Pozitivní článek v časopise Reflex, superlativy hlásané polskou veřejností, propracované webové stránky a v neposlední řadě samotná fyzická dokonalost zpěvačky Halinky Mlynkové způsobily to, že jsem po novém počinu polsko-českého souboru Brathanki šel jak příslovečná slepice po flusu. Čekal jsem, dle referencí, konečně originální pojetí folklór-rockového crossoveru a zábavnou polštinu. Na tu jsem se těšil obzvlášť. Pro Poláky je údajně čeština také tak zábavná jako ve směru opačném. Po několikerém poslechu alba "Patataj" se jazýčky vah ustálily - ani plus, ani mínus. Brathanki se usadili po boku domácích Čechomoru a Fleretu, snad jsou jen více popoví.

Bezmála sedmdesát minut veselé muziky, vesměs přepracované lidové tvorby. Hned v první písni nabízí Halinka svému milému klíče od trabantu, trubku od hydrantu a v refrénu panenství. Proč až v refrénu se v písni nedozvíme, nicméně skočná skladba na úvod potěší. Ukolébavka "Dzyń, dzyń, dzyń " je příjemná stejně jako skladba s lehce doomovým nádechem "Hej góry, hej góry". Jen mi Halinka hlasem připomíná, odpusťte mi, lidové vrstvy, Leonu Machálkovou. A to je asi důvod, proč se to tolik líbí tuhle a onde zase ne. Přepjaté emoce ve vyšších polohách... sněhové. Takový projev zkrátka působí možná mile, nekonfliktně, ale nijak výjimečně a ve finále všeho nadšeného očekávání celkem nudně.

Je to příjemná muzika do auta, inteligentní a neutrální zvuk nezvýší pravděpodobnost dopravní nehody způsobenou nesoustředěností řidiče na situaci v silničním provozu. Zajímavou výstavbu má jedenáctá skladba "Żicie to nie mieć lecz być", která zní jako Levellers na albu "Zeitgeist". "Moje uda, moje oczy, moje łzy" je asi nejuchopitelnějším trackem na desce "Patataj" už jen proto, že funky kytaru obepíná Halinčin hlas - snad poprvé za celou desku - bez předstíraných emocí (na vyšší polohy nedojde) a skladba odlehčeně plyne.

Naživo to musí být lepší. Musí!