Jeho nová deska "Koncert, který se nekonal" se skládá z živých nahrávek natočených během jarního turné v roce 2011. Album obsahuje skladby z koncertů v Třeboni, Břeclavi, Bratislavě, Praze, Chrudimi a Vlčkovicích. Vystoupení byla velmi podobná, a tak výsledek působí jako celistvý koncert.

Poté, co Vlasta Redl rozpustil svou dlouholetou kapelu, se kterou hrál třiadvacet let, přemýšlel, co dál. Po pětileté koncertní pauze tak sestavil nové uskupení s jednoduchým názvem "Naše nová kapela". V písních vybraných pro album jej však doprovází i muzikanti z minulé party. Na živáku tak uslyšíme Matěje Morávka (kytara), Petra Vavříka a Martina Gašpara na baskytaru, Borka Nedorosta na klávesy, Michala Žáčka na saxofony a konečně Marcela Buntaje a Marcela Gabriela na bicí nástroje. V úpravě lidové písně "Vlaštověnka" si zazpívala Alice Holubová.

Je škoda, že booklet desky je velmi strohý a kromě seznamu písní a hudebníků neobsahuje žádný text, který by vznik alba objasňoval. U koncertní desky je pak škoda, že chybí i fotografie z vystoupení. Tím však negativa v podstatě končí. Album otevírá rozvláčná skladba "Příjdu hned" v syrovějším aranžmá s povedeným začátkem, který přejde ke zvonivé kytaře. Vše dovršuje i skvělý Redlův text: "Tady je Zlín a támhle blízko, to už je Melbourne, San Francisco...", který umocňuje tuláckou, místy až hippiesáckou atmosféru písně.

Z desky na nás čiší blues a jazz. Vše tu drží pohromadě a syrové aranžmá prostupuje i Redlovy nesmrtelné "Husličky", skvělý je pomalý bluesrockový úvod skladby, po kterém překvapivě následují úvodní sloky písně. Takovéto nápady prostupují celou desku. Redl se tu představuje jako rocker, ale občas i zadumaný folkař, zkrátka tak, jak ho mají jeho posluchači nejraději. Možná si někdo ze čtenářů vzpomene na Redlovo povedené vystoupení se songem od ZZ TOP v pořadu Michala Pavlíčka "Na Kloboučku". Hudebník si tu kytarové sólo opravdu užíval. Jeho lásku k bluesrocku mu i díky tomuto vystoupení upřímně věřím.

Skladbu, kterou chtěl mít Redl na albu za každou cenu, je "Rafajův zákon". Její houpavý jazzový rytmus vyžaduje dobré muzikanty, o které se kapelník může opřít. Jak sám zpěvák říká, chtěl zkrátka využít a obecenstvu i ukázat potenciál svých spoluhráčů. Redl měl i období, když jazz hodně poslouchal, nepohrdne pak ani klasickým rockem šedesátých a sedmdesátých let. V posledních dvaceti letech pak také stále více poslouchá a studuje vážnou hudbu.

Vlasta Redl vydal desku, která nebude kasovním trhákem. V rádiích jí nejspíš, jako mnoho dobré české populární hudby, neuslyšíme. Redl je člověk, se kterým by si asi každý rád poklábosil u piva. A taková je i jeho hudba, příjemná, nevtíravá a kvalitní.