Hudbu kapely s nezvyklým jménem Ponožky pana Semtamťuka jde nejlépe přiřadit k naší o něco známější skupině Traband. Také je lze žánrově zařadit někam na pomezí folku, rocku, popu, jazzu s příchutí lehké alternativy. Hned na začátek musím pochválit velmi zdařilý booklet, se kterým si skupina dala jistě záležet. A to se v dnešní ekonomicky kritické době velmi cení, zvláště u tuzemských uskupení. Texty k jednotlivým písním doplňují opravdu vtipné a sympatické kresby, které dokreslují jejich příběh.

Hned úvodní "Děkovačka" splňuje vše, co jsem napsal v úvodu. Vtipný text, skočná rytmika s nádechem balkánské hudby a la Kusturica (jen o poznání pomalejší). Opravdovou jiskru a vtip má hned následující "Láska a modřiny". Trampem střihnutá "Kovbojská" mi připomíná písně ze Semaforu, a jak se dále ukáže, není toto přirovnání úplně mimo mísu. Největší hitový potenciál má v pořadí čtvrtá "Jako kuna" opět s balkánským tempem. Vyloženě trabandovská skladba je "Kabinet". K ní by se hodil popisek "Najdi pět rozdílů". Kdyby ji do repertoáru zařadil Jarda Svoboda, nemusel by se za ni vůbec stydět a fanoušci by nic nezpozorovali. Opravdu povedená je "Mezi dveřmi", ve které zkrátka slyším Jiřího Suchého. Je to taková ta krásná písnička, která se skládala před třiceti lety. Nepůsobí však nijak kýčovitě či prvoplánově, naopak. Velmi stylové. Dokonalé retro.

Text deváté písně "Jako veš" stojí za citování: "Včera mně něco proběhlo po břiše. Kouknu tam a zahlíd' jsem veš v kožiše. A od tý doby furt drbu se." Třetí sloka pak pokračuje: "Tak jí říkám holka saj a jenom klid. Já jsem konec konců taky parazit. A jsem rád když můžu spát sát a pít."Tak jí říkám holka saj a jenom klid. Já jsem konec konců taky parazit. A jsem rád když můžu spát sát a pít. Kapela kolem Tomáše Suchého má vážně smysl pro humor. Neboť humorná je i další skladba "Randez-Vous": "Pozval jsem tě na rande. Do zoo na želvičky. Koupil jsem slaný mandle. Zastřihnul knír. Čekal jsem ale marně. Na lavičce v želvárně. Několik let snad ještě dýl."

Citování textů by vystačilo na celou recenzi a nové album Ponožek by vystihlo nejlépe. Tomáš Suchý, autor hudby i textů, odvedl tradičně dobrou práci a přivedl na svět počin, který je svým způsobem originální směskou různých, dnes již tolik neslýchaných žánrů a subžánrů. I proto je důvod si "Na komoru" zařadit do své hudební sbírky.