Uplynulý víkend patřil v české metropoli nadějím slovenské hudební scény. Zatímco na Smetanově nábřeží vystoupili v rámci FAMU večírku Ink Midget & Pjoni, na nedaleké náplavce, v Jazz Docku, zahrála ambientní trojice Gwerkova. Byl to souboj vítěze letošního žebříčku talentovaných jmen se souborem, který se umístil v jeho druhé desítce. Byl to souboj bez vítěze. Oba unikátní projekty totiž nastoupily v jeden čas a kvůli nájezdu vánoční nálady bylo nasnadě vybrat si ten méně nablýskaný večírek, více melancholický, totiž ten s petržalskými Portishead, s Gwerkovou.

Gwerkova působí na východoevropské hudební platformě jako zjevení. Navazuje tam, kde ztratili nit zajímavosti právě Portishead. Navíc široko daleko nikdo nevyšívá tak působivé vzory a vzorce jako právě kluk za jablkem, holka, co hraje panákem na krk kytary, a femme fatálka, pro jejíž barvu hlasu snadno ztratíte hlavu. Při hledání CS rovnocenného partnera ke komparaci potenciálu a kvalit mě napadají snad jen Lealoo, sympatický triphopový projekt z planety Cross - jenže zná je někdo mimo Holešovice?

To Gwerkova se za tři roky své existence stihla seznámit s mnoha koncertními teritorii, tím dosud nejkrásnějším jistě bylo pódium festivalu Pohoda. Ostatně přijmout do své stáje ocenění černý kůň (nebo minimálně černý poník) největšího slovenského setkání milovníků hudby, piva a léta, to něco znamená. Minimálně fakt, že je Gwerkova obdobně silná naživo jako na vynikajících nahrávkách "6 Ears EP" (2010) a "Nada" (2011). A sami uznejte, že v ranku melancholických kapel, zakládajících si na precizním, pro sluchátka stvořeném zvuku, nebývá podobný kompliment zvykem.

V zaplněném smíchovském Jazz Docku se Gwerkova zpočátku prezentovala spíše nejistým než pevným krokem. Na elektrizující atmosféru nepanovaly na břehu Vltavy právě ideální podmínky. Dobrá polovina návštěvníků a návštěvnic totiž brala hvězdičky slovenského podzemí jako výplň prostoru, více kulisu k pití, méně jako kulisu k žití. Gwerkova tak nehrála k tanci - v klubu se sedělo - ani k poslechu, neb se hlučelo, přesto hrála po odeznění počáteční nervozity statečně.

Koncert gradoval při atmosférické "Meet You At 5 AM", tedy písni, kterou můžete znát z již zmíněného žebříčku mladých jmen - pro úplnost: Gwerkova v něm skončila na čtrnáctém místě. Při víkendové premiérové pražské návštěvě pak své umístění obhájila, ba dokonce předčila.

Základ k pozdějšímu úspěchu Gwerkově vystavěl podobně sférický, scénický, IDM, DIY, lo-fi projekt v roli předskokanů, Mythematica. "Mythematica se odpoutává od rovin psychedelie, brázdí nekonečnými plochami ambientu a la Brian Eno a vtiskuje variaci zvukových smyček v duchu glitche," takový je dunkelpop osobitého surrealistického výtvarníka a zároveň talentovaného hudebního producenta Daniela Špačka podle lexikonu hudební gramotnosti od kolegy Dana Hájka.

Důležitý pojící článek tuzemské psytrance komunity, charismatický stydlín Špaček, si tentokráte ke své ambientní one-man show přizval hostující violoncellistku Lucy Fillery, možná ji znáte z Deep Sweeden, Colorfactory nebo Ohm Square. Právě její projev bavil publikum ve chvílích, kdy Špaček experimentoval se svými mašinkami, za svými mašinkami, hluboko ponořený v jejich světech. Promo materiály k akci nelhaly, opravdu se mythematické melodie mohou měřit s ikonami alternativního popu, franouzskými snílky Air i sonickými impresionisty Boards Of Canada.

Mythematica ze sebe vyzařuje zvláštní, energické fluidum. Na předloňské debutové nahrávce uhranula kritiku na sevřenost kompozic, při živých vystoupeních zase zaujme perfekcionismus, v praxi znamenající, že každý tón má své opodstatnění. Mythematica za sebou zanechala (nejen v Jazz Docku) silnou, nesmazatelnou stopu, ale stejně mi ten hobojový element v remixu "Vítám vás" pořád schází...