To Heaven považuju za jednu z nejslabších částí tohohle BluRayka. Stejně tak je problém s dvojkou Whole Lotta Love / Rock´n´Roll, kde Plant tak trochu "mele z posledního" - povim to takhle - po naprosto neskutečnym Kashmiru (dost možná nejlepší live vystoupení Led Zeppelin zachycený na videu) se není čemu divit. Jinak, dokladem toho, že Plantovi zeslábnul hlas je i skutečnost, že to je jeho mikrofon co v průběhu celýho koncertu dost často nahoukává a vazbí - byl s tim problém a je možná dobře, že to úplně neodstraňovali, protože pak by to zavánělo přetáčkama, který na tomhle videu téměř nejsou (resp "nejpodivnější" momenty z bootlegů zůstaly) . :)
  
  

  • Re: Zajímavé (Dan:), 13.12.2012 23:13) Reagovat

    V mnohém souhlasím:), zvuk vynikající, zpěv horší..., ale stále je to Plant a stále to tam je.., i vzhledem k věku to byl solidní výkon. Zatím si budu stát:) Věřím, že oba dva bychom byli rádi, kdybychom jej mohli třeba s Band of Joy vidět v Praze....., jak se Plat sám nechal slyšet - je už hudebně někde docela jinde. Je to ale škoda nebo dobře?:), každopádně to londýnské vzpomínání bylo příjemné:)
    
    

  • Re: Zajímavé (David, 16.12.2012 15:40) Reagovat

    "Plant nejslabší článek tohohle rozjetýho vlaku...". Cccožeééé? Tohle je na pár záhlavců pro vzpamatování se. Jestliže je někomu hrubě kolem 60, tak nebude nikdy zpívat jako když byl mladík ve věku mezi 20-30. Ale i kdyby podlě něčích měřítek tak zpívat měl, stojí za to si srovnat dříve dostupné žíváky Led Zep, kde i tehdy v 70. letech zpíval Plantážník střídmě a nikdy to nevytahoval tak vysoko jako na studiovkách. Podle mého názoru se podoba kapely v O2 2007 předvedla jak to nejlépe šlo a to tak, že fantasticky. Jistě, před 20-30 lety by to znělo jinak, ale to nelze srovnávat. Při Kashmiru mi naskakovala husí kůže a když se v závěru skladby na plátně za skupinou začaly zvedat a kroutit ty monolity (z Presence) byl jsem blízko transu. Hlas Plantovi nezeslábl, jen ho má úměrná svému věku, a proto zpíval chronicky známé písničky sem tam jinak. I Page to solil občas odlišně. Když to srovnám z aktuálním DVD Queen s koncertem z Budapešti 1986, tak i když jsem "queenolog" musím konstatovat, že přestože tam je kapela z celého tehdejšího turné vyhraná, zní chvílemi falešně a Freddie také zpívá někdy doslova blbě. Ale to je jedno, oboje jsou to ve své kategorii skvělé koncerty, které už nikdy jindy nebudou. Těším se, až vyjde něco ze současných vystoupení Rolling Stones a jak se redaktůrci musicserveru budou pošklebovat nad vráskami a seschlými xichty Jaggera a spol. Zde je jedno, jak kdo vypadá, perou do toho pořád skvěle a zážitek je to za použití dnešních technologií a vizuálních prostředků stále fantastický. Už jen proto, že oni s tou hudbou a stylem přišli jako první, oni jsou od té doby slavní po celé zeměkouli dodnes a nejen proto dokáží oslovit mladou generaci, vyprodávat vstupenky a další. Jistě, říct, že Jagger nebo Plant jsou sexy by bylo asi před nějakou teenagerkou na hezkou ostudu, ale ač heterosexuál, klidně bych se pod to v jejich 69/64 podepsal. :-)
    
    

    • Re: Zajímavé (Petr, 22.12.2012 12:20) Reagovat

      Netvrdim, ze nezpiva dobre... jenom rikam, ze se nedivim, ze je to on, kdo dlouhodobej reunion LZ odmita - pravdepodobne sam moc dobre tusi, ze dlouhodoby obnoveni a delsi turne by nedal. Zpivat skladby Led Zeppelin naplno potom, co si 20 let jen tak lehce solicha hlas s tema svyma projektama... to se neda - a proto je tady vlastne ani naplno nezpiva. Aby to nebylo spatne pochopeny - ani omylem je neodbejva, preci jenom - s sestym krizkem na krku se ty songy upravit musej a nikdo po nem nechce, aby trhal nejaky rekordy. Jenom jsem uprimne cekal, ze vykonu typu Kashmiru (kde je fakt uchvatnej) bude na tom DVD vis. Zpiva dobre, ale jak prave v Kashmiru ukazal - umi jeste lip nez co predvadi po vetsinu toho koncertu. Otazka je, jestli by se tim neodrovnal hned na zacatku no. :)
      
      

9/10

Recenze: Trojalbem "Nevy(í)dané rarity" nadělila Marika Gombitová fanouškům krásný vánoční dárek Její příznivci mohou propuknout v opatrný jásot: Marika Gombitová se vrátila nejen na koncertní pódia, ale i co se týče tvorby nové hudby a vydávání desek. Výběrů a reedic její muziky už existuje nespočet, ale aktuální 3CD... čtěte zde

Vydáno: 21.11.2024 15:30 v sekci Recenze

Viktor Sheen s novinkou "Impostor syndrom" podle očekávání ovládl český albový žebříček Pokud vydá novou desku Viktor Sheen, netřeba pochybovat o tom, že s ní stane na vrcholu tuzemské hitparády. Česko-kazašský rapper navíc zcela opanoval i žebříček digitálních singlů, kde obsadil hned nejvyšších jedenáct míst. V... čtěte zde

Vydáno: 21.11.2024 08:00 v sekci Novinky | České hitparády

Naživo: Geniální Hot Milk musejí vyhodit svého zvukaře. Okamžitě! Aktuálně předskakují Palaye Royale, ti k nám ale dorazí až za měsíc, a tak se Hot Milk otočili v Praze na jeden z mála podzimních koncertů, při němž hrají jako hlavní hvězdy. V České republice se tak stalo vůbec poprvé. A... čtěte zde

Vydáno: 20.11.2024 17:00 v sekci Naživo

Nové desky 46/2024 - od Linkin Park přes Shawna Mendese po Gwen Stefani Vedle velkého návratu Linkin Park se to tento týden v novinkách opět hemží hvězdami. Mezi ty největší patří Shawn Mendes, Gwen Stefani, Jon Batiste, Poppy, trio Flo, countryoví Brooks & Dunn a Dolly Parton s celou rodinou, Rauw... čtěte zde

Vydáno: 20.11.2024 12:00 v sekci Novinky | Nové desky

Publicistika: Písně našich srdcí: The Cure Robert Smith a spol. se po šestnácti letech dokopali k nahrání a vydání nové desky "Songs Of A Lost World", která nadchla snad úplně všechny. Při té příležitosti jsme si dovolili trošku zavzpomínat a vybrali jsme písničky z... čtěte zde

Vydáno: 19.11.2024 18:15 v sekci Publicistika