Ony uvozovky v perexu u slovíčka nové jsou psány naprosto cíleně. Ilon Leichtová totiž na hudební scéně není rozhodně žádnou novickou, ale naopak poměrně známou zpěvačkou, která již nějaký čas působí v plzeňské bluegrassové kapele BlueGate, kde zpívá a hraje na baskytaru. Ovšem jak už napovídá název alba "Cross Country", tentokrát se poprvé vydala sólově do vod country a každý nový interpret vzbuzuje velké naděje na oživení české country scény.

S deskou jí vypomohl poměrně početný tým v čele s jejím manželem Míšou Leichtem a producentem Jiřím Maškem. Dále v něm najdeme i countryového zpěváka Petra Kocmana, dva členy Druhé Trávy Luboše Malinu a bubeníka Davida Landštofa, Ondřeje Brzobohatého, Petra Havrdu, Zbyňka Bureše nebo Petra Novotného. Album je poskládáno zčásti z původních věcí a zčásti z předělávek například od Dolly Parton, Elvise Presleyho nebo od Sheryl Crow.

To už je dost pádných argumentů pro to, aby "Cross Country" řádně rozvířilo poněkud stojaté vody českého country, ačkoli i název napovídá, že nahrávka nebude stylově zcela čistá. Bohužel i to, že se na albu míchá country s bigbítem, folkem, bluegrassem či rockem může za to, že výsledek nijak extra nevybočuje z toho, co nabízí domácí scéna. Je totiž až příliš ovlivněna právě těmito styly a z country leckdy zbývá jen odér.

Tím hlavním problémem je ale zvuk nahrávky. Ten nemá s moderním americkým country nic společného a naopak se dost přibližuje staromódní podobě onoho "českého country". Nečekejte tedy žádnou Carrie Underwood, LeAnn Rimes, Martinu McBride ani Faith Hill, natož třeba Taylor Swift. Navíc samotný zpěv Ilon Leichtové postrádá patřičnou šťávu a náboj, což je ale záležitost alba jako takového, naživo to umí Ilon rozbalit velmi slušně. Je to škoda, protože naopak písničky jako takové jsou velmi povedené. Vydařená je i coververze "Jolene" Dolly Parton, která dostala moderní kabát. To samé ale neplatí o "Tam v ghettu", tedy o české verzi Elvisovy "In The Ghetto", kterou nepřekonatelně ztvárnil Karel Zich. Bohužel, Ilon Leichtová ji nedokázala vtisknout ani za nehet atmosféry, jak to dokázal právě Zich.

Celkové pocity z "Cross Country" jsou tedy poněkud rozporuplné. Dobré písničky kazí zvuk a s ním související produkce alba jako celku. Ačkoli je na desce zřejmá snaha o country, výsledek je úplně někde jinde - neslaný, nemastný mix různých stylů, kde samotné country, především jeho moderní podoba, není pro Ilon Leichtovou i přes její nesporné kvality tím pravým šálkem čaje. Škoda.