Jiří Suchý s Jiřím Šlitrem a divadlem Semafor utvářeli minimálně v šedesátých letech minulého století to, čemu se dnes říká pop music. A na rozdíl od některých jejich pozdějších následovníků (Davidů, Janečků, Vágnerů a podobných) to zvládali s vkusem, intelektem a grácií. Uspořádat soubor skoro všeho, s čím Semafor v šedesátých letech nastavoval vkus masovému posluchači, je tedy bez diskuzí záslužný počin.

I když to dnes některým později narozeným posluchačům možná nepřijde, v té době byl právě tohle ten nejaktuálnější pop. Suchý se Šlitrem psali písničky pro ty nejpopulárnější zpěváky. Sami je objevovali a dávali jim šanci. A že kromě talentu na melodie i texty měli čuch na skutečné hvězdy, dokazuje dlouhý seznam jmen, které v tomto kompletu uslyšíte. Namátkou je to třeba Karel Gott, Waldemar Matuška, Hana Hegerová, Eva Pilarová nebo Naďa Urbánková.

Karel Gott - "Snowdrift Eyes"

Obsah boxu je rozdělen na jedenáct disků, které obsahují úctyhodných 275 tracků (pozor - neplést s písněmi, jak je chybně uvedeno na krabičce). V deseti případech jde o reedice existujících desek z dané doby doplněné mnoha bonusy, jedenácté cédéčko, pojmenované "Sardinka a jiné rarity", obsahuje skutečné perličky v podobě věcí nikdy nevydaných, nebo třeba nahraných pro vývozní singly Supraphonu (cizojazyčné verze klasických písní jako třeba "Snowdrift Eyes" ("Oči sněhem zaváté"), "Dass Sie erröten kann" ("Zčervená") nebo "Ou tu vas" (také "Oči sněhem zaváté")).

"Semafor - léta šedesátá" je nutné považovat za dokument nejslavnější éry tohoto divadla. A jako k dokumentu k němu bylo přistupováno i jeho autory. V krabičce s cédéčky najdete velice obsáhlý booklet, kde jsou na sedmdesáti stranách hustým drobným písmem popsány okolnosti vzniku jednotlivých desek i písní, citace rozhovorů s autory i interprety nebo dobové recenze. Vše je zasazeno do kontextu, dozvíte se spoustu zajímavých zákulisních informací (třeba vyjádření Karla Gotta k písni "Zdvořilý Woody": "Vím, že mi Woody přinesl popularitu díky televiznímu filmu a kolik mu za to od těch dob vděčím. Ale nikdy jsem nezpíval nic tak nerad jako "Zdvořilého Woodyho" - nechť mi autoři laskavě prominou."

Box "Semafor - léta šedesátá" je téměř dokonalým souborem toho nejdůležitějšího, co Suchý se Šlitrem v šedesátých letech vytvořili, drobných chybiček se však nevyvaroval. Kromě nepřesného údaje o počtu písní je to i poměrně málo čtivý (i když obsahově perfektní) průvodní komentář Lukáše Berného. Pokud se stránkami bookletu pročítáte (a opravdu se vyplatí jej celý přečíst), často se neubráníte pocitu, jako byste četli text určený pro rozhlas.

Když jsem, před několika měsíci, začal tento jedenácticédéčkový komplet poslouchat, měl jsem trochu strach z toho, že se oposlouchá. Že si tím jednou provždy uzavřu kapitolu Semafor a nebudu se k němu chtít vracet, maximálně výjimečně. Ale ani desítky hodin strávených s těmito jedenácti cédéčky mne od dalších poslechů neodradily. Suchý a Šlitr dělali v šedesátých letech prvotřídní a inteligentní pop, který i po padesáti letech funguje. V dnešní době mají podobnou roli hudební talentové soutěže. Jsem zvědav, kdo si na jejich účastníky vzpomene v roce 2060.