Volant dává všem na výběr už samotným názvem alba - buď jej odmítnete jako stále dokola stejnou písničku, která už prostě nebaví a kdy kolikrát člověk ani neví, který song hraje, anebo si prostě začnete s těmito Východočechy zpívat a točit se, protože texty nejsou opět příliš složité a melodie jsou opět sakra chytlavé. Průměr možná ani neexistuje.

Posluchač se holt musí naladit - nejspíše sklenicí rezavého moku s pěnou - na vlnu Volant tu není na hudební experimentování, ale pro zábavu a křepčit a jásat nebo prostě vypadnout ze sálu, chce-li zažít hudební orgasmus. Přesto mohou být "(s)hits" něčím prospěšné, pokud tedy někdo nahlédne dovnitř digipacku. Zbytek alba lehce převyšující "Fuck The Law" odkazuje ke kořenům rock'n'rollu, jedná se totiž o cover písně "I Fought The Law" skupiny The Crickets, která zažívala svůj vrchol na přelomu 50. a 60. let minulého století. A ještě dál pak odkazuje klipová "Až vypiju toho tolik", jasná koncertní halekačka, kde ředitel Milich a spol. opět sáhli do veršů Františka Gellnera, tentokrát básně "Otec a syn".

Když pak srovnáme volantí novinku s dosud posledním albem "Hogo pogo", zjistíme jednu zásadní věc, a sice že "(s)hits" se mnohem lépe jako celek poslouchají, protože nezačnou v půli nudit, což je zásluha především krátké, dvacetiminutové stopáže. Hudebně to už přece jen více než méně známe...

Neznáme však Volant filmově, tuto možnost novinka nabízí, neboť obsahuje film absolventa FAMU Tomáše Pavlíčka "Nejrychlejší Matěj na světě". V této pohádkové komedii si Volanti zahráli sami sebe jako hudební hosty oslavy narozenin hlavního hrdiny, věčně nestíhajícího Matěje, kterého si střihl autor snímku, a mimo jiné se tu objeví také oblíbená herečka Zuzana Bydžovská. S tou se sice ředitel Milich s kapelou nemůže rovnat, ovšem za ta léta na pódiích již své role punkových svůdců v uniformách mají dobře nacvičené. A ti, kdo kdy navštívili volantí koncert, to také dobře znají.