Tanita Tikaram v názvu novinky tvrdí, že se nemůže vrátit zpět, což je asi pravda a je otázkou, zda by to vůbec bylo k něčemu. Ačkoli je "Twist In My Sobriety" nádherná písnička, patří do své doby a očekávat, že by dnes tento styl fungoval, by bylo naivní. Ona sama si to uvědomuje, a tak nečekejte nějaké velké návraty, německá zpěvačka už je někde jinde.

Zatímco na začátku devadesátých let vydávala Tanita Tikaram desky jak na běžícím pásu, od roku 1998 musejí fanoušci čekat na novinku celých sedm let. Pravdou ale je, že některé písničky průběžně představuje prostřednictvím svého webu, což je i případ "Can't Go Back". Znamená to, že vznikaly v různých časových obdobích a bohužel je to na desce slyšet. Proč bohužel? Protože stejně jako na poslední desce Robbieho Williamse dohromady nefungují. Album, respektive jednotlivé songy, tak jak jsou poskládané, se místy doslova tlučou. V jedné chvíli se naladíte na jednu vlnu a najednou přijde věc, která nemá s tou předchozí takřka nic společného. To už pak není o pestrosti, ale spíše o roztříštěnosti celé nahrávky a bohužel ani signifikantní zpěv Tanity Tikaram to nezachrání. Přesto by bylo velkou chybou "Can't Go Back" šmahem zavrhnout.

Daleko zajímavější situace totiž nastane, pokud si tuhle desku rozpitváte kousek po kousku a klidně si ji i trošku přerovnáte. Oddělíte písničky jako "All Things To You", "Rock 'N' Roll", "Heavy Pressure" či "Science", které si různým způsobem pohrávají s alternativou, ať už prostřednictvím elektroniky, rocku nebo blues a zbude vám přesně to, v čem je Tanita Tikaram hodně silná - v podmanivé esenci popu a folku, místy okořeněné jazzem a soulem. Najednou máte sice poměrně krátkou, ale takřka dokonalou desku do podzimních plískanic a začínajících mrazíků. V nich už dává její melancholický hlas smysl. Většinou hladí a kolíbá a místy umí i potěšit jako v případě houpavé "One Kiss", která vzdáleně připomíná "Wishing And Hoping" Ani DiFranco. Přitom nemusí jít jen o vysloveně pomalé věci, jak dokládají třeba "Keep It Real" nebo první singl "Dust On My Shoes". Nehledě na to, že právě tyto zbývající mají i skvělou produkci. Opravdu znamenitou záležitostí je například "Make The Day", kde se potkala skvělá melodie s přesně vyváženým doprovodem a intenzitou zpěvu. V podobném duchu se navíc nese i titulní "Can't Go Back".

Tak a teď si vyberte. Je to dobrá, nebo špatná deska a má smysl dát Tanitě Tikaram šanci? Na druhou otázku odpovídám - určitě. Rozhodně nemám z "Can't Go Back" pocit, že by to bylo album, které vzniklo jen proto, že už dlouho nic nevydala. Stále má co říct a nabídnout i současné muzice, ač se o to místy snaží příliš. Odpověď na první otázku už ale tak jednoznačná není. Pokud jí dáte prostor, či spíše čas, pozornost a trošku se do ní zahloubáte, pak se vám možná zalíbí nejen těch šest písniček, co mně, ale i zbývající čtyři, které nejsou špatné, ale do konceptu desky nezapadají. Pokud to ale neuděláte, může se vám stát, že ji někam založíte a už se k ní nikdy nevrátíte.