Členové Pražského výběru před svým koncertem v Praze, jímž odstartovali svou malou šňůru, avizovali, že se mohou diváci připravit na pěkný průser. A taky že ať se všichni připraví na to, že Kocáb nezpívá tak jako dřív a každý z členů udělá sotva krok. Ha ha. Pěkně si nás pánové podali. Po vystoupení v holešovické Tiposport areně už jim nikdo nebude věřit něco o starých vykopávkách, jejichž nejlepší doba už pominula. Kapela odehrála v původní sestavě dvouhodinový set, během kterého zazněly dvě její nejzásadnější desky "Straka v hrsti" a "Výběr". A všem bylo zas hej.

Složení publika bylo dopředu jasné. Asi těžko byste v něm našli růžolící blondýnky s minisukněmi. Fandové tzv. nové vlny, již Pražský výběr reprezentuje, nosí spíš kožené bundy. Také mají dospělé děti, kterým chtěli ukázat, na co dřív pařili za mlada oni, a tak je přivedli s sebou. Příležitost poslechnout si Pavlíčka a spol. nevynechal snad nikdo v této věkové kategorii, protože hala praskala v základech. S pivem v ruce šťastně sledovali své oživlé vzpomínky na pódiu, aby pak formaci uštědřili takový potlesk, že by porazil i statného vola.

Pražský výběr se už kolem sedmé hodiny pustil do prvního úkolu - přehrát popořadě "Straku v hrsti". Kocáb nastoupil s ležérním kloboučkem ve slušném obleku, bez černých brýlí ani krok. Opakem mu byl Vilém Čok s křiklavým kašpárkovským kloboukem a přidrzlým ksichtem. Za bicími se rozmáchl Jiří Hrubeš a už to jelo. "Hrabě X", "Na Václavském Václaváku", "Straka v hrsti" a tak dál. Kapele do zad šajnilo pět obřích projekčních tabulí, na nichž se postupně proháněly myši, svítily červené oči, pouštěly psycho klipy nebo mladší podobenky hlavních aktérů. Vtipným překvapením bylo i zjevení Ondřeje Soukupa, který v bělostném obleku přišel říci klasickou hlášku ze skladby "S.O.S." "Haló, Soukup. Haló?" a zase odkráčel do zákulisí. A další potěšující zjištění? Vilda Čok ještě pořád umí tak báječně vřískat.

Po finálním "Nádraží" se hudebníci uklidili pryč, aby nechali Hrubeše vyřádit na bicích. Jeho funkce na koncertě totiž po první hodině končila - bubenickou štafetu předával Klaudiu Kryšpínovi. Oba bicmanové si střihli samostatné i společné sólo, což večer skvěle zpestřilo. Kryšpín, obdivovatel Porcupine Tree, dokázal, že patří mezi nejkreativnější bubeníky u nás. Paličky musí mít přirostlé k rukám, protože jinak není jeho výkon logicky vysvětlitelný.

To už se ale na scénu přivezl v invalidním vozíku Kocáb. Bílá rukavička, splývavý plášť a černé lennonky, za ním se s rumbakoulemi kolem krku proháněl Ropotámo. To zase Michal Pavlíček se radši držel hlavně ve svém rohu. Nenosí už sice super šílené vlasové kreace, místo toho si ale na hlavu narazil svůj pověstný bílý chlupatý klobouk. O tom, že se před ním jeho vlastní kytara klaní, jen jak na ni koukne, je zbytečné se zmiňovat. Pražský výběr udržoval svižné tempo, nenechal se znervóznit, ani když halou zněl hlas otravné ženy ve skladbě "Sbal si to svý ráno". "Když jsme byli mladší, tak jsme zrychlovali," prohlásil posléze o rytmu Kocáb. "Dneska to už musíme hlavně udržet," dodal s nadsázkou.

"Tahle hala by se fakt měla oprostit od pořádání kulturních akcí. Ten zvuk je tak špatnej, až se mi chce brečet," povzdechla si na toaletách neznámá dáma. Jak už to u Tipsport areny bývá, zvuk zněl v každé části haly jinak. Věčný problém ale většina z přítomných rockerů nevnímala. Spolu s "Chvastounem" tančili jako ti hlodavci, o nichž se v písni zpívá, a večer se pomalu blížil ke konci. Dvě hodiny se znovuvzkříšenou bandou se nesly v černém vtipu, typické ironii a skvělém hudebním výkonu. Pražský výběr zkrátka i po letech baví, stejně jako jejich analogový zvuk. Jestliže význam slova průser znamená ve výběráckém slovníku takové vystoupení, jaké předvedli včera, doufáme, že jsou pánové opravdu velcí průseráři.