O úvod druhého semifinále se postaral Michal David se svým týmem. Společně dali dohromady "We Are The World" od USA For Africa, což byla velmi odvážná volba, ale kupodivu vyšla. Bylo to kvalitativně srovnatelné se "Simply The Best" u týmu Pepy Vojtka.

Tu krvelačnou část začal Petr Kutheil s "Lady Karneval" Karla Gotta v dosti rockové úpravě. Jeho vystoupení mělo neskutečnou energii a drive a k tomu ukázal i hlas. Bohužel asi ne tak, jak by bylo potřeba. Pustil se do toho až příliš vypjatě, takže kvality zůstaly schované někde v řezavých výškách, a jak říkala Dara, chyběla jeho projevu určitá lehkost a nadhled.

Kateřina Petráňová zkombinovala "I Will Survive" se "Survivor" a zcela jistě si měla vybrat něco klidnějšího, protože to, co předvedla, bylo hodně špatné. Ani jednu písničku neudýchala, z toho pramenily problémy s rytmikou, a když se k tomu přidala ještě tragická anglická výslovnost, pasovala se sama mezi favority na rozstřel. Žádný sex-appeal, který zmínila Dara, jsem teda neviděl a hlavně neslyšel. Vy ano?

Jestli někdo sakra překvapil, tak to byl Bruno Oravec, který zpíval "Please Forgive Me" - Bryana Adamse. Po duelech jsem moc nevěřil, že se dokáže odpoutat od určité profesionální deformace, ale ono jo. Dal si to naprosto skvěle, výborně písničku vygradoval a ukázal, že má na svůj věk i hodně hlasových poloh.

Podobně jako Kateřina Petráňová příliš nepřesvědčila ani Alžběta Pažoutová s "Who Knew" od Pink a dostala za to od poroty až neoprávněně děsnou čočku. Dovolím si tvrdit, že byla lepší než Kateřina. Na rozdíl od ní má lepší a zajímavější barvu hlasu, a jestli se jí něco nepovedlo, pak to byly sloky, kde se jaksi nechytala, naopak v refrénech byla velmi dobrá.

Jeden člověk v neděli mírně řečeno rozboural celou soutěž a byl to David Weingartner. Díky němu vůbec poprvé v podobných soutěžích u nás zazněli Depeche Mode respektive Marylin Manson. "Personal Jesus" v Mansonově úpravě a ve Weingartnerově podání bylo jedno z nejlepších vystoupení, které v Hlasu, a nejen v něm, dosud zaznělo. Jeho rockovo-metalový hlas je skvělým oživením. Chytl by se podobně v SuperStar?

Ivanna Bagová si naložila pořádnou kládu v podobě "I Will Always Love You" ve verzi od Whitney Houston a poprala se s ní opravdu skvěle. Po naprosto tragickém duelu, ze kterého postoupila neoprávněně, ono oprávnění být v soutěži získala zpět. Tedy technicky vzato. V jejím případě si nemůžu pomoct, ale jejímu projevu nevěřím. Mám pocit, že za vším, co dělá, číhá kalkul.

V týmu Michala Davida je pořadí vcelku jasné. Rovnou by měla jít Ivanna Bagová - David Weingartner a v rozstřelu by se mělo rozhodovat mezi Alžbětou Pažoutovou a Kateřinou Petráňovou. Být to na mně, domů bych poslal druhou jmenovanou, ale je mi jasné, že to je spíše menšinový názor.

Ivanna Bagová byla posledním z Davidova týmu, poté už nastoupila se svými svěřenci Dara Rolins. Už jejich společné vystoupení signalizovalo, že to nemusí dopadnout úplně dobře. Song "Don't Speak" od No Doubt měl neotřelé aranžmá a drobné nesladění až tolik nevadilo, nicméně "Party Rock Anthem" od LMFAO už zpíval vzájemně si škodící spolek amatérských zpěváků a bohužel ani dál to nebylo o moc lepší. Obvyklým problémem byl výběr písničky.

První si zazpívala Dominika Šuľáková "Grenade" Bruno Marse a její zpěv v kombinaci s projevem byl jako na houpačce. Připadalo mi, jako by neuměla vložit energii do toho správného místa. Hodně zajímavé momenty, kdy vyplavala na povrch síla jejího hlasu, se mísily s těmi, kdy jako by najednou přestala zpívat. Jednoduše - střídavě oblačno.

Miloš Novotný už v duelech nebyl extra výrazný a ani tentokrát s "This Love" Maroon 5 nevystoupil z naprostého průměru. Zpíval sice obstojně, rozhodně to nebyl žádný průšvih jako v případě některých dalších, nicméně působil jako napůl leklá ryba, čemuž nepomohlo ani to, že výraznější a samozřejmě i těžší pasáže písničky vypustil.

Bez mučení se přiznám, že zastřený a možná až lehce zatažený hlas Kataríny Demské jsem si velmi oblíbil. Pravda je ale taková, že píseň "Freedom" George Michaela byla střelbou mimo. Na "Freedom" je potřeba mít hodně výrazný projev a přednosti Kataríny jsou bohužel někde jinde. Naturelem je spíše klidnější zpěvačka a její styl by se měl pohybovat ve folkovějších vodách.

Zuzana Mikulcová patřila s "No One" Alicie Keys k tomu lepšímu, co v týmu Dary Rolins zaznělo. Do výsledné podoby písničky hodně zasahovala, což někde bylo ku prospěchu a jinde naopak. Určitá místa tam byla navíc a Zuzana sama díky nim občas zapomínala zpívat a intonovat, a to by mohl být v dalších kolech menší problém.

V případě Davida Biseka stále nechápu, co s ním Dara zamýšlí a proč ho tak nemístně preferuje. Tenhle člověk nemá v soutěži co dělat a ani "Closer" od Ne-Ya tento můj názor nemění, ačkoli to bylo asi to nejlepší, co kdy předvedl. Působí spíš jako takový kašpárek bez hlasu spadlý z měsíce.

Bohužel se příliš neukázala ani Simona Hégerová. I v jejím případě hrál velmi důležitou roli výběr písničky "We Found Love" od Rihanny a Calvina Harrise a taky nervozita. První zapříčinila, že zněla jako kolovrátek a druhá ji naopak rozhodila tak, že udělala jednu chybu, což ji vykolejilo do takové míry, že i ten kolovrátek se jaksi zadrhnul a skřípal.

Hodnotit a určovat pořadí v Dařině týmu je o hodně složitější než u zbývajících třech. Nicméně pokusím se. Přímo by měla jít asi Zuzana Mikulcová a Dominika Šuľáková. Naopak do rozstřelu David Bisek a Kristína Demská s tím, že soutěž by měl opustit první jmenovaný.

Zda se svými tipy blížím ke skutečnosti a kdo opravdu z každého týmu nakonec vypadne, zjistíme během pondělního vyřazování.