Illegal Illusion z Bílovce patří k zajímavým formacím naší hudební scény a rozhodně stojí za zvýšenou pozornost především náročnějších posluchačů. Své kvality už ukázali na několika řadových albech i undergroundových demáčích. Oni vlastně undergroundoví nikdy být doopravdy nepřestali. Jejich tvorba nevykazuje žádné známky snahy o popularitu, snahy o násilné zviditelnění se nebo snahy zavděčit se posluchači za každou cenu. Naopak. Na dosavadních deskách se dalo jen těžko rozpoznat, že jejich díla jsou vlastně téměř geniální a fantastická, prokousat se neforemnými a zprvu nelogickými kompozicemi, které k tomu všemu zabarvoval zvláštní zvuk celého díla, bylo přinejmenším náročné. Až několikátý poslech zaručil určité výsledky hlubšího poznání a pochopení. A to tu nemluvím o nějakém experimentálním elektronickém ambientu, ale o obyčejném indie rocku.

Za velice osvěžující považuji přítomnost českých textů k těm anglickým na stránkách bookletu alba. Rozhodně se jedná o vstřícný a odvážný krok směrem k posluchačům, kterým tak dávají najevo, že před nimi nemají co skrývat, včetně textů. Ty se na "Things After Death" věnují poměrně temným a docela depresivně laděným tématům, většinou abstraktně pojatým. Jejich přečtení vám pomůže dotvořit, spolu s produkovanou hudbou, celkový dojem z nahrávky. Povedený a veskrze sympatický tah, který není zas tak běžný.

Hudebně se na novince posunuli opět blíže do vod snad až doom rocku nebo, chcete-li, black rocku, nevím, jak jinak jejich stylotvorné hraní pojmenovat, ačkoliv ne, že by na nějakém škatulkování nějak zvlášť v dnešní překombinované době záleželo. Po prvním poslechu novinky mě trochu zaskočil pocit, že je poněkud příliš monolitická a plochá. Bez výčnělků lepších a slabších skladeb a propracovanější struktury. Další poslechy tento fakt trochu rozvířily, ovšem hity na "Things After Death" určitě nehledejte. Pokud máte kapelu rádi hlavně kvůli "Sparkler" a dalším jasným peckám kapely, bude pro vás tato novinka asi zklamáním. Když jsem na začátku psal o tom, jak moc je poslech jejich alb náročný, u novinky to platí dvojnásob. Jednotlivé skladby řežou, bolí a drásají posluchačovu duši i mozek. Nic proti tomu, ale například u poslední "Antibiotics!" jsem toho měl vážně plný kecky.

Za velmi povedenou skladbu považuji tempem rychlejší "A Pig In A Cage", která mě asi nejvíce zaujala i během prvních poslechů. Škoda, že deska vyzněla i přes svou nekonečnou žánrovou neuchopitelnost a barvitost monotónně, potenciál je tu větší. Možná tomu dopomohl i hodně výrazný garážový zvuk, který si kapela vytvořila sama bez využití služeb profesionálních studií. Jako undergroundový klenot dnešní doby nahrávka funguje dobře, ale větší ambice bohužel asi mít nemůže. Oslovit širší publikum bude, s respektem k samotným hudebníkům, takřka beznadějné (ačkoliv to stejně jejich cílem není). Jako soundtrack k pomalému umírání či těžké depresi však ideální.