Film režiséra Camerona Crowa sice přináší zajímavý příběh nakladatele-sukničkáře v hlavní roli s Tomem Cruisem, ale Vanilla Sky je i hudební projekt. A to zaběhlý a v rámci žánru vyhledávaný. Albem "The Band Not The Movie" slaví jubileum a dává zřejmě najevo, že si určitě nezaslouží být s čímkoli zaměňován.
7/10
Vanilla Sky - The Band Not The Movie
Vydáno: 18.12.2012 (EU)
Celkový čas: 43:12
Žánr: pop-punk
Skladby: Invincible, Ten Years, 30 Is The New 20, The Longest Winter, Giving Back, -, Slow Motion End, Hold On, Wake Up Call, Falling Out, A Nation Of Alright, Just A Kiss
Vydavatel: The Alternative Factory
Narážek na vlastní název si za tu dekádu, co
Vanilla Sky fungují, zažili až běda. Třeskutě originálním jej v recenzi alba "Changes" (u nás leden 2008) nazval i kolega Tomáš Tenkrát. Ono opravdu nebylo nejšťastnějším řešením převzít jméno úspěšného hollywoodského snímku, který právě v době, kdy se pop-punkový kvartet v Římě formoval, zaplavil evropské kinosály. Dnes už s trochou sarkasmu Vanilla Sky vzpomínají, jak všechny své profily na sociálních sítích museli zprvu opatřit informací -
the band not the movie. Kulatiny proto slaví jaksepatří s nadhledem a deskou se stejným poselstvím - "The Band Not The Movie".
Hned zkraje je třeba kvitovat, že
kapela setřásla kočkopsa, který pronásledoval předešlé studiové produkty. Italština je pryč, nahrávka je seskládána z dvanácti stop zpívaných (v případě intermezza "-" mluvených) výhradně anglicky, což má za následek stravitelnější a hlavně jednotnou sbírku. Nemluvě o tom, že drtivá většina románským jazykem nepolíbených konečně nemusí marně honit texty písní se slovníkem v ruce.
Vyprávět o tom, jak moc originální muziku Vanilla Sky dělají, nehodlám. Podobnou přednášku už čtenář
dostal. Nemyslím si sice, že je úplně namístě vidět zásadní problém v tom, že evropský band čerpá přímo ze zdrojnice žánru, ale pravdou je, že jakkoli nové nebo dříve neslyšené prvky a postupy nenabízí ani "The Band Not The Movie". Kapela, kterou si před lety vyhlédl ke spolupráci baskytarista
Blink-182 Mark Hoppus, je ve svém regionu ověřenou značkou nezkaženého, jasně vedeného pop-punku a už má určitou tradici. A přesně v jejím duchu se nese současné album. Dozajista vyhovující pro ty posluchače, kteří mimo samotných Vanilla Sky našli zalíbení třeba v
You Me At Six,
Kids In Glass Houses,
nových All Time Low apod.
"The Band Not The Movie" je v rámci toho, co podobně zaměření interpreti na Starém kontinentě plodí, nadprůměrná deska s několika
standouty, zejména oběma singly
"Ten Years" a
"Slow Motion End". První je vystavěn sice na prostém vzorci, ale díky explozi do chytlavého refrénu funguje dobře. Druhý působí po delším intru zase relativně naléhavě a emočně, a to zejména díky tlaku na vokál taktéž v opakující se části. Hodně zajímavě se poslouchá i rockověji pojatá "The Longest Winter", která ze všeho nejvíc připomíná tvorbu Woodovy ostrovní komety
Young Guns.
Vanilla Sky se sice nepodařilo nahrávku sezónně načasovat ani vhodně zakončit pomalejším kouskem "Just A Kiss", jehož náladu nepochopitelně ruší elektronické pazvuky, jinak jde ale o velmi důstojnou oslavu deseti let asi nejlepšího pop-punku, který působí mimo největší světové hudební trhy.