O tom, že Marie Rottrová patří ke skutečné špičce naší popmusic již více než čtvrt století, asi netřeba nikoho přesvědčovat. Na rozdíl od mnohých mladších nikdy neklesla pod svou laťku vkusu a kvality a také si nikdy nezadala s minulým režimem. Podobně jako třeba Bolek Polívka v "Manéži", dávala ve svém pořadu "Divadélko pod věží" možnost objevit se na televizní obrazovce mnohým kolegům, kteří by si o tom jinak mohli jenom nechat zdát. Ale i poslední dobou se zdá, že zpěv samotný jí zajímá stále více než návštěvy nejrůznějších večírků, společenských událostí a televizních pořadů, které jsou zárukou popularity a stálého místa ve společenských rubrikách vysokonákladových časopisů.

A aby toho nebylo málo, ke spolupráci na novém albu si přizvala docela překvapivé spolupracovníky. Vedle tradičních autorů jako jsou skladatelé Jiří Urbánek a Vladimír Fikar či textaři Jaroslav Wykrent a Jaromír Nohavica (který zde opatřil celou polovinu alba), se zde objevuje i "spirituálovský" textař Dušan Vančura a dvě kompletní skladby dodala Zuzana Navarová. Autorská účast zpěvaččina manažera Zdeňka Vřešťála resp. dua Sázavský - Vřešťál už asi tolik nepřekvapí. Mezi muzikanty pak figuruje nejen kompletní aktuální sestava skupiny Neřež (včetně některých bývalých členů), ale i uznávaní dechaři Filip Jelínek a František Kop, univerzální kytarista Michal Rőhrich (mj. třeba Znouzecnost), na klávesy dlouholetý spolupracovník písničkářů Petra Lutky a Karla Plíhala Petr Freund či jazzová veličina Zdeněk Zdeněk.

Již z výčtu autorů - doplňme, že několikrát interpretka sáhla po úpravách zahraničních originálů - je jasné, že narozdíl od třeba Heleny Vondráčkové zde nedošlo k okouzlení soudobými tanečními trendy a celá deska se nese spíše v komorním duchu. Už od úvodního, rádii obehrávaného singlu "Lakomá", je jasné, že zpěvačka se ráda nechá ovlivnit odlišným přístupem svých aktuálních spolupracovníků, aniž by ale musela popřít a zavrhnout vše z minula. Anebo jinak - to nejlepší z toho, proč je dlouhá léta na kvalitativním vrcholu, zůstalo zachováno a v nových souvislostech působí osvěžujícím dojmem. Autoři dobře vědí, kde jsou mantinely, ve kterých interpretka působí přesvědčivě a přirozeně a to, že se mezi nimi disciplinovaně drží, je také jedním z prvků vcelku zdárného výsledku. Díky sestavě muzikantů v kombinaci s autorstvím se v některých případech, třeba v niterné "Podívej se do mě" či jednom z vůbec nejlepších kousků alba "Prstýnek" vkrádají vzpomínky na legendární Nerez, i když do potenciálního vykrádání to má opravdu daleko. Díky bohatším aranžmá je narozdíl od něj tahle hudba přístupnější širším vrstvám posluchačů, aniž by bylo nutno slevovat na kvalitě. Prostě inteligentní pop, který nemůže urazit ani posluchače s náročnějšími choutkami. Negativa zastupují poměrně velká vrstva patosu na některých písních a občas i sklouzávání k rozplizlé cajdákovitosti jako třeba v "Tak tohle je láska". Naopak nejlepší je paní Marie ve chvílích, kdy se oprostí od zavedených přístupů a toho, o čem si myslí, že se od ní očekává, a nebojí se vydat jinam.

Zkrátka tahle poloha paní Marii plně vyhovuje a dokazuje, že - proč to neříci - i stárnout se dá s noblesou. Mimochodem - už máte pro maminku dárek k vánocům?