"Hele, jsem na Rock For People a je to tady fakt šílený." Mladý kluk s telefonem u ucha stojí na kraji velkého press stanu, do něhož začíná z jedné strany od podlahy prosakovat voda. Když mluví, musí trochu křičet, protože přes krupobití mlátící do střechy není příliš slyšet. Za to je i přes šedivočerné mraky poměrně dobře vidět, jelikož oblohu každou chvíli rozčísne blesk. V několika chvílích to vypadá, že je tahle spoušť konečně u konce, ale během deseti minut začíná vše nanovo. Aby toho nebylo málo, vypadla elektrická síť, takový menší blackout, a není tedy možné vydávat novinářské akreditace a odbavovat návštěvníky na guestlistu. Kolem prochází členové Status Praesents a the.switch. Mají sice pásky na rukou, ale ještě netuší, že si dnes stejně nezahrají...

Pochmurné náladě nepomáhá ani lehce zmatečná a překombinovaná organizace kolem páskování běžných návštěvníků, výměny žetonů na ubytování za kemp-pásky a kempů samotných. Rozbít stan a vydat se konečně vstříc do centra dění také není žádný výhra, jelikož hustý déšť už stačil napáchat dost paseky a některé úseky (například u centrální brány stanového městečka) jsou sjízdné pouze za cenu obětování bot. Ano, je toho až po kotníky. Podobně nepříznivá situace panuje i v areálu. YouTube Stage umístěná v obřím stanu, jejíž program měl tvořit kostru celého večírku pro nedočkavé, nabral kvůli problémům zpoždění, a o svoje sety tak přišly hned tři kapely. Red Bull Tourbus, na jehož střeše se zase měl během odpoledne a večera vystřídat aktuální výběr serveru Bandzone, zůstal mlčet úplně. Prý kvůli elektřině a obavám z další bouřky. Rock se nekoná, takže kdyby se letošní ročník přejmenoval na Jezero For People, jak kdosi poznamenal, bylo by to výstižnější. Ostatně travnaté prostory kolem asfaltových cest zůstanou totálně podmáčené ještě do večera druhého dne a nejspíš i dál.

Aspoň trochu spravit náladu se pokusili nejprve Charlie Straight, následovaní Anetou Langerovou, jež si vedle svého tradičního milého úsměvu a entusiasmu přivezla i skromné smyčcové těleso. Zahrát v aktuální situaci skladby jako "Voda živá" nebo "Vysoké napětí" (s textem: "Jsem tvá voda jsem tvůj déšť - v kapkách zahalená vyvolená - jsem tvá voda jsem tvůj déšť - jsem tvé vody přesný díl") asi chtělo trochu odvahy. Anebo potměšilé ironie. Ohromný aplaus sklidil za své hudební sdělení i drobné herecké etudy Tomáš Klus, jenž se pomalu ale jistě stává hvězdou první kategorie. Na ostřejší strunu pak zahráli tradiční rozehřívači večírku na uvítanou Cocotte Minute a z dalšího soudku Polemic.

Osmnácté narozeniny oblíbeného domácího festivalu sice začaly tím nejhorším možným způsobem, ale hned první den oficiálního programu dokázal všechno vynahradit. Počasí se umoudřilo a tak zatímco se ještě ráno na obloze pomalu trhala oblaka, odpoledne už si víc jak dvacet sedm tisíc návštěvníků plnoletého festivalu mohlo užívat tropického festivalového dne se vším, co k tomu patří. Jakmile vyhnalo horko ze stanu první tisíce fanoušků, festivalový cvrkot se příjemně rozezvučel. Dlouhé fronty na sprchy se studenou vodou, k snídani pivo a pak třeba hromadné odjezdy přecpanými autobusy do hradeckého Tesca nebo koupání v nedalekém aquaparku. Pak rychle okouknout, co je nového v areálu, než začnou pořádné kapely - naučit se hrát na kytaru v Rocksmith, poskakovat u Xboxů s Kinectem, nakouknout do nového dřevěného Magic Mirrors a po několika minutách s Ein Kessel Buntes zase pádit pryč, užít si festivalový průvod s pivem nebo malinovkou v ruce nebo si třeba zatleskat do rytmu při bubenické show Italů Banda Berimba, kteří co chvíli trajdají po runwayi. Každému podle libosti. Prostě pohoda, příjemná nálada a hlavně uvolněná atmosféra, jakou vám zprostředkuje jen málokterý festival.

O přízeň prvních stovek diváků bojují třeba australští metalcoristé I Killed The Prom Queen a sympatizanty si získají snadno zejména ve chvíli, kdy jejich kytarista seskočí z pódia mezi lidi přímo do bahenní lázně, kde pokračuje ve hraní a našlapaný set zakončuje až na věži u zvukaře. To Enter Shikari už své věrné v Česku mají. Jejich směs trancu a hardcoru třeba v pecce "Sorry You're Not A Winner" stále funguje na výbornou. Na druhou stranu, co platilo před čtyřmi lety v Brně před Linkin Park, platí i letos. Jinými slovy - v klubech sice moc konkurence nemají, ale velkým pódiím ještě nedorostli.

Pensylvánští metalcoristé August Burns Red měli letos uspokojit ty, kteří loni přijeli kvůli Bullet For My Valentine. A zatímco o měsíc dříve na rakouském Novarocku mezi kapelami jako As I Lay Dying, Trivium nebo Biohazard jasně vedli a oblaka prachu z circle pitů zvedali několik metrů do výšky, jejich vystoupení na Rock For People patřilo spíše mezi ty slabší a jen potvrdilo, že Bulleti (loni také deštěm smáčení) patří do vyšší ligy.

Letošní ročník Rock For People se nese v lehce slavnostní atmosféře, a tak zatímco první den stále čekáme, jestli se v závěru konečně dočkáme alespoň malého ohňostroje, pořadatelé jako dárek k plnoletosti sestavili line-up především z interpretů, kteří v minulosti předvedli na festivalu nezapomenutelná vystoupení. Jezdíte pravidelně? A koho byste zařadili do pomyslného best of, tedy ikonu festivalu? Nabízí se jména jako Muse, Bloc Party, John Butler Trio, Beatsteaks, The Killers, Gogol Bordello, The Hives, Editors, Morcheeba, The Inspector Cluzo, Sum 41, Paramore, My Chemical Romance, Underworld nebo třeba Vypsaná fiXa... Podělte se o vlastní návrhy v diskuzi.

Organizátoři se však musí řídit tourplány jednotlivých interpretů, takže si nemohli vybrat jen tak kdekoho. Sáhli tedy k těm, kteří byli právě k dispozici. Kromě již zmíněných Enter Shikari a The Inspector Cluzo se tak vzpomínalo i s The Prodigy, Flogging Molly, The Feud, Architects, The Kooks, Dreadzone nebo The Subways. Na druhou stranu, nejde v případě proklamovaného "best of" jen řeči z kategorie PR?

I kdyby tomu tak bylo, právě poslední jmenovaní tentokrát odehráli vystoupení, které lze zařadit mezi největší zážitky festivalu. Když basistka Charlotte Cooper v rozhovoru pro musicserver.cz prohlásila, že se v Česku"mají vždycky prostě parádně", nebyla to jen prázdná slova, ale čistý fakt. Češi The Subways milují a The Subways milují Čechy. Jak jinak si vysvětlit ten rachot, který pod pódiem nastal s prvním odklepnutím paliček a skončil až s tím posledním? Billy i Charlotte si opakovali bohatý český slovník podle připraveného taháku a nepřestávali se zeširoka usmívat. Při pohledu na lesy rukou a publikum, které jim zobalo z ruky, snad ani nešlo jinak. České publikum, tak často kritizované za statičnost při koncertech, zde nebylo k poznání. Obrovské circle pity nebraly konce, minimálně jeden se v každé skladbě utvořil, na rukou nadšených diváků plavali crowdsurfeři a vzduchem létaly nejen kelímky s pivem, ale také trička, mobily, fotoaparáty nebo boty. Češi perfektně znali texty i z posledního alba, a když jim Billy zavelel dřepnout si, poslechli tak rychle, že by i Limp Bizkit často předvádějící stejný kousek záviděli. Tihle tři se o další vyprodané koncerty v České republice bát nemusí.

Následující Two Door Cinema Club tak pro mnohé působili jako vítaný chill-out a možnost si na chvíli oddychnout. Jejich lehce optimistické indie totiž po nabušené show The Subways působilo mdle, stejně jako před dvěma lety Billy Talent, kteří po britské trojici tehdy následovali. S výjimkou hitovky "I Can Talk" se jen potvrdilo, že TDCC jsou prostě obyčejná kapela, na které není nic, proč byste si ji museli pamatovat.

Franz Ferdinand? To je ta parta, co má pět super písniček a zbytek vatu? Ta parta, která spolu s Interpol a Arctic Monkeys soutěží o titul nejnudnější, nejchladnější a nejpřeceňovanější kapela vesmíru? Ano, přesně tahle skotská čtveřice se stala jednou z hlavních hvězd jubilejního ročníku hradeckého festivalu. A přesně podle úvodní věty tohoto odstavce probíhal i její koncert. Vzestupy a pády, přesně podle toho, který song se zrovna hraje. Nové písně z připravované podzimní novinky se ztrácely mezi ostatními skladbami a publikum ožívalo jen u zmíněných hitovek. Pro pořádek - "Do You Want To", "Michael", "The Dark Of The Matinée", "Take Me Out". "Ulysses" chyběla. Alex Kapranos, muž, který dokáže image zkombinovat tak, aby vypadal jako kříženec studenta informatiky a německého pornoherce zároveň, sice opakoval několik českých frází z taháku, který zůstal od Subways, dav si však neochočil. Prozatím největší zklamání festivalu.

Na Mekyho Žbirku se symfonickým orchestrem Capella Istropolitana sice mnoho lidí nedorazilo (přeci jen stát naproti franzům a Examplovi je trochu kontraproduktivní), atmosféra ve stanu ale byla více než srdnatá a byť na Mekyho přišli mnozí spíše z recese, orchestr dokázal vykouzlit stejně příjemný balzám na uši jako o den dříve Aneta Langerová. Zvláště "Jesenná láska" za poslech určitě stojí.

Viděli jste klip k "Changed The Way You Kiss Me"? Třicetiletý Londýňan Example, možná nejsvěžejší jméno letošního line-upu, roztančil dav, jako by jej tvořil jediný člověk a atmosféru klipu přenesl do živého vystoupení naprosto dokonale. Byť mu chvílemi zlobil zvuk (zejména "Kickstarts"), skákal, zpíval a rapoval jako o život a dal tak vzpomenout na výborné diktování Mikea Skinnera (The Streets) nebo Keleho (Bloc Party) z loňska. Pálil nejen skvělé singly "Stay Awake", "Midnight Run" nebo "Natural Disaster", ale přidával i nezapomenutelné okamžiky. Například s žlutě nasvícenou "Watch The Sun Come Up" nebo úplně čerstvou novinkou s Calvinem Harrisem "We'll Be Coming Back". Zkrátka výborný koncert, který při odchodu trefně shrnul jeden z přihlížejících: "Trochu jiný zážitek než na dýze, co?"

Po megashow The Prodigy (samostatnou reportáž z jejich show naleznete zde) završili večer Tata Bojs, kteří svou tradiční vesmírnou pouť zakončili netradiční "Tanečnicí" v country hávu a remixem "Skovky" s podkladem "Born Slippy" od Underworld. Na první regulérní den docela slušná nálož, nemyslíte?