Sólový projekt Oty Klempíře "Špička", na kterém se hudebně podílel slovenský producent a skladatel Oskar Rózsa, zažil svou koncertní premiéru. Samotná deska nesklidila příliš velký úspěch jako společná alba J.A.R., nicméně takto ke "Špičce" Oto Klempíř nepřistupoval. Chtěl si vydat sólovou desku přesně podle svého gusta, a to také udělal. Nahrávka o devíti skladbách zaujme především svým temným zpracováním a nepřístupností. Musíte si ji oblíbit sami. Proto jsem byl na koncert zvědavý.

Start byl ohlášen na devátou hodinu, avšak bylo jasné, že Oto nezačne včas. Před ním hrála Mary C Kruton svůj DJ set. Samotné vystoupení odstartovalo až ve tři čtvrtě na deset. Čekání to bylo dlouhé, možná kvůli nepříliš plné Lucerně. Úvod působil poněkud rozpačitě, nezdál se být příliš připraven a jevil se jako úplně první koncert studentské kapely. Za zvuku prvních tónů skladby "DaDa" se tedy všichni hudebníci připravili na svá místa a pustila se projekce, která však hudbu nikterak nedoplňovala. Mezitím přišel na pódium také Oto Klempíř, posadil se do židle a klidným tónem odrecitoval text.

Jelikož má "Špička" stopáž pouhých 34 minut, zajímalo mě, jak bude dlouhý koncert a zda zazní skladby v rozšířených verzích. Hypotéza se potvrdila a většina písniček byla doplněna experimentálními zvuky. Zprvu se zdálo, že se pojede podle tracklistu, nakonec došlo k menším odchylkám.

Nejistý začátek napravila série následujících skladeb. "Stopy" probudily posluchače a "Dej si lok" doslova zaútočil. Při finálním refrénu se na pódiu objevil slibovaný host, kterým nebyl nikdo jiný, než kmotr projektu Dan Bárta. Jeho příchod přinesl do sálu neuvěřitelnou energii. Bylo vidět, jak si koncert během svých zpívaných pasáží užívá. To však nebylo nic v porovnání s Ivanem Verešem. Z něj energie doslova přetékala, neustále se snažil koncert doprovázet gesty.

Politická "Poločasy" byla nejlépe odvedená skladba. Asi za to může atmosféra, rudá světla, Bártův zpěv, Otův naštvaný rap, silný refrén a hudební improvizace v závěru skladby. Rytmický "Ján" roztleskal polovinu Lucerny. Když došlo na konec, Oto Klempíř skvěle popsal skladbu "Ze mě", která, ruku na srdce, působí vtipně. Samozřejmě, jen když budeme brát její text vážně. Je to kýč, ale skvěle graduje. Zážitek však zkazila nepřipravenost a kvůli hudebnímu podkladu z textu zazněla jen polovina. Klempíř se s tím však celkem vypořádal. Koncert bez přídavku není koncert. Co však hrát, když se vyčerpají všechny skladby? Takže ještě jednou "Dej si lok".

Zvuk na tom nebyl zrovna nejlépe. Mnohdy nebylo Otovi rozumět. Vystoupení by si zasloužilo větší propracovanost bez zbytečných chyb. Nicméně ve výsledku to byl lehce nadprůměrný koncert. Hostujícího Jamese Cola jsem nejspíš prošvihl, ale to asi proto, že v LMB vůbec nebyl, a tak nechápu, proč bylo jeho jméno uvedeno na plakátu. Tak třeba příště...