Z minulého dílu zůstal nevyřešený duel Simony Feherové a Michala Chrenka. Vzhledem k tomu, že už během týdne prosákla informace, že Rytmus poslal dál Chrenka, nebyl výsledek žádným překvapením. Chápu, že egoista jako Rytmus se nedokázal přenést přes to, jak se Simona chovala, nicméně kdyby byl frajer, pošle ji dál a ještě jednou to s ní zkusí. Takhle si poslal ven holku, která mohla ve výsledku dojít hodně daleko - diváci rebely milujou. Ale co už, pojďme k novým soubojům.

Pepa Vojtek hooooodně překvapil, když dvojici Marek Motalík - Daniel Mrózek vybral Backstreet Boys a ještě k tomu "I Want It That Way". Musím říct, že Backstreet Boys mě, jako kluka, nikdy až tolik nebrali, ale tahle dvojka jim dokázala vtisknout docela zajímavou podobu. Přesto se dá říct, že Vojtek tím lehce zařízl Marka Motalíka, protože ten se v ní fakt necítil. Přesto se mi líbil o něco víc. Důvody? Daniel místy přesně neintonoval a hlavně - nemusím až tak designový kluky. Nicméně je mohou dámy, a to asi rozhodlo, že Vojtek poslal dál jeho.

Rytmus sice nepřekvapil, ale duu Nikoleta Spalasová - Lenka Libjaková navalil kládu s názvem "Lady Marmelade". Tenhle song vyžaduje nejen schopnost ho zazpívat, ale také ho prodat. Obojí se těžko mohlo povést sedmnáctileté Lence, a tak Nikoleta v tomhle duelu evidentně vedla systémem start - cíl, a to i vzhledem k jejímu naturelu. Lenka si vlastně až tolik nezazpívala, a když už, tak chvílemi lehce skřehotala. Toto samozřejmě potvrdil i sám Rytmus.

V tu chvíli se ovšem dostal Rytmus do stavu, kdy měl tým protříděný a mohl si vybrat svoji finální šestku. Váhal mezi Kristýnou Daňhelovou a Petrem Lexou. První jmenovaná zpívala "Big Girls Don't Cry" a vytáhla řadu zbraní jako třeba skvělé frázování, výbornou angličtinu a především dostatek hlasových a rytmických poloh. Bojovala jako lvice, jenže to samé lze říct i o Petrovi a jeho "Forget You". V Rozstřelech to byl zřejmě nejvyrovnanější souboj a jejich kouč nakonec zvolil slečnu, s čímž souhlasím i já - přeci jen byla o prsa lepší (nebo hezčí?).

Souboj generací si upekla Dara Rolins, když dala dohromady Evu Bitoovou a Simonu Hégerovou a ještě jim vybrala Pussycat Dolls a jejich "I Hate This Part". Mám pocit, že tenhle duel se rozhodl už dávno předtím, paradoxně už v medailonku. A kupodivu to přesně vystihla Simona, která to vše brala jen tak mimochodem a Eva naopak moc vážně. A bylo to i slyšet. Simona zněla moderně, s písničkou si hrála jako kočka s myší. Eva měla zpočátku navrch hutností svého hlasu i vyzpívaností, jenže když slyšela, co si dovolí její soupeřka, totálně znejistěla. Myslím, že Dara neměla z tohoto duelu nakonec těžkou hlavu a Simonu poslala dál s klidným srdcem.

Jsou duely, které vás nadchnou, a naopak takové, které zklamou. Třetím a snad nejhorším druhem jsou ty, které vám nic neřeknou. Přesně takový svedli Michal Kašpar a Lucia Molnárová, kterým Michal David vyštrachal duet Kylie Minogue a Taio Cruze "Higher". Michal a Lucia, jistě za pomoci samotného Davida, z téhle taneční pecky s šílenými přechody udělali diskofilní záležitost, takže nakonec zněli jako eurodancefloorové duo z poloviny devadesátých let, a to ještě ne nijak zvlášť dobré. Zlatí 2 Unlimited! Výsledek? Oba mohli skončit v tomto kole, což se ve výsledku i potvrdilo, nicméně později. V tuto chvíli poslal David dál Michala.

Poslední duel u Pepy Vojtka se uskutečnil mezi Michaelou Husárovou a Veronikou Vrublovou, u kterého šel na ruku první jmenované. Michaela zpívala Amy Winehouse už v rozstřelu naslepo. Tentokrát se zpívala "Valerie" a nutno říct, že obě holky byly fakt dobré. Jenže hrubší hlas Michaely do téhle čistě soulové písničky neseděl tolik a řezal až příliš. Rozhodnuto bylo v podstatě v ten moment, kdy si tam, přesně jak předpověděla Linda Finková, šoupla Veronika ty svoje feelingy. V tu ránu byla o třídu výš a poslední hřebíček do své rakve si zatloukla Michaela tehdy, když se jí snažila vyrovnat. Lehkost versus křečovitá snaha? Myslím, že Pepa Vojtek musel mít jasno. Dál tedy postoupila Veronika.

A tím se i lídrovi Kabátů lehce přeplnil tým a musel jednoho vyhodit. Do rozstřelu poslal Martina Truhláře a trochu překvapivě i Jakuba "Jackie" Pohleho. To neměl dělat, hned ze dvou důvodů. Jednak ukázal, že byl tenhle rozstřel úplně na... nic, protože měl jasno už předtím, a pak taky, že Jakub Pohle rozhodně není nějaký extra zpěvák. Ano, ani mně se moc nelíbí, jakým způsobem tlačil Martin na pilu, ale vytrémovaný Jakub po**al (a to jsem slušný) snad všechno, co mohl. Truhlář navíc ukázal velkou sílu a originalitu ve vysokých polohách a byl jasným vítězem. I přes to jde dál Jakub Pohle.

Neskutečně těžkou věc vybrala Dara Rolins duu Nándor Polgáry - Katarína Demská. "Falling Slowly" sice sám o sobě není náročný song, ale o to těžší je ho prodat. A pak taky - pro folk se musí člověk tak trochu narodit. Vypadá to, že minimálně pro tuhle písničku se narodili oba. Nedělní večer nezaznělo nic lepšího, nepředváděli žádný souboj, ale jednoduše duet a citové napětí mezi nimi bylo takřka hmatatelné. Nevím, jak vy, ale já měl až husí kůži. Snad v žádném jiném duelu jsem nechtěl víc, aby postoupili oba dva, pokud možno dohromady - on s nádherně hlubokým znělým hlasem a ona s úžasně nakřáple zastřenou barvou. Pokud bych už musel vybírat, nejspíš bych dál poslal Nandyho, ale chápu i Daru, která popostrčila dál Katarínu.

V tu chvíli i Dara přeplnila kvótu danou EU a musela redukovat. Dara do redukce postavila Davida Biseka a Lenku Jankovskou a bohužel i ona musela mít jasno dlouho dopředu, protože momentální výkon rozhodně nerozhodoval. Předně musím říct, že jsem doufal, že už v životě "California King Bed" od Pierluigi Colliny nikdy neuslyším a doufám v to stále. Nemůžu si pomoct, ale David zpívá falešně. Proti němu stála bezchybná Lenka s vkusnou "Waiting On The World To Change" a ve chvíli, kdy se do ní ještě uvolnila, bylo jasno. Teda to jsem si myslel. Nevím, kam Dara dala uši, nicméně v týmu si nechala Davida. A pak, že to je soutěž jen o hlasu!

Jeden jediný tým ještě nedojel do cílové stanice. A sice ten s monogramem MD. Poslední duel svedl dohromady dva pianisty Arpáda Cseteho a Brunna Oravce. Nutno říct, že jim mistr Diskopříběh vybral výborně "You" od Ten Sharp, ovšem to, co předvedl nakonec s losováním pomocí mince, byla fraška, bez ohledu na to, že osud volil špatně. Arpád totiž působil daleko svěžejším dojmem, takovým uvolněnějším, zatímco na Brunnovi bylo až příliš vidět, že je od hlavy k patě ušpiněný profesionalitou, takže to ve výsledku znělo uměle, až sterilně, nehledě na to, že se mohl naučit za tu dobu pořádně vyslovovat. To samé se potvrdilo i v přídavcích, které si Michal David vyžádal. Že by Brunno kontroval The Police z lásky k nim, mi taky nepřišlo, spíš chtěl působit seriózněji. Nicméně mince nakonec ukázala na něj, a tak jde dál.

Poslední rozstřel, který logicky v Davidově týmu následoval, svedl dohromady Michala Kašpara a Petra Kutheila a alespoň tady byl výsledek spravedlivý. Proti Kutheilovi působil Michal Kašpar jako týden leklá ryba a bylo jasné, že pro další boje je takřka nepoužitelný. Nepokrytě přiznám, že jsem mu to tak trochu i přál. Jeho kecy po skončení duelu s Lucií Molnárovou o tom, že je dobře, že rozhoduje hlas, byly nemístně sebevědomé. Žádnou výraznější převahu nad ní neměl.

Výsledek tohoto kola? Čtyřiadvacet soutěžících, kteří jdou do dalšího, ve kterém už budou rozhodovat diváci. Jak přesně? To ještě uvidíme. Nicméně po vzoru originálu se bude stále soutěžit v týmech a dál půjde soutěžící jednak díky hlasům diváků a pak také podle výběru kouče.